Úplněk 5. část

"Ari dokáže usnout kdekoliv."řekl Fron pravděpodobně s úsměvem.

"Já nespím a slyším tě."ozvala jsem se.

"Ale spíš. Máš zavřené oči."

"To ještě neznamená…"zívla jsem, "…že spím."mluvila jsem čím dál víc potichu. Fron potom něco říkal, ale já jsem ho nevnímala. Chvíli po tom, co Fron přestal mluvit jsem pocítila jeho pohyb. Zvedl mě a nesl zpátky do postele. Co se dělo potom úspěšně nevím. Ráno jsem našla nad sebou sedět spícího Frona. Potichu jsem se vytratila. Převlékla jsem se a učesala. Když jsem se vrátila, Fron ještě spal. Nakoukla jsem před dveře. Stále tam seděl Ber. Potichu jsem proklouzla dveřmi a dřepla si vedle něho.

"Kde je Jek?"zeptala jsem se. Lekl se - Nemá čisté svědomí. - pomyslela jsem si.

"To jsem se lekl."řekl. "Takhle mě děsit."

"To byl účel."řekla jsem s úsměvem. "Tak kde je? Chci trochu vyděsit Frona."

To jsem rád, že nejsem jediná oběť tvých žertů. Je u sebe v pokoji."

"Díky." Rozběhla jsem se chodbou.

Ber nestačil zareagovat. - Teď to správně načasovat a hlavně se nesmí Fron vzbudit dřív než budu potřebovat. - myslela jsem si. Zaklepala jsem u Jeka na dveře a po vyzvání jsem stoupila.

"Co se děje?"zeptal se. - Tu větu má od Frona. - pomyslela jsem si.

"Jdu děsit Frona."odpověděla jsem.

"A jak to chceš udělat?"

"Jednoduše."vysvětlila jsem mu co chtěl a potřeboval. Ještě jsem vysvětlila Berovi, co má dělat a mohlo se začít. Jek si sedl na mou postel, Ber zůstal před dveřmi a já se schovala za nejbližší brnění. Za chvíli to začalo. Co se dělo v pokoji, nevím. Otevřely se dveře a v nich stál zděšený Fron. Na cosi se ptal Bera. Za rohem, kde jsem kdysi kohosi srazila se objevil Izupa, Mernkal a Velin. Fron je spatřil taky a první co udělal bylo, že se k nim rozběhl.

"Kde je Ari?"zeptal se.

"Ještě jsem ji neviděl."odpověděl Mernkal.

"Ale já ji vidím."řekl Izupa a díval se mým směrem.

"Kde?"zeptal se Fron a také se podíval mým směrem. Když mě konečně spatřil, ulehčeně si oddychl a hnal se ke mně.

"Tys mě vyděsila."řekl.

"To byl účel."odpověděla jsem mu.

"Tohle už mi nedělej."vytahal mě výchovně za ucho a usmál se.

"Přiznej se, Lekl ses?"

"Trochu jo."

"Jak jsi vlastně na tohle přišla?"zeptal se mě Jek.

"No musíš jíst častěji vtipnou kaši."odpověděla jsem.

"A jé. Už to začíná mít drzé odpovědi. Měli bychom to někde zchladit."řekl Ber a dorozumíval se pohledy s Fronem a Jekem. Viděla jsem je, ale nechala se, aby se trochu vyřádili. Hned toho využili. Fron s Jekem mi zatarasil cestu, Ber mě ze zadu chytil, přehodil si mě přes rameno jako pytel a držel mě za nohy.

"Kam to hodíme?"zeptal se.

"Já bych to hodil do řeky."navrhl Jek.

"Tak jdeme."rozhodl Fron a jako první vyšel. Nesli mě na dvůr, potom kolem ohrady s koňmi. Zastavili se až na břehu řeky.

"Jak to tam hodíme?"zeptal se Ber.

"Jak chceš."

"To nemůžeš myslet vážně."ozvala jsem se.

"A proč ne?"usmál se Fron, "Hoď ji tam."

"Ne."podívala jsem se po něm, "NÉÉÉ."zařvala jsem pro srandu a hladina se za mnou zavřela. Odrazila jsem se ode dna a vyplavala na hladinu. Šlapala jsem vodu a odstraňovala si vlasy z obličeje.

"Tak tohle vám nedaruju."řekla jsem s úsměvem. Ber ke mně natáhl ruku, že mi pomůže, ale já jsem pomohla jemu. Do vody. To stejné udělal Fron. Jek zůstal na břehu, tak jsme si pro něj došli. Bránil se usilovně, ale nakonec tam skončil taky. Celé dopoledne jsme strávili u vody nebo ve vodě. Před polednem jsme vylezli se usušit a zamířili jsme na oběd. Odpoledne jsme si naplánovali výlet. Tentokrát jsme šli pěšky směrem na jih. Kdybychom jeli na koních, dostali bychom se do Temného lesa a to by se mi moc nelíbilo. Po dvou nepříjemných zkušenostech se mu budu vyhýbat velkým obloukem. Dnes jsme se k němu nemohli dostat ani na deset mílí. Odpoledne uteklo velmi rychle. Do města jsme se vrátili východní bránou právě včas na večeři. Znovu začala tancovačka okolo ohně. Byla jsem nucena dvakrát tancovat s Fronem, jednou s Jekem a dokonce třikrát s Berem. Konečně jsem se pozdravila a promluvila s Jarin, ale jen tehdy, když ani jedna z nás netancovala, což nebylo zrovna často. U mě se střídali jen ti tři, ale pro Jarin chodilo víc mužů včetně jejího otce. Frenin se ke mně snažil dostat třikrát. Vždycky ho ale předběhl Ber. Už mu asi moc nedůvěřoval. Po třetí to Frenin vzdal a dal mi pokoj, za což jsem mu byla vděčná, ale pak jsem se nezbavila Bera. Fron mě po třetí vyzval k tanci. - No co, když ho to baví? - pomyslela jsem si. Tancovali jsme mlčky. Zatím.

"Co ti řekl Frenin?"zeptal se najednou.

"Chceš to opravdu vědět?"odpověděla jsem otázkou.

"Musím vědět proč se mu vyhýbáš."

"Frone, byl opilý, nebude si nic pamatovat."

"Víš to určitě?" neodpověděla jsem. Pokračovali jsme mlčky.

"Frenin…on…"začala jsem, "Nevím, jak to říct."

"Tak si na to sedneme."zastavil se a zamířil do prázdného rohu. Posadil se a já proti němu.

"Tak co ti řekl?"

"Asi se zděsíš. Vyznal mi lásku."řekla jsem. Fron zůstal jen ohromeně civět. Varovala jsem ho. Když jsem to řekla, trochu se mi ulevilo.

"Tak to se ti ani nedivím. Mě by to taky dostalo."

"Potkal mě včera poprvé. Strávila jsem s ním sotva pět minut a jeden nedokončený tanec. Nemohl mě poznat blíž, nebo je tak vidět, co všechno jsem prožila?"zeptala jsem se Frona.

"Vidět to není."odmlčel se, "Je to všechno co jsi mi chtěla říct?"

"Eee, jo?"

"Tak jdeme."vstal.

"Tancovat?"zeptala jsem se a Fron kývl s úsměvem na souhlas, "Ne."

"Ale jo. Ještě jsme nedokončili tanec."

"Já už netancuju."

"Myslím, že je to naposled."

"Navždy?"

"Ne, jen dneska." Obrátila jsem oči v sloup. - Dělám to nějak často. - pomyslela jsem si.

"Tak pojď."pobídl mě Fron. Vrátili jsme se právě na konec skladby.

"Máš smůlu. Už dohráli."zasmála jsem se.

"Však ještě budou."zašklebil se Fron.

"Tak to abych ti zmizela z dohledu."

"Opovaž se."

"Mám?"zeptala jsem se s úsměvem.

"Ne."zhrozil se Fron.

"Tak dobře, zůstanu."

"To víš, že zůstaneš."

"To já nevím."

"Tak už to víš."zamířil ke stolu, kde seděli ostatní. Zase mě někdo upřeně pozoroval. Jeden byl Ber. - Kdo je zase ten druhý? - ptala jsem se sama sebe. Nenápadně jsem se rozhlížela. - Aha, támhle je. - pomyslela jsem si. Frenin se opíral o zeď a sledoval mě. - Tak teď ještě nachytat jednoho a mám pokoj. - myslela jsem si. Chvíli jsem přestala pozorovat. Hudebníci začali znovu hrát. Nenápadně jsem sledovala Frenina, co udělá. Vykročil ke mně. - Asi ho budu muset odmítnout. - pomyslela jsem si. Do výhledu si mi stoupnul Ber a požádal mě o tanec. Jako vždy mě zhypnotizoval očima. - Co se to se mnou děje? - ptala jsem se sama sebe. Odpověď jsem nenacházela. V jeho očích jsem nacházela něco, co nedokážu pojmenovat a nikdy jsem to u něj neviděla. No, počkám si, co z toho vyplyne. Nestihla jsem ani zjišťovat, kdo je ten třetí. Ukázal se sám. Stál v rohu, ten nejnenáviděnější člověk a šklebil se. - Je čím dál drzejší. - pomyslela jsem si. Snažila jsem se ho nespustit z očí, což se mi při tanci moc nedařilo. Ber si mé nesoustředěnosti všimnul.

