Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

3.7.23

Vysílačky

Dneska jsem jezdila s vysílačkou v uchu. Aspoň trenérka nemusela křičet. A bylo to zvláštní. Takové nové.
Došla jsem na statek a šla si chystat Orpheu. Sedlo, drezurní, uzdu, pucajk a vodítko. Došla jsem si pro ni do ohrady. Přišla mi na proti. Dostala mlsku a šlo se pucovat.
Byla krásně čistá, takže to bylo rychlé. Osedlat, nauzdit. Chvíli jsem s ní chodila kolem dokola, aby mi neusnula. Nezapomněla jsem namazat ranky a našplíchat repelentem.
Dokázala jsem ji dostat ke schůdkům a dostala se do sedla. To jsem však nedokázala správně dotáhnout a musela to udělat trenérka. A jezdilo se. Pěkně kolem celé jízdárny, diagonála, velký kruh, přes kavalety krokem a naklusat. Zkusila jsem si taky obrat kolem zádě, ale nepodařilo se mi to. Nějak jsem to nepochopila. Většinu času jsem klusala. Chvílemi i bez třmenů. 
Podle trenérky jsem dneska málo vystavovala svůj hrudník. Moc mi to nešlo. Dokázala jsem ale obklusat skoro celou jízdárnu, klusem jsem zvládla i kavalety.
Celkově to bylo skvělý. Zase jsem se trochu zlepšila, něco mi nešlo, ale celkově jsem spokojená.
Po padesáti minutách jsem byla vystřídána slečnou T. a já se koukala. Nakonec jsem se vrátila na vykrokování do sedla. 
Nakonec odstrojit, podstrojit a poděkovat, zkontrolovat tělo a vrátit do ohrady.
Užila jsem si to. Tak zase za týden. 
Vaše Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené