Tak je to tady. Poslední školní neděle je skoro za námi. Před námi je poslední týden školy. A co se dělo?
V pondělí dopoledne opět práce. Přežila jsem s vědomím, že odpoledne jedu ke koním. Pět hodin uteklo jako voda. Odpoledne na mě čekala Orphea a nakonec i Artur. Artura jsem jen chystala. Domů jsem jela autobusem a musela jsem platit kartou. Poprvé. Většinu peněz na autobus jsem utratila za vodu. Měla jsem žízeň.
V úterý mě čekal výlet s dětmi na zámek v Dolních Kounicích. Ve stejných Kounicích, jako je klášter Rosa Coeli, který jsem v červnu taky navštívila. Měli jsme krásný trochu strašidelný program, ale dětem se to líbilo. Nikdo neměl trauma. Odpoledne jsem si dala kafe a vyrazila do přírody. Do údolí řeky Jihlavky. Nádherná procházka, nádherná příroda a skvělá společnost, která mi nedovolila zahučet do řeky. Haha. Domů jsem přišla suchá, ale zase až o půl desáté. Měla bych si konečně pořídit tu čelovku.
Ve středu se mi nechtělo vstávat. Ani se sama sobě nedivím. Přežila jsem čtyři hodiny, kdy jsem měla dvě hodiny jen půlku třídy. Pokaždé jinou. Následovala moje volná hodina a pak čtvrtá třída. Naposledy v letošním školním roce.
Odpoledne jsem si dala kafe, ale nedopila je. Udělalo se mi šoufl. Nakupovat jsem ale musela. Naštěstí se to spravilo. Asi zase změna počasí. Přišla totiž bouřka, ale to už jsem byla zase na jiném místě. Přesněji řečeno v Polánce na grilovačce. Dala jsem si skvělou rybu. Filet z mořského vlka. Bylo to výborný. Pochutnala jsem si. Jen místo venku pod stanem, tak v hospodě. Ale i tak to bylo super. Pochutnali si všichni. Pak jsem ještě vyrazila na krátkou procházku, která se protáhla až do deseti večer. Fajn, zase se nevyspím.
Ve čtvrtek jsem začínala tělocvikem. A už bylo vedlo na padnutí. Hrůza. Přežila jsem pak další čtyři hodiny. A jednu hodinu volnou, kdy jsem si zajistila nějaké ty učebnice.
Po obědě byla porada a uzavírání známek. Tak to mám pro letošek za sebou. Doma jsem si pak dala kafe. Večer jsem šla do šermu. Blblo se a fest. Prvně byla stonožka. Ten první se naběhal nejvíc. Na druhé kolo jsem byla ten první já. Nevyhnula jsem se tomu. Ale svým tempem jsem to dala. Nechtěla jsem, aby ten za mnou skončil na mě. Prohráli jsme. Nevadí. Další byla štafeta a pak most. Tam jsme se přetlačovali. Hned poprvé jsem šla proti "tanku" Trochu mě pak bodalo v zápěstí, takže jsem se do této disciplíny nezapojovala. Zapojila jsem se do dalších bojů o most, tentokrát s pěnovým mečem. Pak se přidaly oštěpy. A nakonec se bojovalo o vlajku. Bez mostů. Hned druhé kolo jsem jim vlajku sebrala. Následně mě těsně před cílem zabili, tak jsem se šla oživit kloboukem, a vrátila se pro vlajku, které si v tu chvíli nikdo nevšímal a doručila jsem ji tam, kam měla. Získali jsme bod. První a poslední.
Zpestření bylo vlastně hned u brány, kdy jsme nemohli otevřít. Tak se donesl žebřík a šlo se přes. Docela adrenalin. Zase. Nespadla jsem.
Po návratu domů jsem si dala druhou večeři a koukla na statistiky na blogu. No, nestačila jsem se divit. Najednou jsou tam čísla přes stovku.
V pátek dopoledne práce. Přežila jsem. Odpoledne jsem byla na mši svaté a následně vyrazila do trampské osady pod Berana. Cesta mi trvala jen čtyřicet minut. Dobrý ne? Do půlnoci jsem seděla u ohně a poslouchala vtipné řeči. Snažili se mě taky opít, ale to se jim nepodařilo. Noc jsem strávila ve stanu. Věci naštěstí jely autem a já mohla jít nalehko.
V sobotu jsem spala až do osmi. I když je pravda, že jsem byla za noc několikrát vzhůru a v pět jsem se modlila. Ve stanu byla celou dobu skoro jeskynní tma. Hlavně v noci. Dopoledne vaření kotlíku, odpoledne chvilkový odpočinek, procházka a soutěže. Trefit se florbalkou a florbalovým míčkem do podběráku, hod čímkoli do čehokoli (pingpongový míček do plata od vajec, tenisáky do kbelíku a kroužky na kolík), takový krásný běh na padlém kmeni stromu s trubkou a míčkem, doplněno o koupel jedné nohy ve vodě a ochutnávka rumu s cukrem, a poslední disciplína bylo zatloukání hřebíku do špalku, jako v Pevnosti Boyard. Umístila jsem se v té poslední disciplíně. Na třetím místě. Napoprvé dobrý ne? Pak už se chystala večeře, zapaloval oheň a vyhlašovaly se výsledky. Chvíli jsem ještě poseděla u ohně, ale v jedenáct jsem to zabalila a šla spát. I když jsem usnula až o půlnoci.
Velká placka se stromem je za třetí místo v kladivu. Ty dvě kulaté mám trochu omylem. Teda tu jednu.
Vstávala jsem v pět. Modlitba a probudit svůj doprovod. Vše, kromě misek, jsem sbalila do batohu a pěšky vyrazila domů. Cesta byla asi stejně dlouhá, jako tam, Časově. Krokově vlastně taky. Domů jsem přišla v sedm, hned jsem se vrhla do sprchy, najíst, oblíct a vyrazit na mši svatou. Zpívala jsem. Musela jsem. A skoro jsem usnula.
Dopoledne jsem dodělávala oběd, protože mamku bolely záda. Místo odpočinku. Odpoledne jsem měla akci na zámku. Byl Den hudby. S orchestrem jsem hrála vždy dvě skladby. Vlastně jsem jednu hrála a druhou zpívala. První skladba byla od T. Bergersena a druhá od Čechomoru. Hráli jsme asi sedmkrát, což se dalo. Chvíli po čtvrté hodině odpoledne jsem měla odehráno. Pak jsem počkala na kamoše a jeli jsme domů. Měl totiž moji bagáž z rána. Chvíli, dlouhou chvíli jsme kecali u dveří. Pak nás přerušilo projíždějící auto.
Do večeře jsem uklízela bagáž ještě z Polska, hlavně vyprané vlněné oblečení, vykartáčovala si pohory, umyla misky, jedna mi trochu pukla, dala větrat spacák a konečně si dala večeři. A po večeře zasloužený odpočinek.
A to bude pro tento týden asi všechno. Dneska to vydávám nějak brzy. Tak krásný poslední školní týden roku 2023. Užívejte sluníčka i deště. Obojí je potřeba. A na začátku prázdnin se opět ozvu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat