Znovu na Orhpee. Bylo to skvělé. A to ještě slabé slovo.
Došla jsem na statek, nachystala si věci pro Orpheu a čekala na trenérku. Pak jsem se vrhla na čištění a přípravu. Mezitím jsem musela do ohrady, protože Ernestovi spadl a ohlávka. Šla jsem mu ji nasadit. Překvapivě se nechal chytit a nasadit ohlávku. Potkala jsem se i s Arturem. Chvíli na to jsem sledovala, jak se chystá Aimy na procházku a jak Ernest blbne. Je do ní doslova zamilovaný.
Šly jsme na velkou jízdárnu a na lonž. Já tentokrát bez vesty. Už bych si ji měla pořídit.
Chvíli jsem jezdila sama, pak si mě trenérka vzala na lonž. Trochu jsem se rozcvičila, vystátý krok, trhala jsem jablíčka a objímala Orphee krk. Překvapivě jsem nevykopávala holeně. A pak hurá do klusu. A sama pro sebe jsem si říkala, co dělat. Nevykopávat holeně, tlačit to všechno do paty a méně vysedat. Chvílemi se dařilo, chvílemi ne. Taky jsem si zacválala. Překvapivě jsem to useděla, ale špatně. Předklonila jsem se. Hned mi to bylo vyčítáno.
Pak jsem v klidu pokračovala. Naučila jsem se v určitých místech Orpheu přibržďovat a nebo naopak pobízet. Občas jsem i dobře seděla a správně reagovala. Chvíli jsem se vystřídala v sedle s trenérkou. Dívala jsem se, učila jsem se. Po chvíli jsem se do sedla vrátila já na krátké vyklusání a pak vykrokovat na malou jízdárnu. Tam jsem si užívala, jak krásně je Orphea ovladatelná jen sedem. A bylo mi řečeno, že se u toho mám usmívat. :)
Hodně mě toho naučí, tím jsem si jistá.
Pak už jen odstrojit, poděkovat, odměnit a vrátit do ohrady. Uklidit věci na místo a taky malou jízdárnu, protože jsme tam udělaly hromádku. Rozloučit se a utíkat na autobus.
Užívala jsem si, snad jsem se i něčemu přiučila. A za čtrnáct dní se znovu těším.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat