V pondělí se nemuselo do práce. Hurá. Trochu jsem se vyspala a odpoledne jsem vyrazila ke koním. Po dvou týdnech. Užila jsem si. Cestou domů jsem měla drobné zažívací problémy. Naštěstí jsem to rozchodila. Do noci jsem si četla.
V úterý už jsem do práce musela. Přežila jsem pět hodin, dozor v jídelně a krátkou poradu. Odpoledne jsem si chystala nábožko a přípravu ke křtu. Taky jsem si stihla číst a trochu balit do Beskyd. Hledala jsem i nějaké fotky a obrázky pro děti na psaní příběhu v pátek. Do noci jsem si četla.
Ve středu dopoledne práce a jedna volná hodina. Psala jsem si Koňská deník v papírové podobě a taky záložku do Záložkodeníku. Pak jsem si chvíli četla. Odpoledne na mě čekala návštěva pošty a příprava na křest. Po kafi jsem musela nakupovat. A hodně přemýšlet, co budu potřebovat. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. U večeře jsem koukala na další díl Stargate. A pak jsem se znovu začetla.
Ve čtvrtek ráno mi zase bylo šoufl. Jak to dělám? Že by ten autobus na plavání? Asi jo, protože pak už mi bylo lépe. Dvě hodiny jsem si odučila a pak ještě dvě hodiny nábožka odpoledne. Už na to nemám energii. Ale musím to těch pár týdnů ještě vydržet. Doma jsem si pak dala frgál, alias valašskou pizzu. Večer jsem šla do sboru a možná jsem tam neměla chodit. Stejně jsem tam violu nesla zbytečně. Den jsem zakončila krásnou procházkou a nádherným západem slunce na stepi.
Krásné ne?
Domů jsem přijela o půl deváté. A do noci jsem si četla.
V pátek už jsem mlela z posledního. Přežila jsem čtyři hodiny s dětmi a jednu hodinu volnou. Odpoledne na mě čekala hodina náboženství, ale přišly mi jen tři děti. Pak jsem šla na mši svatou a nakonec do orchestru. Krásně jsem si zahrála, ale... potom mě cestou domů začalo bodat v zápěstí. Zase. Uvidíme, jak to bude reagovat dál.
Taky jsem házela do kufru ještě poslední věci a přemýšlela, co mi chybí. Snad nic. U večeře jsem koukla na další díl Stargate a pak jsem se začetla do Bestiáře.
V sobotu ráno mě čekala cesta do Vizovic. Trochu jsem se toho obávala, šle zbytečně. Dvě hodiny jsem zvládla bez toho, abych zastavovala celý autobus. Ve Vizovicích jsem strávila tři hodiny chozením. Podívala jsem se na zámek, do kostela sv. Vavřince a nakoupila nějaké ty suvenýry. Cestou k autobusu jsem trochu zmokla. Ten den poprvé. Z Vizovic mě čekala asi hodinová cesta do Rožnova. Cestou jsem skoro usnula. V Rožnově jsem si poprvé vyzkoušela otevřít kufr autobusu. Nikdo se k tomu moc nehrnul, tak jsem zakročila já. Podařilo se mi to. Jsem dobrá.
Pak jsem se ubytovala a vyrazila do města. Kolem půl čtvrté jsem byla dole a koupila si vstupenku do Dřevěného městečka. Bylo to nádherné. Opravdu ty peníze za to stály. V kostele sv. Anny jsem se pomodlila Korunku. Prošla jsem si i samotné město Rožnov. Potřebovala jsem do obchodu. Zvládla jsem najít i kostel Všech svatých a v zahradě Všech svatých jsem se pomodlila křížovou cestu. Pak jsem konečně navštívila obchod a vrátila se na hotel akorát k večeři. Po večeři jsem vyrazila ještě na jednu krátkou procházku. A podruhé jsem trochu zmokla. Pak už jsem si dala sprchu a začetla se do Tolkienova bestiáře. Do večera jsem měla dočteno.
V neděli dopoledne odjezd na Pustevny. A bylo bílo. Všude okolo. Nebylo vidět skoro na krok, ale i tak jsem viděla Libušín a Maměnku. Oboje zahalené v bílé mlze. Vyrazila jsem i na Stezku korunami stromů. Vidět nebylo skoro nic. Okolí už vůbec ne. Zajímavostí byl himálajský most. Ze začátku to bylo v pohodě, v půlce se začal kolébat na všechny možné i nemožné strany. Trochu se mi z toho točila hlava, ale došla jsem až na konec a pak nahoru. Tam byla lávka Skywalk. Sklo všude kolem, i pod nohama. Ze stezky jsem se vydala k Radegastovi a pak ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje. Vše v nádherné mlze. Odtud jsem začala sestupovat do Rožnova. Sama v mlze a se skvělou náladou. Vyfotila jsem si hromadu krásně zamlžených fotek a nějakou tu panorama fotku.
Jedna krásná zamlžená.
Za hodinu a půl jsem byla v Rožnově a zamířila do Valašské dědiny a na Jurkovičovu rozhlednu. Z té už bylo něco málo vidět. Pak jsem zamířila na hotel. Na chvilku. Nakonec jsem se ještě přemluvila, abych si šla koupit svačinu na pondělí. A málem jsem nedošla na hotel. Kolena mě bolely, začaly se ozývat i záda.
Na pokoji jsem si dala sprchu a se spolubydlící jsme si zašly na večeři.
A to bude pro tento týden asi všechno. Jdu spokojeně odpočívat, číst si, možná i psát a hlavně nabírat síly na pondělí. Za neděli jsem ušla přes 31 000 kroků. Dnes psáno přes mobil, tak snad tam nemám moc nesmyslů a překlepů.
Takže užívejte sluníčka a krásných dní.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat