Celkově. Na to, že to vypadalo, že jezdit nebudu, to dopadlo skvěle.
Kolegyně si pro mě dneska přijela až domů. Na statku nám bylo řečeno, že naši svěřenci jsou pryč. No, tak jsem volala trenérce, co bude. Naštěstí jsme to společně ještě s jedním trenérem vyřešili. Vzali jsme si do parády Orpheu a Granita. Kolegyně s druhým trenérem připravovali Granita, já s trenérkou chystala Orpheu. Vyčistit, osedlat, nauzdit. Po nauzdění mi začala silně usínat. Tak jsem s ní chodila, jinak by mě zavalila. Pomohlo to. Pak přišla trenérka, dotáhla jsem sedlo, nasoukala se do vesty a helmy a hurá do sedla.
Já jsem začínala na Orphee. Samozřejmě s vestou. Jezdila jsem na lonži. Prvně v kroku a pak i v klusu. Trochu jsem si zacvičila. Letadlo, jablíčka, předklony. To ve vestě moc nešlo. Občas se mi i dařilo.
V půlce jsem přesedla na Granita. Poprvé jsem na něj sedla. A...
Dokázala jsem ho rozjet do kroku hned napoprvé. Jen mi nechtěl jít do jednoho roku. Pěkně si zkrátil cestu. Potvůrka jedna. Ale dokázala jsem jen celkem lehce řídit. Až ke konci se mu nechtělo a dával mi to najevo. Dokonce jsem si s ním i zaklusala. Byl to zase jiný pocit, než na Orphee i Arturovi s Ernestem.
Po sesednutí jsem se s kolegyní ještě chvíli dívala na oba trenéry, jak jezdí. Bylo to nádherné a elegantní.
Nakonec ještě odměnit, odstrojit, zkontrolovat a vrátit do ohrady.
Dneska to bylo v pohodě. Ani jsem už neměla takový velký strach, jako posledně. Ale i tak jsem se v klusu držela sedla. Já vím, že nesmím, ale...
Nakonec všechno dobře dopadlo a v pořádku jsme se rozjeli domů. Jen jsem nevyzkoušela Ernestovi novou ohlávku.
Svítilo nám k tomu Velikonoční sluníčko po deštivém a zamračeném víkendu a všechno se dařilo. Tak zase za týden.
Vaše unavená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat