Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

6.3.23

Pohotovost

Dneska jsem skončila na pohotovosti takže jen krátce.
Na statek jsem jela busem a pak mě kus cesty svezla trenérka.
Měla jsem Orpheu. Opucovat, což jsem moc nemusela, protože měla deku. Vyškrábat kopyta, osedlat, nauzdit a hurá na jízdárnu. Pěkně krokem kolem celé jízdárny, pak přes kavalety a naklusat. Klusalo se mi do moc dobře. Přes kavalety se Orphea trochu víc rozjela a zacválala si. Dvakrát. Obojí jsem useděla. Přes kavalety jsem jezdila docela dost. Pak už jsem měla jezdit mimo ně, ale.... Vedle jízdárny je ohrada a tam jsou asi tři klisny. No a ty se trochu splašily. No a já měla problém. Orphea se nechala strhnout a splašila se taky. V tu chvíli jsem začala dělat jednu chybu za druhou a skončila na zemi. Prvně zadkem, pak i hlavou.
Chvíli jsem ležela, točila se mi hlava, bylo mi trochu špatně, ale nezvracela jsem. Takže otřes mozku vyloučen. Pomalu jsem se zvedla a sedla zpět do sedla. Jen tak, abych se pak nebála. A jezdila jsem už jen v kroku. Následně nevím, co se dělo. Nějaké okno. Ale myslím, že jsem na něco zapomněla. Večer jsem psala ještě trenérce, jestli jsem se o ni postarala. Prý bylo všechno OK. Ale i tak mi to vrtá hlavou...
Nesmím nad tím přemýšlet. Všechno dopadlo dobře. Nic zlomeného nemám, ale vyfasovala jsem límec. Hlava to přežila. Ještěže jsem měla helmu.
Takže mám za sebou druhý pád. Byl trochu horší, jak ten první. A pravidlo hned do sedla jsem taky dodržela. Teď ještě kontrola u doktorky a uvidíme, co bude dál. A to jsem si myslela, že si půjdu zajezdit v sobotu. Tak asi ne. Čtrnáct dní si dám pohov.
Jinak Orphea za nic nemůže. Všechny pády jsou chybou jezdce. Zvláště tak nezkušeného, jako jsem já. A každý jednou spadne. I ten nejlepší jezdec může udělat chybu.
Jinak jsem si dost užívala. A těším se na další. Snad budu brzy v pořádku. A dneska bez fotky.
Skoro dvě hodiny jsem strávila na pohotovosti, než jsem se dostala k lékaři. Pak ještě do lékárny pro prášky proti bolesti.
A jedna fotka bude. Moje bunda po pádu. Taťka mě vezl z pohotovosti a s bundou mě nepustil do auta. Ani se mu nedivím. Když jsem si ji pořádně prohlédla....
Zase zkouším získat pilotní průkaz. Ale jiným způsobem než u zkoušek na škole. No jo, jsem nenapravitelná.
Vaše bolavá Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené