Naštěstí. Přiznám se, měla jsem strach. Dost fučelo, občas vykouklo sluníčko. Naštěstí nepršelo ani nesněžilo.
Došla jsem na statek, počkala na příjezd trenérky a nachystala si věci pro Orpheu. Sedlo, uzdu, čištění a vodítko. Pro sebe samozřejmě helmu. Došla jsem si pro ni do ohrady. Překvapivě šla dobrovolně se mnou. Problémy začaly až venku. Když jsem potřebovala zavřít ohradu, tak chtěla vzít čáru. Nedovolila jsem jí to, ale stálo mě to dost sil. Uvázala jsem ji a začala pucovat. To proběhlo v pohodě. I kopyta jsem vyškrábala. Problém nastal při sedlání. Jen jsem zvedla dečku, už uhýbala. Nechala jsem ji dečku očuchat, ale i tak mi uhnula. Musela jsem počkat na trenérku. Nebyla jsem schopna. Tak jsem ji hladila a uklidňovala. Trenérka mi osedlala. Přiznala jsem se ke strachu, ale překonala jsem ho. Trenérka mi půjčila páteřák. S pomocí schůdků do sedla a úprava třmenů. A na velkou jízdárnu na lonž.
Jezdila jsem v kruhu a snažila se poslouchat pokyny. Ne vždy se mi do dařilo.
Ze začátku cviky v kroku a pak i v klusu. A zase jsem dělala chyby. Stoupala jsem do špičky, nezamykala jsem je, lýtka byly někde úplně jinde, než měly být. Užila jsem si i trochu gymnastiky. Předkláněla jsem se tak, že jsem se lehala na krk, zakláněla jsem až na zadek koně. S tím páteřákem to však moc nešlo. Těch kruhů bylo strašně moc. Na obě strany. Ke konci se i trochu dařilo a trenérka chválila. Pak ještě pár kruhů na vykrokování a byl konec. Odstrojit, opucovat. Jednou se Orphea splašila kvůli igelitovém pytlíku. Naštěstí jsem ji udržela, jen sedlo se na hřbetě neudrželo. Sáček plašák jsem chytila a dokončila kontrolu. Odvedla jsem ji do ohrady a ještě jednou ji odměnila.
Uklidila jsem věci, chvíli si pokecala s trenérkou a uháněla jsem domů.
Bylo to bez pádu, což je dobře. A ve zdraví se můžu těšit na další pondělí a na chvíle strávené v sedle.
Dneska jen fotky z pastviny.
Vaše unavená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat