Dneska jsem jezdila bez lonže. Prvně v kroku, pak i v klusu. Samozřejmě po nachystání Orphey. Dneska bylo chystání rychlé. Trenérka mi spravila sedlo a šlo se na jízdárnu.
Když jsem si pro ni šla do ohrady, potkala jsem Ernesta a dala mu mrkvičku taky, aby se měl dobře.
Prvně jsem krokovala kolem celé jízdárny, pak do klusu. Mezitím mi trenérka nachystala kavalety. Prvně ve vystátém kroku. To jsem zvládla tak po čtvrté, páté. Spíš jsem to vůbec nezvládala. Pak jsem si dala pár kruhů a trenérka upravila kavalety na klus. A opakovalo se to stejné. Neměla jsem problém naklusat na levou ruku, ale na pravou ani podesáté. Kroužila jsem kolem, měnila směr. A klusala jsem bez třmenů. A to už jsem měla trochu strach. Jako vždy. Ale byl menší, než ze začátku po tom pádu.
Pak mě v sedle vystřídala trenérka. Já se dívala, upravovala kavalety na skok a pak i nadále sledovala.
Na vykrokování jsem se vrátila do sedla. Zkusila jsem si i několikrát naklusat, ale moc mi to nešlo. Jen jsem krokovala. Orphee jsem krásně povídala, krásně reagovala. Obešla jsem si několik kruhů, několikrát jsem si v kruhu změnila směr.
A pak už jen odstrojit, podstrojit, zkontrolovat a vrátit do ohrady. Nezapomněla jsem na pořádnou odměnu. Dneska dostala mrkvičku.
Pak ještě krátký pokec, úklid věcí, rozloučení a odchod na autobus. Tak zase za týden. Tentokrát dopoledne. Cestou domů jsem z autobusu viděla tři jezdce na koních na poli mezi Tetčicemi a Neslovicemi. Krásný pohled.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat