A dost bolelo a bolet ještě bude. Ale teď od začátku.
Došla jsem na statek za drobného mrholení. Během čekání na trenérku a chystání věcí mrholit přestalo. Nějakou dobu mi dělala společnost Jessinka.
Nachystala jsem si pro Orpheu věci a s A. jsem si pro ni došla do ohrady. Dneska jsem na čištění měla pomocníky. A. a E. Jen jsem na něco překvapivě zapomněla. Napravila jsem to po lekci.
No, s trenérkou jsem ještě řešila Orpheina záda. Při hřebelcování se mi podezřele prohýbala. Sedlo mi dávala trenérka. Uzdila jsem já a pak hurá do sedla a na jízdárnu.
Pěkně krokem kolem celé jízdárny, diagonálu a ještě jedna jízdárna. Pak jsem šla na lonž a bez třmenů. Vše v klusu. Dost jsem se nadřela. Ale patří mi to, musím se sebou něco dělat. Pak mě v sedle vystřídala trenérka. Šla jsem s holkama pro poníky a pomohla jim s přípravou. Pak jsem se do sedla vrátila já a opět do klusu bez třmenů. Překvapivě jsem měla menší strach, jako minule.
A nakonec vykrokovat. Zkoušela jsem si prošlapávat paty, narovnat se v sedle aniž bych vykopávala nohy a stoupala si do špičky. Taky jsem ty špičky zase odemykala. Tak jsem se snažila je zamykat. Někdy se dařilo, většinou se nedařilo. Hlavně v obloucích jsem se několikrát nachytala, že jsem odemykala. A dost.
Měla bych na sobě zapracovat.
Pak už jen odstrojit, podstrojit, poděkovat, zkontrolovat, namazat a vrátit do ohrady. Orphea byla skvělá, jako vždy. Jen na ní sedává dřevo.
Udělala jsem si pár fotek, rozloučila se a šla původně na autobus, ale nakonec pro mě přijel přítel.
Pěkně na mě koukali.
A těším se, že zítra nevstanu z postele, že se budu belhat do a ze schodů. A za týden znovu. Dám si do těla.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat