Nesla jsem jim zbytky mrkve. Artur je hrozný mlsoun a chtěl všechnu pro sebe. Já se ale o mrkev podělila i s Ernestem.
Došla jsem na statek, počkala na kolegyni a nachystaly si věci. Já pro Artura, kolegyně pro Ernesta. A hurá pro ně do ohrady. V jednu chvíli se Artur splašil, naštěstí v ohradě, trochu si zacválal a pak se uklidnil. Chytit se nechal normálně. Odvést k úvazišti taky. A pak se začalo pucovat. Naštěstí nebyl moc od bláta. A cítil u mě mlsky a hned je chtěl. Dostal až za odměnu , že mi dal všechna kopyta. U levého předního jsem musela přemlouvat a čistila jsem natřikrát.
Pak ještě osedlat, nauzdit a připnout martingal. Dneska se moc nebránil. Spíš loudil.
Sedlo jsem si dotáhla sama. Pak s pomocí schůdků do sedla a hurá na jízdárnu na vítr. Pěkně začít v kroku, kolem celé jízdárny, pak velký kruh a do klusu. Moc se mi nedařilo. Pořád jsem se předkláněla. Artur přecházel do kroku, dostat ho zpátky do klusu bylo docela náročné. Část lekce jsem opět jezdila bez třmenů. Trochu jsem se bála, ale zvládla jsem to. Artur zkoušel prohnat několik divokých kačen, ty se mu líbily a tak je prohnal. V tu chvíli jsem se obávala, že se ocitnu dole a v tu chvíli jsem dělala hrozné chyby. Předkláněla jsem se. To už jsem jezdila bez třmenů.
Nakonec ještě několikrát objet jízdárnu klusem a vykrokovat venku mezi ohradami. Artur šel celou dobu první. Na jízdárně taky. Celou dobu jsem jezdila jako první a táhla jsem za sebou kolegyni na Ernestovi.
No není to krasavec?
Po vykrokování odstrojit, podstrojit mrkví a dalšími pamlsky. Artur se na mě několikrát naštval, že jsem mu nechtěla dát. Myslím si, že toho dostal víc než dost. A Erniemu jsem dala taky.
Pak už zbývalo uklidit věci na místa, uklidit jízdárnu, rozloučit se a jet unaveně domů.
Aby bylo zase pondělí. Už teď mi chybí. Je to pro mě terapie. Zvlášť po dnešku. Přijela jsem se skleslou náladou a odjížděla s úsměvem.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat