Společně s trenérkou a její dcerou, milou slečnou, jsme šly pro poníky do ohrady. Pak jsem jim pomohla je nachystat. Pak jezdily a já si chystala Artura. Přezut se, vzít si helmu a bičík, sedlo a uzdu. Následně jsem si donesla ještě čištění a vodítko. A pak se šlo do ohrady. Spíše do bláta. Artur se schovával mezi ostatními koňmi. Volala jsem na něj, ale nepřišel mi naproti. Chtěl mě v tom blátě pěkně vykoupat. Potkala jsem Orpheu a taky Tima. To je nový koník. Krásný strakáč. Ten chtěl ode mě mlsky. Nedostal.
Arturovi se moc nechtělo. Tim mu trochu vadil v cestě. Ale obešla jsem ho. A přes to bláto zpátky k úvazišti. Jen jednou se zarazil, ale pak pokračoval a nechal se v klidu odvést. Opucovat a vyškrábat kopyta. Levou přední se trochu zdráhal, ale nakonec ji dal. Musel.
Osedlat, nauzdit, připnout martingal. Sedlo jsem si dala moc dopředu. Slečna A. mi to upravila. Nasedla jsem s pomocí schůdků a dojela na malou jízdárnu. Jezdila jsem se slečnou T., která měla Orpheu. Chvíli to bylo v kroku a pak v klusu. Trenérka povzbuzovala, chválila, opravovala a zase chválila. Dařilo se nejen mě, ale i mé spolujezdkyni.
Čekala na nás taky diagonála a uprostřed ní byla nízká překážka. V kroku jsme to s Arturem zvládli. Pak jsme na ni najeli i v klusu a já si poprvé v životě skočila. Ustála jsem to. A to byl ten novoroční skok.
Pak jsme pokračovali v klusu. Pak jsme znovu krokovali. A zastavit. Poprvé se mi to moc nepodařilo, pak už to bylo jen a jen lepší. Prý to poslední zastavení trenérka ani nepostřehla. A tak by to mělo být. Následoval i obrat kolem zádi. Ten budu muset ještě nastudovat. Poprvé se vůbec nepodařil, podruhé tak z poloviny.
Více méně jsem jezdila sama. Ani jsem nemusela Artura moc nutit do klusu. Makala jsem až jsem se potila.
Asi v půlce lekce jsem měla malou nehodu. Trefila jsem levým kolenem sloupek na jízdárně. Doma jsem zjistila, že jsem si sedřela kůži. Do večera jsem tam měla pěknou modřinu.
Nakonec ještě vykrokovat na jízdárně. Na vyjížďku už bylo trochu tma. Dostaly jsme se slečnou T. velkou pochvalu. Byly jsme obě nadšené.
Pak už jen odstrojit, podstrojit. Artur mě doslova vyžral u úvaziště. Poděkovat a vrátit do ohrady.
Boxík s čištěním se dneska proletěl ze schůdků na zem. Hrál si s ním Tim tak dlouho, až jej shodil. Rána to byla pěkná, ale Artur je kliďas. Co se stalo? Nic, to jen ta krabice s věcmi na moji očistu. Pohoda, klídek.
Kopyta mi dal krásně všechna. Však tam nic pořádného neměl. Jen v pravé zadní byl trochu větší nános bláta.
Při přípravě na hodinu jsem měla dneska společnost. Byla to krásná mourovatá kočička. Byla se mnou i v době, kdy jsem slečně A. pomáhala chystat Diora. Ten ji mrcha kousl. Artur si z kočky nic nedělal. Jen ji očichal. Trochu jsem se obávala, že ji taky kousne, ale Artur nekouše. Ten slintá a mlsá. Kolegyňku E. lehce oslintal.
Jedna milá tichá pomocnice.
Pak ještě uklidit sedlo a uzdu, čistění mi uklidila trenérka. Je na mě v poslední době nějak moc hodná.
Všechny tři jsme si to neuvěřitelně užily. Všechny jsme byly spokojené, já i příjemně unavená. Trenérka mě pak stihla ještě odvést na autobus, předala jsem jí dáreček a s úsměvem jsme se rozloučily.
Tak zase za týden. Už teď mi všichni chybí.
Pokřtila jsem si nové zimní jezdecké boty. Pořádnou porcí bláta. Už jsou naštěstí umyté. Vani je vykoupaná a stále cítí příjemný koňský pach. Hlavně ze zápěstí.
Vaše koněm vonící Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat