Došla jsem na statek a chvíli čekala na trenérku. Mezitím jsem kecala s holkama E. a V. Pak přijela trenérka s dcerou a já si šla pro věci pro Orpheu. Sedlo, uzdu, pucajk a pro sebe helmu, rukavice a bičík.
Došla jsem si pro ni do ohrady. Čert mi dneska v ničem nebránil a ani nevyváděl. Vůbec nevyváděl. Opucovala jsem ji, osedlala, sedlo opět vzadu, ale upravila jsem to sama. Uzdu dávala trenérka. Asi spěchala, protože dneska jsem jela na statek později.
A s pomocí schůdků do sedla. Odvedla jsem si ji na jízdárnu a začala jsem krokovat. Kolem celé jízdárny, diagonálou změnit směr a po druhé diagonále naklusat. Ze začátku jsem zvládla jen dlouhou stěnu. Později jsem klus prodlužovala. A trenérka opravovala, upozorňovala a chválila. Obklusat celou jízdárnu jsem dneska ale nezvládla. Snažila jsem se reagovat a plnit pokyny. někdy to šlo, většinou to nešlo.
Na chvíli mě v sedle vystřídala trenérka. Já se protáhla, dívala se a napila se. Na vyklusání a vykrokování jsem se vrátila do sedla já. Zkusila jsem si několikrát naklusat a pak přejít do kroku. V jednom rohu jízdárny se mi to dařilo pokaždé. Ty ostatní přechody byl horší. Při vykrokování jsem zkoušela jezdit ve vystátém kroku a trénovala jsem zastavování.
A pak už jen odměnit jablíčkem, odvést k úvazišti, odstrojit, poděkovat, odměnit, zkontrolovat a vrátit do ohrady.
Tady ji máme, krasavici.
Dneska na sebe můžu být tak z poloviny hrdá, protože jsem se v klusu nedržela sedla. Aspoň malý úspěch. Po úklidu věcí rozloučení a odjezd domů. A za týden se opět těším.
Jinak opět jsem se stoupala do špičky, předkláněla se, padala do oblouku a chytala se koleny. V tomhle asi nic nového.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat