Jo, už je to tak. o víc jak půl roce. A je to o to bizardnější, že se to nestalo při pádu z koně. Proletěla jsem se.
Ale teď od začátku. Došla jsem na statek a začala jsem odvodňovat jízdárnu. Pak přijela trenérka a já si začala chystat Orpheu. Byla zadekovaná a tak byla špinavá jen na krku a nohách. Osedlala jsem ji, nauzdila. Osedlala jsem překvapivě dobře. S pomocí schůdků do sedla a hurá na jízdárnu.
Prvně jsem krokovala pak jsem naklusala, ale to mi moc nešlo. Dostala jsem tušírku a začaly mi problémy. Tušírku jsem měla v ruce poprvé a švihla jsem ji chudinku trochu víc. Naklusala nádherně plynule, zvládala jsem i vysedat a tím jsem ji zrychlovala a následně jsem začala v myšlenkách trochu panikařit. Orphea nacválala. Vydržela jsem snad dvě nebo tři kolečka kolem celé jízdárny a pak jsem to už neustála.
Sletěla jsem na levý bok. Zadkem jsem trefila branku. Chvíli jsem to vydýchávala, ale nic se mi nestalo. To horší bylo potom. Trenérka s panem P. mi pomohli vstát, trochu jsem to vydýchala. Pak mě pan P. vyhodil do sedla. A to bylo ono. Vyhodila jsem si koleno. Dosedla jsem do sedla a krokovala. Pak mě v sedle vystřídala trenérka Chvíli na to jsem udělala pár kroků a zhroutila se s bolestí v koleni. Volala jsem si odvoz.
Na vykrokování jsem se vrátila do sedla. V sedle mě koleno nebolelo, pokud jsem nevytočila nohu do boku.
Pak mi už zbývalo jen odstrojit, podstrojit, poděkovat, zkontrolovat a vrátit do ohrady. Orphea pak dostala ještě další mlsky a málem si k tomu přidala i moje prsty. Nějak tam sklouzly. Naštěstí mi zůstaly. Ty prsty. Následně uklidit věci. S tím mi pomáhal přítel, odnesl mi sedlo a cestou mě lehce podpíral. Odvezl mě rovnou na pohotovost, kde jsem strávila asi hodinu a půl. Rentgen a následné vyšetření u doktora. Na nic nepřišel. Vazy jsou prý pevné, rentgen bez traumatu a týden klidový režim.
Cestou jsem si nechala vyzvednout léky proti bolesti. Doma jsem vyfasovala i berle, jen s nimi neumím chodit.
Kdyby to bylo aspoň při pádu, ale až po? Hrůza. Jinak krásně svítilo sluníčko a nepršelo. Bylo to super. Užívala jsem si to a užívala jsem si i ten trochu nechtěný cval. Dostala jsem i pochvalu od trenérky, že jsem to pěkně ustála a useděla, dokud jsem nesletěla.
Tak příští týden to vidím na pondělní odpočinek, tentokrát nucený. A snad za čtrnáct dní se vrátím do sedla.
Jinak jezdím tak rychle, jak lítá můj anděl strážný. Ale Orphee to bylo asi celkem jedno. I když jsem to useděla.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat