Bitva 4. část

Kolem mě proletěl šíp a zabodl se těsně u Bera.

"Ari, utíkej."zakřičel na mě Fron. Kolem mě proběhl Ber, chytil mě za ruku a vlekl mě směrem ke stromu. Ohlížela jsem se po skřetovi, ale nikde jsem ho neviděla. Klopýtla jsem, ale Ber mě okamžitě postavil na nohy. Doběhli jsme ke stromu. Z křoví napravo od nás vylezl skřet a napínal tětivu. Chvíli na to zadrnčela druhá tětiva. Skřet se skácel k zemi a ze srdce mu trčel šíp se žlutými letkami. - Fron. - pomyslela jsem si a podívala se do koruny statného stromu, na kterém trůnili moji bratři.

"Lez Ari, nevím kolik jich tady ještě je."křikl na mě.

"Chceš pomoct?"zeptal se Ber.

"Ne."odpověděla jsem. Na nejspodnější větev jsem i s výskokem nedosáhla. A když už jsem dosáhla, tak jsem se neudržela.

"Tak asi jo."otočila jsem se na Bera po několika nezdařených pokusech.

Ber se naposledy rozhlédnul po okolí, klekl si vedle mě a nastavil ruce. - Frone jak jsi mohl vylézt na takový strom? - ptala jsem se ho v duchu. S Berovou pomocí jsem se konečně vydrápala nahoru. Seděla jsem na větvi a čekala až se ke mně dostane Ber. Za chvíli se objevil vedle mě. Společně jsme začali stoupat nahoru. Občas jsem se bez Bera neobešla. Šťastně jsme se dostali až k Fronovi.

"Co přesně se stalo?"začala jsem vyzvídat.

"Našlo nás takových dvacet skřetů. Dobrou polovinu jsme pobili, ale ještě nám zbývá ta druhá polovina."

"A jak nás našli?"

"Řekl bych, že to má spojitost s těmi ohni."

"Měli jsme je objet a ne uhasit."řekl Ber.

Takže chcete říct, že nás do tohohle nás zatáhl Frenin a Oryat?"zeptala jsem se přímo.

"Dalo by se to tak říct. Hunson měl poslat někoho z nás."odpověděl Fron.

"Myslíš, že bys udělal něco jiného?"

"Nevím. Teď už to ale nezměníme."

"Stejně bychom je měli naučit číst stopy."navrhl Jek.

"Teď už je na to trochu pozdě, nemyslíš?"otočil se na Jeka Fron.

"Trochu jo."odpověděl na to Jek. vzala jsem si luk a založila šíp.

"Já bych to už neřešil."řekl Ber.

Já bych to taky neřešila a byla bych potichu."ozvala jsem se připravená k výstřelu.

"Co se děje?"divil se Jek.

"Něco se blíží."odpověděla jsem mu.

"A co?"zeptal se Ber.

"To je to, co právě nevím."

"Kolik jich je?"ozval se Fron těsně vedle mého ucha.

"Dva, maximálně tři. Vypadá to na něco velkého."

"Mám se taky připravit?"

"Jak chceš. Ty jsi totiž v tomhle rychlejší, než já."usmála jsem se a koutkem oka se na něj podívala. Téměř okamžitě jsem dole postřehla pohyb. Z keře se vynořily dvě laně a nerušeně pokračovaly dál. Spokojeně jsem se usmála a přestala mířit.

"Já jsem myslel, že takhle na severu laně nežijí."divil se Ber.

"To je asi tím, že jsi na severu ještě v životě nebyl."pousmála jsem se.

"Ale byl a dlouho. Většinu svého života."odpověděl Ber.

"Já myslela, že jsi byl celý život na jihu?"

"Budeš se divit, ale ne."

"Počkat, jak to myslíš?"

"Tak jak to říkám. Jsem ze severu."oznámil mi bez jakékoli emociální reakce. Vyvalila jsem oči a málem sletěla dolů.

"Odkud přesně."vyzvídala jsem dál.

"Popovídat si můžete později."okřikl nás Fron, "Teď máme problém, který by bylo dobré vyřešit."ukázal pod sebe. Pod námi nebylo žádné roští, takže jsme měli pěkný výhled.

"Je jich nejméně pět."naznala jsem.

"Je to ta druhá polovina."řekl Fron.

"Co budeme dělat?"zeptala jsem se.

"Necháme je, co udělají oni. Jestli nás objeví, budeme střílet prvně na lučištníky a pak na ty, co polezou nahoru."

"Jasně. Co když si to dobře rozvrhnou?"

"Tak si to rozdělíme. Zatím to nechci řešit. Ještě nás nenašli."

"Jak myslíš."

"Teď už ticho. Ari, ty se připrav. Jeku, vylez i s Berem ještě výš."

"Přibližně?"

"Tak, abyste viděli nás, ale ne až dolů."

"Provedem."odpověděl Jek a začal šplhat. Ber zůstal.

"Nemám tu raději zůstat já?"zeptal se, "Místo Ari?"dodal ještě a podíval se na mě. To stejné udělal Fron. Zakroutila jsem hlavou.

"Ne, nějak to s Ari zvládnu."odpověděl Fron. Ber se na mě ještě jednou lítostně zadíval a začal šplhat nahoru za Jekem. Skřeti dole nic nepostřehli.

"Zajímalo by mě, jak dlouho tam míní dřepět."prolomila jsem ticho.

"Hledají nás, takže bych řekl, že dlouho.

"Zase prodloužíme utrpení."

"Nedá se nic dělat. Nějak to musíme vydržet." Opět mezi námi zavládlo ticho. Sledovala jsem situaci dole. Nijak zvlášť se neměnila. Skřeti setrvávali na stejných místech a rozhlíželi se po okolí.

"Na někoho čekají."podotkla jsem. Fron neodpověděl a upřeně se díval stejným směrem jako hromada skřetů pod námi.

"Co se děje?"dotkla jsem se jeho ramene. Lekl se a podíval se mi do očí.

"Ari,vylez nahoru."řekl

"Cože?"nechápala jsem.

"Vylez nahoru za Jekem, nech tady luk a pošli mi dolů Bera."

"Já tě tu nenechám."

"Neodmlouvej a lez."sebral mi luk a šípy. Nezbývalo mi nic jiného, než se podvolit. Začala jsem šplhat. O pár stop výše jsem se podívala směrem, kterým se dívali skřeti a Fron. Mezi stromy jsem zahlédla dvě postavy v černých pláštích. Jedna z nich byl Hwesta. Poznala jsem ho podle chůze. Druhý byl o hodně vyšší. Patrně Hwestův přítel. Přestala jsem se tím zabývat a začala znovu stoupat. Za dobrou půlhodinu jsem se dostala za Jekem a Berem.

"Ari, co tu děláš?"přiskočil mi na pomoc Ber.

"Nic, byla jsem poslána a ty máš jít dolů."odpověděla jsem popadaje dech.

"Měl jsem tam zůstat."řekl si pro sebe, "Co se stalo, že Fron změnil názor?"řekl nahlas.

"Nevím. Mě to říct nechtěl, ale asi je to důležité a hodně nebezpečné, jinak by mě sem neposlal."

"Tak se tu opatrujte. Já jdu dolů."

"Nám se nic nestane. Hlavně abyste se vyvázli vy dva."odpověděl mu Jek. Ber se na něj podíval. Potom upřel své kaštanově hnědé oči na mě. Dlouho jsme se dívali do očí. - Bude ho škoda, jestli v bitvě padne. - pomyslela jsem si. Upřený pohled jsem nevydržela a sklopila oči. Ber začal opatrně slézat dolů. Když byl z doslechu, Jek se začal vyzvídat.

"Co se stalo?"

"Už jsem říkala, že nevím, ale z východu sem přišli dvě postavy. Hwesta a ještě někdo s ním."odpověděla jsem. Jek se na mě vyjeveně podíval.

"Jak vypadali?"zeptal se.

"Neviděla jsem jim do tváře. Měli černé pláště a kápí staženou do čela."

"Jinak nic zvláštního?"vyptával se dál.

"Ten druhý byl o hodně vyšší než Hwesta. Nevíš, kdo by to mohl být?"

"Náhodou vím."

"Kdo tedy?"

"Nemůžu ti to říct."

"Proč?"

"Mohla bys nás prozradit."

"A jak?"

"Křikem."

"Ty si myslíš, že jsem tak blbá, že budu křičet kvůli nějaké osobe."

"Kvůli téhle určitě."

"Nenapínej mě."

"Pojď ke mně."

"Řekni, kdo to je."

"Pošeptám ti to do ucha."

"Tak dobře."sedla jsem mu na klín.ů pevně mě chytil kolem pasu. Druhou rukou mi zakryl ústa.

"Je to ta osoba, kterou hledáme. Maur."pošeptal mi. Začala jsem se třást. Jek mě chytil ještě pevněji. Chtěla jsem křičet, ale Jekova ruka mi v tom bránila. Snažila jsem se z jeho objetí vyprostit. Zmítala jsem sebou.

"Ari, nech toho."snažil se mě uklidnit, "Je daleko a neublíží ti."uklidňoval mě stejným způsobem, jako když jsem byla malá. Postupně mě uklidnil - Jak tohle dokázal fakt netuším. Kdybych měla někoho uklidňovat já, nevím, jak bych to udělala. - pomyslela jsem si. Postupně jsem se uklidnila, ale třást jsem se nepřestala.

"Už tě můžu pustit?"zeptal se mě Jek. pokrčila jsem rameny. Promluvit jsem nemohla. Jek mě ještě nepustil.

"Bát se nemusíš. Máš spoustu přátel, kteří tě nenechají Maurovi napospas a k tomu ještě dva bratry, kteří tě ochrání. Tak co, už tě můžu pustit?"povolil sevření.

"Můžeš to zkusit."odpověděla jsem

"Co teď budeme dělat?"zeptal se mě Jek.

"Já se budu snažit vzpamatovat se."

"Já tě nechtěl děsit., ale ty sis to vynutila. Prostě jsi to vědět musela."

"Měla bych vědět, co mě čeká, nebo snad ne?"

"Lituješ toho?"

"Čeho?"

"Že jsem ti to řekl."

"Ne. Jen jsem nečekala, že budu takhle reagovat."

"První reakce je nejhorší. Pak to už bude dobré." Dál jsme mlčeli a čekali co se bude dít. Pod námi bylo taky ticho. Začalo se stmívat. V šeru jsem ty dva pod námi jen matně rozeznávala. Seděli nehnutě. Když se setmělo úplně, vedle mě se objevil Fron.

"Budeme tu muset přečkat noc. Dole zapálili ohně a kolem nich bez povšimnutí neprojdeme."oznámil nám Fron, "Udělejte si pohodlí, pokuste se trochu pospat a hlavně nespadněte. Chytat vás dole nebudeme."

"A co hlídky?"zeptala jsem se Frona.

"No ty hlídat nebudeš."řekl místo odpovědi, "My tři se nějak prostřídáme."

"Frone."

"Ne,Ari, dole je Hwesta."

"No a?"

"A není sám."

"Jestli myslíš Maura, tak o něm vím."řekla jsem klidně."Fron se na mě podíval.

"Jeku musíme si promluvit. Pokud možno mimo dosah Ariiných uší."začal slézat. Jek ho za chvíli následoval.

"Pošleme ti Bera. Nemusíš se bát."otočil se na mě ještě Jek.

"Díky."odpověděla jsem ironicky. - Že bych si šla poslechnout, co si o mě budou ti dva povídat? - pomyslela jsem si. - Ale to bych musela projít kolem Bera, což je skoro nemožné. - došlo mi po chvíli uvažování. Raději jsem setrvala na místě a čekala na společnost. Sotva jsem zahnala myšlenky na plížení k Fronovi a Jekovi a poslouchání cizího rozhovoru, se pode mnou objevil Ber. Vyděsil mě. - Ještě že se držím pevně, jinak bych letěla áž dolů mezi skřety. - pomyslela jsem si po probuzení z leknutí.

"Máš hlad?"zeptal se.

"Trochu."odpověděla jsem. Ber mi podal balíček. Nepřítomně jsem ho rozbalila.

"Děje se něco?"zeptal se po chvíli. Má mě dokonale prokouknutou.

"Co by se mělo dít?"odpověděla jsem otázkou.

"Něco tě hodně štve."

"Mě štve věcí. Kterou chceš slyšet první?"

"Vypovídej se. Pomáhá to."

"A komu asi."

"Komu chceš."

"Nemůžu už věřit jen tak někomu. Kdysi dávno jsem věřila Hwestovi a jak to dopadlo. Jsou z nás nepřátelé. Obyvatelé města mě viděli buď s doprovodem bratrů nebo Hwesty."začala jsem se svěřovat aniž bych si to uvědomovala.

"A co Fron a Jek?"

"Ti ví všechno. U nich se mi neuleví."odmlčela jsem se, "Oni mi prostě nepomůžou."

"A kdo by ti mohl pomoct?"

"Někdo, kdo není můj, jak bych to řekla …"

"Kdo to s tebou neprožívá."

"Něco podobného."dál jsem mlčela.

"Odpočiň si, budu hlídat."

"Pokusím se."vybrala jsem si dvě sousední větve o kousek výš, než byl Ber. Na jednu jsem si sedla a o druhou, tu vyšší, jsem se opřela. Kdyby tu byl Fron nebo Jek, stulila bych se do jejich náruče a nemusela bych se bát, že spadnu. V prapodivné poloze jsem nakonec usnula. Velmi často jsem se budila. Většinou s pocitem, že už už padám dolů. Na stromě sice nespím poprvé, ale ještě nikdy jsem pod sebou neměla nepřátele.