"Co se děje?"zeptal se.

"Viděla jsem Hwestu."odpověděla jsem a znovu se rozhlížela jestli ho ještě někde nezahlédnu. Ber se jako vždy zděsil a začal se rozhlížet za prvé pozdě a za druhé příliš nápadně. Hwesta mezitím zmizel.

"Už je pryč."oznámila jsem, "Kde jsou ostatní?"

"Nevím. Nevidím je."odpověděl.

"Cože?"

"Momentálně jsem je ztratil."

"Musíme je najít. Jsou v nebezpečí."stále jsem se rozhlížela. S mým vzrůstem jsem toho ale moc neviděla.

"Vidíš je?"zeptal se Ber.

"Nevidím vůbec nic."odpověděla jsem, "Kde je tady nějaké vyvýšené místo?"

"Jedině schody."

"Tak jdeme."namířila jsem si to k hlavní budově skrz tanečníky. Ber mě však stáhnul zpět. Chytil mě za ruku a táhnul na druhou stranu, než jsem mířila prve. Po cestě mi všechno vysvětlil. Schody, ke kterým jsme došli jsem vzala po dvou. Asi po deseti schodech jsem se zastavila , otočila a rozhlídla se. Nikde jsem je neviděla.

"Vidíš je někde?"zeptala jsem se Bera stojícího o dva schody níž.

"Zatím ne."odpověděl, "Ale támhle je Mernkal."

"Tak se ho jdeme zeptat, kde jsou ostatní."

"Vezmeme to kolem stolů."

"Přes tanečníky to bude rychlejší."namítla jsem.

"Ale můžeme se ztratit."

"Tak jdeme."jako vždy jsem nečekala na Berovi reakce a běžela ze schodů. Ber mě následoval a směroval správným směrem. Mernkala jsme našli rychle.

"Mára undomë."pozdravila jsem, "Kde je Fron."vyhrkla jsem otázku.

"Mára undomë, před chvílí byli támhle."odpověděl Mernkal.

"Hanta."řekla jsem. - Frone, tohle mi děláš schválně. - pomyslela jsem si.

"Co se stalo?"zeptal se Mernkal.

"Hwesta se ukázal."odpověděl Ber. Mernkalovy rysy ztvrdly.

"Jdeme je najít."

"A kde začneme?"zeptal se Ber.

"Tam, kde byli viděni naposledy."odpověděla jsem. Mernkal nás vedl na místo, kde je viděl. Pátrala jsem po stopách. Zatím bezvýsledně. Číst stopy na dlažbě se nedá. Hledala jsem tedy stopy ve vzduchu. Přesněji řečeno na stěně. Trefa do černého. Ve výšce mých očí byl mezi kvádry stěny zastrčený lísteček. Pomocí dýky jsem ho vytáhla a pak rozložila.

"Co to je?"zeptal se Ber.

"Lísteček."odpověděla jsem.

"Od koho?"

"Od Frona. Od koho jiného by byl?"

"Tak to přečti."pobídl mě Mernkal. Rozhlédla jsem se jestli někdo neposlouchá. Rozložila jsem lísteček a snažila se ho přečíst. Bylo poznat, že to psal na koleně a ve spěchu.

Viděli jsme Hwestu a šli jsme ho hledat. Zůstaň tady. Fron.

Přečetla jsem vzkaz nahlas, i přes to mi ho Ber sebral a ještě jednou přečetl. Pohledem se dorozuměl s Mernkalem.

"Co hodláš dělat?"zeptal se mě Ber.

"No co, jdu je hledat."odpověděla jsem, "Jsem bezbranná, Fron má můj meč."

"Zas tak bezbranná nejsi."

"Mám jen dýku, to je moje jediná zbraň. To je jedno, prostě ho jdu hledat."

"I přes to, co ti napsal?"zeptal se Mernkal.

"I přes to."

"A co když tě nepustíme."

"Mě jen tak neudržíte. O tom jste se mohli přesvědčit před bitvou."vyrazila jsem k bráně. Mernkal i Ber mě následovali a překvapivě nezadrželi.

"Kam zamířili teď?"zeptal se mě Ber.

"To bych taky ráda věděla. Tady už žádná stopa nebude. Kde teď táboří Maur?"zeptala jsem se.

"Na severu."

"Tak jdeme na sever."vykročila jsem. Na temnotu ulice si moje oči už zvykly tak nebyl problém. Procházeli jsme tichými a temnými ulicemi města. Blížili jsme se ke křižovatce.

"Za rohem se něco děje."oznámila jsem potichu, "Pravděpodobně se tam šermuje." A měla jsem pravdu. Nakoukla jsem za roh. Zády ke mně stál Fron, kousek od něj Jek a šermovali se s Hwestou a ………Balem. - Oni utekli. Někde tu musí být i Bakar a Muči…… - pomyslela jsem si. Z mých myšlenek mě vytrhl právě Bakar.

"Kohopak tu máme?"řekl mi Bakar do ucha. Já blbá si myslela, že je to Ber. Ruka mi sjela k pasu. - Eeu, meč má Fron. Jsem úplně bezbranná. Teď si mě podá. - Vzpomněla jsem si na dýku. Nenápadně jsem přesouvala ruku vpravo, kde měla být dýka.

"Hledáš tohle?"zeptal se a mával mi před očima mou dýkou. - Mám já to ale smůlu. - pomyslela jsem si. Nasadila jsem lhostejný výraz a vrátila ruku na stejné místo na zeď. Čekala jsem, kdy poleví v ostražitosti. Nepolevoval. Budu se muset hodně snažit. Nečekaně jsem natáhla ruku ve snaze chytit dýku. Bakar to zřejmě čekal. Chytil mě za vlasy a stáhl do zadu. Na hrdlo mi přiložil moji vlastní zbraň.

"O nic podobného se už ani nepokoušej. Byl bych tě zabil a rád, ale mám za úkol dostat tě živou."

"Ty ji nedostaneš ani mrtvou."ozval se za námi Mernkal. Bakar se otočil a mě se přestal věnovat, tak jsem toho využila. Vyškubla jsem mu dýku z ruky a vrazila mu ji do stehna. Potom jsem ji prudce vytáhla a Bakar se skácel na zem. Podívala jsem se na Mernkala. Tlumeně hvízdl.

"S tebou bych si teda nechtěl začínat."řekl uznale.

"To bych Vám ani neradila. Kde je Ber?"

"Tady je."ozvalo se za námi. Podívali jsme se tím směrem. První, koho jsme viděli, byl Ber. Zpoza něho se po chvíli vynořil mluvčí Muči Muhar a přiložil Berovi na krk nůž.

"Odhoďte zbraně."řekl. Nedbali jsme. "Tak je odhoďte, nebo to schytá tenhle."přitlačil Berovi nůž na krk. Objevila se krev.

"Pusťte ho."řekla jsem, "Vezměte si mě. Na mě mu záleží."

"Ari, nedělej to, prosím."řekl Ber. Podívala jsem se mu do očí. Byl v nich strach. Já jsem však byla odhodlaná se Mučimu podřídit. Plán, jak se z toho dostat jsem ještě neměla. Pomalu jsem se k němu přibližovala.

"Pojď sem."řekl Muči. Přistoupila jsem k němu.

"Nechte ho svobodně odejít."

"Však odejde. Ještě odhoď tu dýku."poručil. dýka se zabodla mezi dlažební kameny. - Jen doufám, že ji tu nenechám. - pomyslela jsem si. Splnila jsem všechny jeho podmínky, teď ať splní ty moje.

"Pusťte ho."řekla jsem jak nejklidněji jsem dokázala. Klidná jsem moc nebyla. Nechtěla jsem ho ztratit. Posunul se za mě a chytil mě za vlasy (za co jiného, že? J). Druhou rukou udeřil Bera do zátylku a Ber se skácel omráčen na zem. Zděšeně jsem sledovala, jak Ber dopadá na zem. Muči už stál za mnou. - Tenhle podraz ti nedaruju. - pomyslela jsem si. - Zkusím tvou ohebnost. - Vrazila jsem mu loket do břicha. Prohnul se pěkně a upustil nůž. Mernkal ho ani nevím čím omráčil. Najednou se prostě Muči ocitl na zemi. - Tak toho teda křísit nebudu. - pomyslela jsem si.

"Jak je na tom Ber?"zeptala jsem se Mernkala.

"Až se vzbudí bude ho bolet hlava."odpověděl.

"Až se vzbudí bude pozdě."dřepla jsem si k němu. - a teď jak ho bez vody vzkřísit. - ptala jsem se sama sebe.

"Tak ho propleskni."řekl Mernkal. Stalo se tak jak mi poradil. Po třetí ráně se konečně pohnul.

"Vstávej,"pobízela jsem ho slovy, "Vstávej nebo přitvrdím."

"A jak?"zeptal se Ber, konečně otevřel oči a upřel je na mne.

"Že ti vrazím jednu nekontrolovatelnou."odpověděla jsem.

"A ta je jaká?"

"To bych ti nepřála pocítit. Vstávej."

"Asi nebudu schopen boje."oznámil Menrkalovi.

"Jak to?"zeptal se ho Mernkal.

"Docela dost…"víc jsem neslyšela. Rozběhla jsem se k Fronovi. Nikdo si mě zatím nevšiml. Až jsem vytasila meč, všiml si mě Fron i Hwesta a přestali bojovat.

"Ale, ale, kohopak tu máme?"řekl Hwesta.

"Ari, co tu děláš. Nenapsal jsem ti snad, že sem nemáš chodit?"divil se Fron. Příliš dlouho se mnou zabýval. Hwesta zaútočil. Pokusila jsem se Frona odstrčit, ale nepovedlo se. Celou dobu stál ve střehu a měl při tom skoro dokonalou rovnováhu. Hwesta se trefil. Fron zařval, upustil meč a chytil se za pravé rameno. Mezi prsty mu pomalu protíkala krev. Pohled na ni mě rozzuřil. Pohledem jsem probodávala Hwestu.

"Tak tohle zaplatíš vlastní krví."řekla jsem chladně, že všem včetně mě naskočila husí kůže. Bal i Jek se přestali šermovat a sledovali mě a Hwestu. Zaútočila jsem. Hwesta uhnul , zakopl a natáhl se přede mě. Rychle se však zvedl, pokynul Balovi a dal se na útěk.

"Ještě se uvidíme, ale tentokrát se přede mnou budeš plazit ty."křikl ještě a zmizel v temnotě noci i s Balem. Konečně jsem měla čas podívat se na Fronovo zranění. Už u něj byl Mernkal s Berem a Jek tam právě dobíhal. Fron překvapivě stál na nohou. Mernkal mu ruku zrovna obvazoval. Jednu chvíli se Fron křečovitě chytil Jeka a zavřel oči. Pravděpodobně se mu zatmělo před očima. Ber se držel za týl hlavy.

"Bolí ještě?"zeptal se Mernkal.

"Moc ne, ale budu mít bouli."

"Dobrý Frone?"zeptala jsem se.

"Rána je ošklivá, ale ne moc hluboká."řekl Mernkal.

"Zmizíme odtud. Můžou se vrátit."řekl Jek.

"Zvládnete to sám?"

"Pokusím se."

"Půjdeme pomalu, kdyby něco, křičte." Naše nemocniční kolona vyrazila. První šel Jek, nezraněn. Následoval Mernkal, také nezraněn, a vedl vedle sebe Frona. Nakonec jsem šla já s omráčeným Berem, který tedy byl už při smyslech. Prošli jsme město, přešli mostek a došli k bráně Izupova domu.Byla zavřená.

"Co budeme dělat teď?"zeptala jsem se.

"Musíme se dostat dovnitř."odpověděl Mernkal a zabušil na bránu. Jako vždy se chvíli nic nedělo. Potom se otevřely malé dveře a v nich se objevil strážce s pochodní.

"Co chcete?"zeptal se stroze.

"Dovnitř. Máme tu i pár raněných. Orodcene."odpověděl Mernkal.

"Pojďte sem."vyzval nás, "Na světlo."přistoupili jsme tedy.

"Tady ty tři neznám."ukázal na mě, Jeka a Frona.

"To jsou přátele našeho pána. Bojují proti Maurovi jako ty."odpověděl Mernkal.

"Inkwista."ustoupil nám z cesty. Prošli jsme dveřmi a zamířili přímo k domu.

"Kde jste byli?"zajímal se elf, kterého Mernkal oslovil Orodcen.

"Řešili jsme menší konflikt. Vysvětlovat ti to nebudu, je to hodně složité."odpověděl Mernkal. "Mára lomë." Přešli jsme přes dvůr a dovedli jsme Frona do jeho pokoje. Jakmile lehnul, hned usnul. Bdít před mým pokojem dnes asi nebude. Dnes budu bdít já, pokud ovšem neusnu. Jek se rozhodl, že bude před dveřmi. Dveře jsem nezamkla, a otevřela okno, aby měl Fron dostatek čerstvého vzduchu. Sedla jsem si k jeho hlavě a pozorovala ho.