Došla jsem na statek a Orphea mi byla dneska nachystána. Částečně. Byla očištěna, osedlána. Kopyta a uzdu jsem obstarala já. A hurá do sedla.
Kolem celé jízdárny krokem. Pak diagonálu, ještě jednou kolem jízdárny s neustálým napomínáním, co dělám špatně. Měla bych se naučit ovládat své tělo pořádně. A pak naklusat. Zvládla jsem dlouhou stěnu, v rohu jsem opět nechtěně brzdila a Orphea přešla do kroku. Na dlouhé jsem znovu naklusala a před krátkou opět do kroku. Na diagonále jsem si dala vystátý honební klus. V zatáčce jsem opět přešla do kroku. Tak to šlo ještě chvíli. Následně jsem dokázala obklusat většinu jízdárny. Hlavně ten zakletý roh. Ve finále mi do celé jízdárny chybělo asi pět metrů. Tož úspěch. Chvíli jsem jezdila i bez třmenů, ale jelikož mám z klusu bez třmenu trochu strach, tak to dlouho netrvalo. Na druhou stranu je pravda, že bez třmenů mám lepší sed. Jen se nesmím držet toho sedla.
Pak mě v sedle na chvíli vystřídala trenérka, aby si Orphea mohla zacválat.
Na vykrokování jsem se vrátila do sedla já. Asi dvakrát jsem si zkusila naklusat, ale moc se mi to nedařilo. Pak jsem v kroku zkoušela stát. Myslela jsem na to, že mám tlačit patu dolů a dozadu, že mám zvednout hlavu, že mám zamykat špičky.
Po vykrokování odstrojit, opucovat, zkontrolovat, poděkovat a vrátit do ohrady s nějakým tím pamlskem.
Pak ještě po sobě uklidit, rozloučit se a jít na bus. Chvíli jsem taky pokecala s paní E. a panem J. od Granita. Předala jsem peníze a odešla.
Dneska fotka ze sedla při krokování a Orphea po práci. Hasí žízeň. A chce mlsat.
V sedle mě nic nebolelo, ale v buse mě rozbolel krk a hlava. Tak doufejme, že to nic vážného nebude. Snad zase za týden.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat