Chvalozpěv na Blacka

Tohle jsem mu napsala na dárek k Vánocům. Trvalo mi hodně dlouho než jsem přišla na všechny ty vlastnosti. Doufám, že se Vám to bude aspoň trochu líbit.

Vanimaré

Jak pokračuji 2 a Spontální článek 2

Na kontě mám 194 stránek ve Wordu, 16 kapitol, vzeřejněno je 174 stránek a bude jich víc a víc. Rukou mám popsáno 578 sránek a začala jsem psát do sedmého sešitu.

Vanimaré

P.S.:Doufám, že se mi to podaří co nejdříve zveřejnit.

Nebezpečí zatím zažehnáno 1. část

Zůstala jsem sama. Mě samoty využil ten nejodpornější člověk, jaký může být. Hwesta.

"Tak jak se máš?"zeptal se mě. Tasila jsem meč.

"Mám se dobře, ale to tě nemusí zajímatco zase chceš?"zeptala jsem se.

"Pořád to stejné."odpověděl.

"Kolikrát ti mám říkat, že mě nedostaneš.

"Tentokrát se mýlíš."řekl. Zpoza rohu vypochodovalo asi tucet skřetů a dva lidé. Bal a Muči Muhar. Obstoupili mě.

"Tímhle mě nezastrašíš."řekla jsem a vrhla se do boje. Když jsem povraždila polovinu skřetů, vrhnul se do boje i Hwesta. Bojovali jsme skoro hodinu. Pak mě odzbrojil a složil na zem. Vítězně nade mnou stál. Pomalu jsem vstávala. Záda jsem měla v jednom ohni. Konečně jsem stála na nohách. Hwesta mě pohladil po tváři. Za to jsem mu dala pěstí mezi oči. Ozvalo se známé křup a následoval příval krve. Naštěstí ne té mé. Zlomila jsem Hwestovi už podruhé nos. Chvíli na to mi přistál a v oblasti mého obličeje pěst ověnčená prsteny. Z nosu mi vytryskal krev. Za chvíli jsem cítila krev i na rtu. Zjišťovala jsem rozsah svých zranění. - Zatím bez zlomeniny. Uf. - blesklo mi hlavou. Hwesta mě chytil za vlasy a smýknul se mnou. Tvrdě jsem dopadla na zem.

"Svažte ji!"rozkázal Hwesta. Bal to s radostí provedl. Pouta mi silně utáhl. Vykřikla jsem a doufala, že mě někdo uslyší.

Spontální článek

Napadlo mě napsat, kolik stránek a sešitů mám popsaných příběhu rukou. Dopisuji právě šestý sešit a mám na kontě pět set šedesát čtyři stránek za skoro čtyři roky. Všechno mám přepsáno do počítače, stačí zveřejnit. To chvíli potrvá.

Vanimaré

Bitva 8. část

Fron mě dovedl ke koním. Doteďka jsem nevěděla, kde jsou. U koní jsme složili zavazadla. Fron na chvíli odešel, ale hned se vrátil.

"Kdy vyrážíme?"zeptala jsem se ho.

"Co nejdříve."odpověděl mi. Myslela jsem si, že vyrazíme ještě před polednem, ale Izupa byl jiného názoru, chtěl poobědvat na vítězném poli a navíc zdržovala Friinin. Mě se to velmi příčilo, ale co jsem měla dělat. V pravé poledne jsme zasedli. Izupa pronesl, podle něj, krátkou řeč a všichni ostatní začali hodovat. Odmítala jsem cokoli pozřít, ale pod bedlivým dohledem Frona jsem se přece jen musela najíst. Po obědě jsme šli osedlat koně. Vedle mě se najednou objevil Ber. - Zase mi něco provede. - pomyslela jsem si. A taky že provedl. Na tohle zřejmě čekal. Jakmile jsem se přiblížila ke svému sedlu a hodlala je zvednout, rychle ke mně přiskočil a sedlo, moje vlastní sedlo, mi vyfoukl před nosem. Zůstala jsem zaraženě stát a zírat na místo, kde sedlo leželo.

"Co si myslíš, že děláš?"zeptala jsem se ho.

Jak pokračuji

Dnes je 15.listopadu roku 2009 na kontě mám asi 154 stránek textu asi za tři roky pilného přepisování.

Toto je první informace z průběhu psaní.

Vanimaré

P.S.: Není vše zveřejněno k tomuto dni, ale bude. Vani

Bitva 7. část

Bránila jsem se. Co jiného mi také zbývalo. - Tohle dlouho nevydržím. Jsou na mě tři. - pomyslela jsem si. - Někoho potřebuji. - nechtěla jsem si to přiznat, ale musela jsem. Zaměřila jsem se na Mučiho. Pokud si dobře pamatuji, je v téhle trojice největší zbabělec a nejhorší šermíř. Bránit jsem se musela proti všem, ale ve volné chvíli jsem se věnovala jen Mučimu. Přede mnou se mihla postava. Neměla jsem čas sledovat, kdo to je. Muči se odporoučel k zemi. Další na řadě byl Bal. Hwesta utekl. - To je zbabělec. - pomyslela jsem si. Přede mnou se opět mihla postava s tmavými vlasy. - Orotil nebo Hunson. Ber to být nemůže. Ten by se zastavil a zeptal se mě jestli mi nic není. - pomyslela jsem si. Sklonila jsem meč. Proti mně už nikdo nestál. Vedle mě se objevil Fron.

"Není ti nic?"zeptal se.

"Ne a tobě?"

"Taky nic. Počkáme, jak na tom budou ostatní." Za chvíli se k nám připojil Ber s Freninem. Oba na mě upřeli pohledy. Ber krátký, ale Frenin si nedal pokoj ani po dvou minutách. Vyrušil ho až příchod Oryata a Orotila. Hunson ani Jek se neukázali.

Listopad

Svátky:

1. listopadu Svátek všech svatých

2. listopadu Všech zemřelých

17.listopadu Den boje za svobodu a demokracii

22. listopadu Krista Krále, konec liturgického roku

29. listopadu první adventní neděle

Bitva 6. část

"Ari."někdo mě oslovil a jemné pohladil po tváři. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Jek a snažil se mě probudit.

"Co se děje?"zeptala jsem se. Jek obrátil oči v sloup a usmál se.

"Po ránu neumíš říct něco jiného než 'Co se děje?'"

"Už to tak vypadá. Proč se vstává tak brzo?"

"Nechceš ty otázky trochu zadržet? Nestihl jsem odpovědět ani na tu první a ty se ptáš už na další." Pousmála jsem se.

"Tak znovu. Co se děje?"zeptala jsem se.

"Vstává se. Už je ráno."odpověděl.

"A proč tak brzo?"

"Chceme využít tmu, abychom se pokusili o útok ještě za tmy. Moment překvapení."

"A ví se, kde má Maur stan?"

"S velkou pravděpodobností ten největší, co v táboře je."

"Může to být lest. Může to být třeba stan Hwesty."

"Ale? Proč by Maur podstoupil svůj stan nějakému podřadnému člověku?"

"Řekla bych, že Hwesta není podřadný. Je něco víc."

"A co by byl?"

"To ještě nevím. Jdeme se připravit?"

"A na co?"zeptal se nechápavě Jek.

"Na rozhodující okamžik."odpověděl mu za zády Fron. Jek se mírně lekl. Já taky, protože jsem Frona v tmavé tunice nezpozorovala.

Bitva 5. část

Znovu jsem se probudila ve stejné poloze v jaké jsem usnula. Vedle mě stál Fron. Jek byl pravděpodobně na hlídce s Berem.

"Mára arin."řekl, když zjistil, že jsem vzhůru.

"Mára arin, co se děje dole?"zněla moje první otázka.

"Nic moc pozitivního."

"Takže tu strávíme zase celý den?"

"I to je možné. Tady máš snídani."

"Co ostatní. Hunson, Orotil a Oryat?"

"Nevím, kde jsou. Zatím o sobě nedali žádnou zprávu. Našel se ale Frenin. Je dole s Berem."

"A Jek?"

"Spí kousek nad tebou. Potřeboval si odpočinout."

"Ty odpočinek potřebuješ víc."

"Nedá se nic dělat. Ještě ošetřím Freninovi drobné zranění a pak…"

"Pak si půjdeš odpočinout."

"Dobře. Až Frenin vyleze za námi, půjdeš ty dolů."

Říjen

Říjen je měsíc Panny Marie

Bitva 4. část

Kolem mě proletěl šíp a zabodl se těsně u Bera.

"Ari, utíkej."zakřičel na mě Fron. Kolem mě proběhl Ber, chytil mě za ruku a vlekl mě směrem ke stromu. Ohlížela jsem se po skřetovi, ale nikde jsem ho neviděla. Klopýtla jsem, ale Ber mě okamžitě postavil na nohy. Doběhli jsme ke stromu. Z křoví napravo od nás vylezl skřet a napínal tětivu. Chvíli na to zadrnčela druhá tětiva. Skřet se skácel k zemi a ze srdce mu trčel šíp se žlutými letkami. - Fron. - pomyslela jsem si a podívala se do koruny statného stromu, na kterém trůnili moji bratři.

"Lez Ari, nevím kolik jich tady ještě je."křikl na mě.

"Chceš pomoct?"zeptal se Ber.

"Ne."odpověděla jsem. Na nejspodnější větev jsem i s výskokem nedosáhla. A když už jsem dosáhla, tak jsem se neudržela.

"Tak asi jo."otočila jsem se na Bera po několika nezdařených pokusech.

Zase škola

Je to špatné, prázdniny končí a všichni se musí vrátit do školy. Ale nezoufejte. Školní léta jsou to nejhezčí, takže si je řádně užijte.

Vaše Vanimaré

Bitva 3. část

Probudila jsem se. Všude okolo byla tma. Jen záře z bojiště byla na míle daleko vidět. Byla jsem schoulená v něčí náručí a bez některých zbraní. Jen dýka mi zůstala. Podívala jsem se nad sebe. Spala jsem v Jekově objetí. Pozoroval mě. Stejně tak Frenin, Ber a Fron.

"Já jsem myslela, že se odpoledne pokračuje?"zeptala jsem se.

"Však se pokračovalo, ale ty jsi sladce spala."odpověděl Jek.

"Jak to? Nemohli jsme se hnout."

"Ale mohli. Nesli jsme tě."odpověděl mi tentokrát Fron.

"Jen doufám, že mě nenesl Frenin. Asi bych mu musela nakopat."postěžovala jsem si potichu.

"Neboj se. Nenesl."usmál se Fron, "Vyspat ses potřebovala, tak jsme ti to umožnili. Jsi schopná pokračovat?"

"Možná."

"Budeš muset."

"Tak jdeme.

"Nasedat. Teď už můžeme jet."poznamenal Hunson.

"Osedlej si Lafa."řekl mi Fron a šel se postarat o svého koně.

"Nechceš pomoct?"ozvalo se za mnou, když jsem se ohýbala pro sedlo. Znovu jsem se narovnala.

Bitva 2. část

Probudila mě nepříjemná bolest.

"Už je vzhůru."řekl někdo.

"Tak je můžete zavolat."řekl někdo druhý.

"Co se děje? Kde to jsem?"zeptala jsem se ani nevím koho a snažila si sednout. Nade mnou se objevil Izupa a tlačil mě zpátky na podložku.

"Nemáš se čeho bát. Všechno je v pořádku."uklidňoval mě.

"Kde je Ber, kde…kde jsou ostatní?"zeptala jsem se.

"Jsou v pořádku, nic se jim nestalo. Za chvíli tu budou. Ava aista."zkoušel to znovu. Do stanu vešel nějaký mladík a hrnul se k Izupovi.

"Herunya."oslovil ho chvatně.

"Co se děje?"zeptal se Izupa a s klidem na něj pohlédl. Všimla jsem si, že je velmi mladý. - Co tu vůbec dělá? Vždyť musí být mladší jak já?- pomyslela jsem si.

"Je to velmi důležité."

Bitva 1. část

Procitla jsem. Někdo mě lechtal pod nosem. - Beztak je to zase Ber. - pomyslela jsem si a nechala ho, ať se baví.

"Ari, vstávat."řekl … … Fron. - Od něho bych to nečekala, ale Ber v tom má určitě taky prsty. - pomyslela jsem si. - Ještě chvíli. - ohnala jsem se.

"Vstávat."ozval se Jek a strhnul ze mě přikrývku.

"Ani vyspat mě nenecháte."

"Ne, za hodinu se vyráží. Ty se ještě musíš nasnídat a jít do zbrojnice."

"No jo."vylezla jsem z postele, vzala ze stolu oblečení, které jsem si nachystala ještě večer, a zalezla do lázně, kde jsem si opláchla obličej a kde jsem se i převlékla. Když jsem se vrátila do pokoje, nikdo tam nebyl. Naposledy jsem zkontrolovala ostrost a přesnost svých zbraní, porozhlédla jsem se naposledy po pokoji a plně ozbrojená jsem se vydala do zbrojnice, kde jsem vyfasovala zbroj. Snídani jsem už nestihla. Asi čtvrt hodiny před odjezdem jsem ze zbrojírny běžela do stájí osedlat Lafa. Ve zbrojírně jsem strávila tak půl hodiny. Sotva jsem se dostala do sedla, vyjeli jsme. Počasí přálo dobré cestě. Pomalu jsme projížděli městem a severní bránou jsme je opustili. Chvíli jsem se dívala do přírody. Ani nevím, jestli se sem někdy vrátím. Vedle mě se objevil Fron a Jek, moje psychická podpora.

Zase Hwesta 9. část

"Tohle jsou moji nejlepší vojáci."začal.

"Ale já jsem myslela, že…"

"Vím, co jsi myslela. Ano, i Ber je jeden z nejlepších. Ale toho jsem záměrně nevybral. Tito pánové jsou moje osobní ochrana. Budou tě mít dnes a zítra na starosti ohledně tvého cvičení v šermu. Zdokonalíš se a možná se naučíš něco nového."vysvětlil Izupa. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

"Co…?"

"Na co čekáš? Tvým bratrům to vysvětlím a mohou tu být s tebou."odešel. Zamyšleně jsem se za ním dívala.

"Budeme tu dnes jen stát nebo se vrhneme do cvičení, slečno?"řekl jeden z vojáků, který si stoupnul těsně za mě velmi potichu až jsem se lekla. Ostatní se mému mírnému nadskočení zasmáli. Ti by mě tak nenaštvali, jako ten, co mě oslovil. Pod sukní jsem nenápadně překřížila nohy pravou před levou. Prudce jsem se otočila a pomocí kinetické energie, kterou jsem zkříženýma nohama vyvinula, jsem ho srazila k zemi.

"Neříkejte mi slečno."zasyčela jsem na něj. Držel se za levou tvář a udiveně se na mě ze země díval. Předem mě si stoupnul jeho kamarád a přiložil mi ke krku meč.

"Za tohle zaplatíš, ty…ty…"nenašel vhodné slovo, kterým by mě pojmenoval. Dívala jsem se na něj úplně klidně.

"Nech ji."ozval se ten ze země, "Máme ji tu něco naučit a ne zmrzačit."zvedl se ze země a překvapivě se usmíval. Na jeho levé tváři se červenal otisk mé ruky. "Pro začátek to nebylo špatné."podíval se na mě uznale.

"Díky. Jestli dovolíte, já se jdu převléct do vhodnějšího oděvu."otočila jsem se na patě a šla do pokoje. Za chvíli jsem se vrátila na dvůr. Stáli stejně jak jsem je tam nechala stát.

Prázdniny

Tak jsou tu zase prázdniny. Přežili jsme další dlouhý školní rok a teď nás čeká zasloužený odpočinek. Přeji Vám všem příjemné prožití hlavních prázdnin a užijte si je jak nejlépe to jde, poněvadž nikdo neví, co se může stát.

Vanimaré

Zase Hwesta 8. část

Ráno jsem se vzbudila pozdě. Snídaně se na mě smála ze stolu a já se do ní hned pustila. Všichni už byli venku. Rychle jsem je následovala. Nahlédla jsem do stáje. Bran byl pryč. - Ha. Budu mít klid na svoji práci. - pomyslela jsem si, hned jsem běžela do kůlny pro vidle a kolečko a vrhla jsem se do práce. Freninův kůň byl taky pryč. Vyvedla jsem tedy pouze naše koně, jako za starých časů. Od každého jsem vyvezla, jako tradičně, jedno a půl kolečka. To poslední jsem si naložila trochu víc, abych se nemusela vracet jen pro polovinu kolečka. Uprostřed cesty mě na koni dojel Ber.

"Zase pracuješ?"zeptal se.

"Ne, já se bavím."odpověděla jsem. Zastavila jsem se, abych si odpočinula. Než jsem se otočila, seskočil Ber z koně, chytil kolečko a odvezl je místo mě. Chvíli jsem tradičně stála na místě a dívala se za ním. Vzpamatovala jsem se. - Trochu se mu pomstím. - pomyslela jsem si. Zkrátila jsem si třmeny na jeho sedle a vyskočila Branovi na hřbet.

Zase Hwesta 7. část

Ráno jsem v pokoji nachytala spícího Bera a Frenina. Potichu jsem se převlékla a vyšla z pokoje. Fron i Jek sedlali koně.

"Mára arin. Někam se jede?"zeptala jsem se.

"Mára arin. Jede."oznámil mi Fron.

"A můžu vědět kam?"

"Na výlet."

"Jen my tři?"

"Ne všichni."

"Ale oni ještě vyspávají."

"Ne na dlouho."

"Dobře, jak je mám vzbudit?"

"To nechám na tobě."pousmál se Fron.

"Takže je můžu polit vodou?"

"Jak myslíš."usmíval se Fron a vrhal nápadné pohledy za mě. V tom mi to došlo. Za mnou stál jeden z nich. Nasucho jsem polkla.

Zase Hwesta 6. část

Ráno mě probudilo slunce. V pokoji už nikdo nebyl. Nakoukla jsem oknem ven. Frenin vyjel do okolí a bratři byli na zahradě. Po včerejším dni jsem byla vyhládlá, tak jsem snědla zbytky ze stolu. Nádobí jsem odnesla do kuchyně a opláchla. Po drobné úpravě svého zevnějšku jsem vyšla do slunného dne.

"Mára arin."pozdravila jsem.

"Mára arin."odpověděl mi Fron, "Jak se máš?"

"Celkem dobře. Kde můžu pomoct?"

"Kde chceš."

"Takže můžu dělat svou oblíbenou práci?"

"Dalo by se to tak říct."

"Jdu na to."řekla jsem s úsměvem, otočila jsem se na patě a zamířila do kůlny pro vidle a kolečko. Koně jsem vyvedla na dvůr a vrhla jsem se na hnůj. Hnojník měla Dami celkem daleko. Po třetím kolečku ze mě lilo, jako kdybych zmokla. Teplo až hrůza. Léto taky vrcholí. V druhé třetině bývá nejtepleji.

Zase Hwesta 5. část

"Hele, nechali nám zbraně."

"A dosáhneš na mou dýku?"

"Zkusím to."cítila jsem, jak se snaží nahmatat dýku na mém boku.

"Mám ji."

"Hurá. Hlavně se nepořež. Je ostrá."

"Budu se snažit." Chvíle ticha.

"Jsme za hranicí."ozval se po chvíli.

"Laf hauta!"poslechl na slovo.

"Jsem volný."

"Dobře, jdu na zem."seskočila jsem na zem.

Zase Hwesta 4. část

Do sedla jsem se dostala pomocí židle a stolu na dvoře.

"Máš zbraně?"zeptal se mě Ber.

"He?"usmála jsem se, "Ne? Hned jsem zpátky."

"Seď, tobě to bude trvat dlouho."seskočil z koně, "Kde je máš?"

"Meč je pod polštářem, luk a šípy na věšáku za dveřmi."zakřičela jsem. Za chvíli se vrátil i s mojí výbavou.

"Díky, takhle rychlá bych určitě nebyla."

"To mi bylo jasné hned od začátku."sedl na koně, "Můžem?"

"Že váháš."

"Kam jedete slečno?"zeptal se Frenin, který se objevil za rohem, přímo mě.

Smutek

Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.

Karel Čapek

---

Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek.

Svatý Tomáš Akvinský

Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná.

Jaroslav Seifert

Častý smutek člověka ničí.

Walther Von Der Wegelweide

Smutným hodiny se dlouhé zdají.

William Shakespeare

Z mnohého vědění mnoho smutku.

Bible

Zase Hwesta 3. část

"Mára rë, Ari."

"Mára ……rë."vysoukala jsem ze sebe a údivem jsem pustila batoh na zem.

"Osedlal jsem Vám koně."řekl Frenin. - Dámským sedlem. - doplnila jsem v duchu. Laf se nepokojně ošíval.

"Děkuji, ale…já nejezdím na dámském sedle."odpověděla jsem. Meč jsem opřela vedle batohu. Lafovi jsem sedlo co nejrychleji sundala a podala ho vyjevenému Freninovi. Potom jsem přinesla svoje a znovu ho osedlala.

"Tohle prosím vraťte tam, kde jste to vzal."řekla jsem mu. Nic ale neudělal. Musela jsem Lafa i znovu nauzdit. Frenin stál a sledoval mě. Do ruky jsem mu vtiskla i uzdu. Frenin to nakonec odnesl. Když se vracel, zakopl o můj meč. Zvedl ho ze země a začal si ho prohlížet.

"Taková jemné slečna a nosí meč?"zeptal se.

Zase Hwesta 2. část

Konečně se ale rozpršelo. Otevřela jsem okno a zhluboka se nadechla. Venku už nebylo takové dusno. Okno zůstalo otevřené. V umyvadle jsem si opláchla obličej a před zrcadlem rozčesala vlasy. Vrátila jsem se do pokoje. Zablesklo se a po krátké chvíli se ozval hrom. Přivřela jsem okno a zalezla do postele. U dveří jsem zaslechla pohyb. Posledních pár dnů žiji v neustálém strachu, proto mě neznámá osoba vyděsila. - Co udělat teď. - ptala jsem se sama sebe. Odpověď jsem dostala hned. Znovu se zablesklo a já, sice na chvíli, spatřila mužnou postavu u dveří. Postava mě spatřila taky. V hluku hromu jsem se přesunula pod okno. - Jen doufám, že mě neslyšel. - pomyslela jsem si. - Jak se z tohohle dostanu fakt netuším. - Znovu se zablesklo. - Tak toho bych tu vůbec nečekala. - pomyslela jsem si. V rohu u dveří do lázně stál Hwesta a hledal mě. Pomocí hromu jsem se dostala ke dveřím. Hwesta ovšem taky. Po hromu opět zazářil blesk a já stanula tváří tvář Hwestovi.

Zase Hwesta 1. část

"Támhle je."řekl Ber Jekovi, který se okamžitě otočil.

"Co se děje?"zeptala jsem se.

"Ty se ještě ptáš? Kdes byla?"

"V knihovně."

"A říkat, kam jdeš, ti nic neříká?"

"Něco bych řekla, ale já jsem neměla v plánu jít do knihovny."odpověděla jsem.

"Co sis přinesla?"zeptal se mě Ber.

"Ani nevím."odpověděla jsem a začala si prohlížet desky knihy.

"Před Fronem ani slovo. Rozumíš?"podíval se na mě Jek.

"Záležitost vyřízena."

"Tak nějak. Co sis tedy půjčila?" znovu jsem se začala zajímat o knihu.

"Co to je? Ta neznám a ani nepřečtu. Jeku?"

Úplněk 6. část

Za dvě hodiny se ozvalo zaklepání. Potichu jsem vstala.

"Kdo je tam?"zeptala jsem se tak, aby mě příchozí slyšel a abych nevzbudila Frona.

"To jsem já. Jek. Jdu tě vystřídat."řekl. chtěla jsem odemknout, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem vůbec nezamknula. Otevřela jsem dveře. Jek tam stál. Těsně za ním stál Ber.

"Nepotřebuju vystřídat."řekla jsem.

"Potřebuješ. Nezavřela jsi okno."

"Já vím."

"Co ti o tom řekl Fron?"zeptal se Jek.

Úplněk 5. část

"Ari dokáže usnout kdekoliv."řekl Fron pravděpodobně s úsměvem.

"Já nespím a slyším tě."ozvala jsem se.

"Ale spíš. Máš zavřené oči."

"To ještě neznamená…"zívla jsem, "…že spím."mluvila jsem čím dál víc potichu. Fron potom něco říkal, ale já jsem ho nevnímala. Chvíli po tom, co Fron přestal mluvit jsem pocítila jeho pohyb. Zvedl mě a nesl zpátky do postele. Co se dělo potom úspěšně nevím. Ráno jsem našla nad sebou sedět spícího Frona. Potichu jsem se vytratila. Převlékla jsem se a učesala. Když jsem se vrátila, Fron ještě spal. Nakoukla jsem před dveře. Stále tam seděl Ber. Potichu jsem proklouzla dveřmi a dřepla si vedle něho.

"Kde je Jek?"zeptala jsem se. Lekl se - Nemá čisté svědomí. - pomyslela jsem si.

"To jsem se lekl."řekl. "Takhle mě děsit."

"To byl účel."řekla jsem s úsměvem. "Tak kde je? Chci trochu vyděsit Frona."

To jsem rád, že nejsem jediná oběť tvých žertů. Je u sebe v pokoji."

"Díky." Rozběhla jsem se chodbou.

UPOZORNĚNÍ

Tři části kapitoly V zajetí patří mezi Nezdařený výlet 2.část a Pár problémů navíc 1.část do měsíce Listopadu. Měla jsem s uložením drobné problémy, tak moji chybu prosím omluvte. Děkuji za pochopení. Vaše Vanimaré

P. S.: Toto upozornění již neplatí, ale kvůli počtu článků zde nechávám.

V.

Úplněk 4.část

Vzbudilo mě klepání na dveře. Rozespale jsem vylezla z postele a přilepila se na dveře.

"Kdo je tam?"zeptala jsem se přes dveře.

"To jsem já. Vstávej. Jdeme pomáhat stavět hranici."řekl Fron. Odemčela jsem, trochu pootevřela dveře a nakoukla jsem, kdo že tam vůbec stojí. Stál tam Fron v celé své kráse a kousek od něj se bavil Jek s Berem.

"Jen se převléknu."řekla jsem a zabouchla jsem dveře, bleskurychle jsem se převlékla do tmavě zelených šatů, spletla si vlasy do copu a udělala z nich drdol.

Úplněk 3.část

Když jsem se vzbudila, nikdo v pokoji nebyl. Na stole jídlo a já hladová. Pomalu jsem si sedla. V boku se ozývala nepatrná bolest, ale tu přežiju. Spustila jsem nohy na zem a pomalu se na ně postavila. Udělala jsem jeden krok a letěla na zem. Ke stolu jsem se dostala po kolenách. Vyšplhala se na židli, přisunula jídlo a pustila se do něj.

Uprostřed mého hodování vstoupil do pokoje Jek. Ztichla jsem a čekala, jak zareaguje na prázdnou postel. Vytřeštil oči, otevřel ústa, po chvíli se otočil na patě a vyletěl z pokoje. Rozesmála jsem se. Za chvíli jsem slyšela, jak Jek kohosi táhne do pokoje. Jak jsem zjistila, Jek přitáhl Frona. Fron se rozhlédl po pokoji a spatřil mne sedící u stolu. Rozesmál se.

Úplněk 2.část

Vzbudilo mě třísknutí dveří.

„Jeku, ticho!“ slyšela jsem Frona.

„No jo.“ řekl Jek.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a otevřela oči. Na stole stál svícen a matně osvětloval místnost. Za oknem byla tma.

„Rada skončila.“

„A co se dělo?“

„To co posledně. Zítra se najisto jede na východ.“ odpověděl mi Fron. A je to tady. Plán na útěk hlídacím psům jsem měla, jen ho uskutečnit.

„Spi.“ řekl Fron a natáhl se vedle mě.

Úplněk 1.část

Za svítání mě, vlastně nás vzbudili. Uvědomila jsem si, co je za den. Složili jsme stany a připravili se k odjezdu. Naše práce tady skončila. Vydali jsme se na cestu do Modrého Města a cestou 'sbírali' ostatní hlídky. Všichni byli v pořádku, jen u jediné hlídky jsme našli jen dva členy.

„Kde máte třetího?“ zeptal se Fron.

„Jel do dalšího tábora a ještě se nevrátil.“

„A to jste ho ani nehledali?“

„Hledali, ale nenašli.“

Pár problémů navíc 4.část

Pozorovala jsem okolí. Dojeli jsme do vedlejšího tábora. Chvíli jsme pokecali s Mernkalem a Velinem a pokračovali dál. Našli jsme si místo s nejhlubší vodou a pustili koně. Za chvíli jsme tam zahučeli taky. Voda nás příjemně osvěžovala. Přeplavali jsme řeku hned několikrát. Koně nás následovali. Po chvíli jsme vylezli a vyhnali koně, abychom uschli. Koně se popásali a já si trochu zdřímla.

„Á, náš milenecký pár si vyjel na výlet.“ slyšela jsem někoho říkat. Neviděla jsem ho, neotevřela jsem oči.

Pár problémů navíc 3.část

„Frone?“

„No?“

„My jsme zapomněli na našeho pronásledovatele. Je to žena.“

„COŽE?“

„Kdo má bílého koně?“

„Pokud vím tak Meren.“ odpověděl. Zvedla jsem se.

„Kam chceš jít?“ zeptal se Ber.

„Najít ji a přivést.“ odpověděla jsem.

„Sama nepůjdeš.“ a zvedl se taky.

Pár problémů navíc 2.část

Vzbudila jsem se ještě před svítáním a vypravila se do zbrojnice. Našla jsem si tam nějakou helmici a schovala ji. Plášť, kalhoty i tuniku budu mít svou. Kroužkovou košili mám ještě z cesty sem. Víc nepotřebuji. Vrátila jsem se tedy zpět do pokoje, vzala si knihu a četla si.

Čas ubíhal pomalu. Konečně začalo svítat a já se znovu vydala do zbrojnice. Cestou jsem potkala Frona. Dvakrát vesele se netvářil. Ani se mu nedivím. Mě taky do zpěvu nebylo. Čekání na bitvu, které se nedá uniknout, je to nejhorší, co může být. Vojáci byli před hradbami a lučištníci na hradbách. Fron a Ber šli na hradby a já je následovala.

Do vzduchu se vzneslo hejno ptáků a neuspořádaně kroužili. Tam někde se nacházelo vojsko. Vyšli z lesa. V čele přízrak. - Tak tomu se budu zdaleka vyhýbat. - myslela jsem si.

„Už se vrať. Chvíle střetnutí se blíží.“ řekl Fron. Bez odmlouvání jsem sešla z hradeb a zamířila jsem si to klusem rovnou do zbrojnice, kde touto dobou už nikdo nebyl. Vzala jsem si helmici a vrátila se na hradby.

PF 2009

Přeji Vám všem krásný nový rok a hodně úspěchů

Pár problémů navíc 1.část

Dojeli jsme k domu právě, když Fron vyváděl Fana, že pojede k Izupovi. Trochu se divil, že jsem přijela na koni, ale jinak byl rád, že jsem vzhůru. Sedl na koně a vraceli jsme se k Izupovi. Vzali jsme to kolem západní brány. Netoužila jsem znovu projíždět kolem domu správců. Tentokrát by nás mohli zastavit.

Brána byla zavřená a stálo u ní to vojsko, co jsme viděli před domem správců. Tentokrát se nám nepovedlo projet bez povšimnutí. Obklíčili nás a do kruhu vjel Miner na koni. „Naše slečna se vrátila. Kdepak byla?“ zeptal se.

„To Vás nemusí zajímat.“ odpověděla jsem.

„Ty dva“, ukázal na Frona a Bera stojící u mne, „odveďte pryč.“

„My nikam nepůjdeme.“ řekl Fron.

„To si myslíte vy. Jsem v převaze.“ škodolibě se usmál. „Tak už je odveďte, nebo je zabijte přímo před očima slečny.“ řekl. - Ten je ale škodolibej. - Neklidně se ošíval. Neodvažoval se podívat Fronovi ani do očí.