Došla jsem na statek, trenérka už s dcerou chystala Giovanniho. Šel na řadu první. A. mě objala, protože jsme se celé dva týdny neviděly, já jí pogratulovala k úspěchu, s trenérce jsem pogratulovala k úspěchu jejího syna a šla se chystat.
Přezout se, nachystat sedlo, uzdu, pucajk, helmu, mlsky, pití a vyzvednout si Orpheu v ohradě. Dneska jsem daleko nemusela. Byla hned u brány. S opucováním mi pomohly holky. Brzy byla Orphea jako ze škatulky. Osedlat, nauzdit, sedlo tradičně vzadu, a chodit, aby mi neusnula.
S pomocí stoličky jsem se dostala do sedla a začala jsem pracovat. Dvě kolečka krokem kolem celé jízdárny. A pak do klusu. Ze začátku to bylo jako když nemůžete nastartovat auto a několikrát s ním poskočíte. Pak jsem se ale rozjela a... dokázala jsem obklusat jízdárnu, celou a pak ještě půlku. Zatím můj největší úspěch v klusu.
Pak jsem jezdila v klusu bez třmenů. Nemám to moc ráda, protože se obávám, že poletím. Neletěla jsem. Zvládla jsem obklusat jen dlouhou stěnu. Pak jsem opět brzdila koleny.
Na chvíli mě v sedle vystřídala trenérka. Já se napila a dívala se, jak jim to spolu jde.
Na vykrokování jsem se vrátila do sedla. Zkusila jsem si i naklusat a nestačila jsem se divit. Orphea byla krásně rozhýbaná a trochu jsem se tou rychlostí vyděsila. Každopádně jsem to useděla.
Pak už teda jen krokování ve společnosti Čerta. Paní majitelka mě upozornila na jízdárenský zvyk, že se nekrokuje u stěny. To jsem nevěděla. Tak jsem jí poděkovala, ale i tak mi odměřeně řekla, že si to mám nastudovat. Neberu si to osobně. Jsem ráda, že mi to řekla. 
Dneska jedna trochu rozmazaná ze sedla. Hned ze začátku naší společné práce.
Nakonec opucovat, zkontrolovat, odměnit a poděkovat. S trenérkou jsme Orphee ošetřily malou ranku na noze. A vrátit do ohrady. To už bylo skoro za tmy. Ještě po sobě uklidit věci, rozloučit se a vrátit se domů.
Užívala jsem si a těším se na další chvíle strávené v sedle.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat