Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

28.8.23

Počasí mi vyšlo

I když hlásili, že bude pršet. Nespadla ani kapka.
Došla jsem na statek a začala si chystat věci pro Orpheu. Sedlo, uzdu, pucajk, čabraku. Došla jsem si pro ni do ohrady. Chvíli na mě koukala, ale šla pěkně. Při zavírání ohrady se trochu splašila, i když nevím proč. Pak už byla v pohodě. Opucovala jsem ji a dneska důkladně. Trenérka mi pak řekla, že si mám pohnout. Sedlo jsem dala tradičně moc dozadu.
Odvedla jsem ji na jízdárnu a hurá do sedla. Pěkně krokem kolem jízdárny a snažit se prohoupávat bedra. Samozřejmě hlavu nahoru. Po chvíli jsem přešla do klusu. Většinou jsem dneska klusala jen na dlouhé stěně. Před krátkou jsem měla přejít do kroku a před dlouhou zpátky do klusu. Dělala jsem taky diagonálu, velký kruh. Následně jsem na kruhu trénovala přechod z klusu do kroku. Později z kroku do zastavení.
Taky jsem byla v sedle vystřídána trenérkou. Já se napila a dívala se, jak Orphea pracuje. A nechtělo se jí. Musela. A protestovala.
Na vykrokování jsem se vrátila do sedla já a krokovala jsem opravdu dlouho. Snad půl hodiny, ale nevadilo mi to. Orphea byla krásně uvolněná, přežvykovala udidlo, krásně pracovala. Taky jsem si procvičovala zastavování a taky zatáčet jen přenášením váhy.
Při krokování se ke mně přidali poníci. Brána byla otevřená a Orphea chtěla ve, ale já jsem ji to nedovolila.
Pak už jen odstrojit, podstrojit, dneska mrkví, zkontrolovat a poděkovat. Vrátit do ohrady a uklidit věci. A pak jsem utíkala na autobus. Ujel mi před nosem, tak jsem si musela počkat na další. Celou půlhodinu.
Při krokování mě bolel zadek a asi mě bude bolet ještě dost dlouho. Udělala jsem si taky několik fotek nejen Orphey, ale i Ernesta a dalších dvou krasavců.

Tak zase za týden. Těším se.
Vaše Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené