Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

5.6.23

Bez deště

I když to vypadalo, že bude pršet, nespadla ani kapka.
Došla jsem na statek a čekala na trenérku. Pak jsem si nachystala Orpheu a šlo se na jízdárnu. Dneska byla Orphea zkrášlena nádhernými pletenými copánky. Vetkaly jsme s A. do hřívy i pampelišky. Některé během práce vypadly a ten zbytek stihl zvadnout. Ale byla moc krásná Orphea.
Pěkně kolem celé jízdárny, občas nějaká ta diagonála a myslím, že i jeden kruh. Velký kruh. Trochu se uvolnit, rozhýbat sebe i Orpheu a pak hurá do klusu. Nebyla jsem dneska schopná obklusat celou jízdárnu. Prostě jsem ji dostala do klusu, stoupla si do špičky a chytila se koleny. A to byl konec. Když už jsem se snažila se nechytat, tak jsem jí zase padala dopředu a znovu ji zabrzdila. No hrůza. Pak mě v sedle vystřídala slečna T. a já s A. šla pro poníky. Vzaly jsme jen Diora.
Po chvíli jsem se vrátila do sedla a Orpheu jsem vykrokovala. 
Pak už jen odstrojit, odměnit, poděkovat, zkontrolovat, nechat se řádně oslintat, vyžrat a vrátit do ohrady. Jakmile zjistila, že už nic nemám, otočila se zadkem a odešla. Uklidila jsem věci, rozloučila se a šla na bus. Musela jsem se ale dneska převlíct do kalhot, protože by mě jinak do busu nepustili.
Tak zase za týden. Jinak je to přesně rok, co jsem spadla z koně pořádně. Bylo to z Ernesta. Ale neopakovalo se to. Vrátila jsem se domů bez pádu.
Vaše příjemně unavená Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené