Úplněk 6. část

Za dvě hodiny se ozvalo zaklepání. Potichu jsem vstala.

"Kdo je tam?"zeptala jsem se tak, aby mě příchozí slyšel a abych nevzbudila Frona.

"To jsem já. Jek. Jdu tě vystřídat."řekl. chtěla jsem odemknout, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem vůbec nezamknula. Otevřela jsem dveře. Jek tam stál. Těsně za ním stál Ber.

"Nepotřebuju vystřídat."řekla jsem.

"Potřebuješ. Nezavřela jsi okno."

"Já vím."

"Co ti o tom řekl Fron?"zeptal se Jek.

Zatvářila jsem se provinile a okno jsem zavřela.

"Budu před dveřmi."řekl Ber a odešel. Jek zamkl.

"Opravdu se nechceš trochu vyspat?"zeptal se mě ještě jednou.

"Ne."odpověděla jsem.

"A jako vždy usneš."řekl s úsměvem.

"Hele, ty máš co říkat. Tebe zase nejde vzbudit."usmívala jsem se.

"Ale nespím na hlídce."

"Jak dlouho jste bojovali, než jsme přišli?"zeptala jsem se.

"Jen chvíli. Hwesta se objevil hned potom, co jsi šla zase tancovat. Pak nám zmizel. Nechával za sebou zřetelné stopy."

"A ty jste samozřejmě posbírali, co?"

"Abys nás nenašla."

"Ale to se mi povedlo i tak. Pokračuj."

"Dál už to znáš."

"To je všechno?"divila jsem se.

"Je. Odpočiň si. Chvíli budu bdít já."řekl Jek.

"Stejně asi neusnu."

"Ty jsi schopná všeho."

"Jsem."

"Tak se pokus usnout."

"A vzbudíš mě, když se něco stane?"

"Jasně, už spi."přisedl si ke mně. Přimáčkla jsem se k němu. Cítila jsem jeho teplo a bezpečí. Chybělo mi teplo a pocit bezpečí od Frona. Zavřela jsem oči a usnula.

Procitla jsem. Jek se zvedl ze židle i se mnou.

"Nech ji spát."řekl Fron.

"Nechám, neboj."odpověděl mu Jek nečekaně blízko mé hlavy.

Vzbudila jsem se……vedle Frona. Ještě spal. Jeka jsem nachytala spát v křesle. - A kdo hlídá? - zeptala jsem se sama sebe. Vstala jsem z postele a šla se přesvědčit, jestli nespí alespoň Ber. Otevřela jsem potichu dveře a nakoukla. Ber podřimoval taky. - Však to všichni potřebují. - pomyslela jsem si. Prošla jsem se po chodbě a nakoukla za nejbližší rohy. Nikde ani noha. Však je brzy. Neplánovaně jsem si zašla do knihovny, vzala první knihu, která mi padla do ruky a klusem jsem se vracela. Na rohu, kde jsem kdysi kohosi srazila jsem se zarazila. Bavil se tam Jek s Berem. -Už se vzbudili a já mám průšvih. - pomyslela jsem si. Právě jsem nechtěně všechny vyděsila. Knihu, pěkně těžkou a tlustou, jsem si přitiskla na hruď a odhodlaně vyšla zpoza rohu. Ber si mě všimnul jako první.