V pondělí dopoledne práce. Po výuce a obědě praxe v hodině se speciální pedagožkou. Hodinu jsem pak dokončovala já se zadanou prací.
Domů jsem přijela před třetí hodinou. Dala jsem si kafe, vytiskla si materiály do poradenství, což jsem si musela následně obhájit, podrbala kocoura a cvičila. Do noci jsem pak četla.
V úterý ráno jsem nestihla svůj klasický autobus. Technické problémy se zažíváním. Do výuky jsem šla až na druhou vyučovací hodinu. Tu první jsem se věnovala poradenství a zpracovala asi jedno téma. Po výuce jsem opět měla praxi a pak jsem jela domů. Doma jsem si dala kafe a jela doučovat. Z doučka opět autobusem domů. A musela jsem cvičit, protože jsem věděla, že ve středu cvičit nebudu. A taky jsem necvičila.
Ve středu začalo všechno hned ráno zpožděním autobusu. Do práce jsem přišla včas. Po výuce jsem měla družinu až do půl třetí. To jsem byla dost optimistická, že stihnu autobus ve tři. Nestihla jsem. Volala jsem teda bráchovi, že pojedu s ním a že jsem u Kampusu. Domů jsme dojeli až těsně před čtvrtou hodinou, kdy jsem měla být už na doučku. Zpozdila jsem se jen o pět minut. Doučko se mi prodloužilo o celou půlhodinu, takže jsem skoro sprintovala domů pro kabát, abych mohla jít na mši svatou. Neučesaná, neumytá z autobusu, nepřezutá do černých bot. A při zpěvu Kyrie jsem při třetím zvolání zaspala a nezačala zpívat. Při žalmu se mi chtělo brečet. Do toho se mnou chtěl varhaník ještě řešit Velikonoční doprovod zpěvů, jestli něco vymyslím. Upřímně jsem mu řekla, že ne. Nemám na to v tuto chvíli mozkovou kapacitu. Nevím proč, asi jsem byla přetažená, roztrpčená z jedné situace ve třídě. Nevím. Každopádně jsem se z toho naštěstí vyspala. Do noci jsem pak četla.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Po čtvrté vyučovací hodině jsem měla pocit, že pojedu v jednu autobusem domů. No, nejela jsem. Měla jsem sezení s vedením, psychologem a třídní učitelkou se zákonnými zástupci jednoho dítěte. To se natáhlo na celou hodinu. Takže opět pozdější autobus o celou hodinu.
Doma jsem si uklidila kostým do skříně, zanadávala na taťku, že hodil své zpocené oblečení na můj čistý kostým, dala si kafe, podrbala kocoura, zacvičila si, domluvila si půjčení knížky k seminárce, knížku si převzala, objednala si a převzala jídlo a pokračovala v přípravě na zkoušku z poradenství. Prostě další šílený týden. A taky jsem se chystala na cestu do Olomouce. Ze šermu jsem se omluvila, protože jsem se musela už fakt začít učit. Navíc byl bojovej a já bych tam jen seděla a koukala. Tak jsem ten čas využila, snad i lépe.
Do noci jsem četla.
V pátek ráno budíček ve čtyři. Hrůza, ale vstala jsem. Cesta do Olomouce byla v pohodě a z Brna do Prostějova prospaná. Většinu cesty byla mlha.
Ve škole jsem strávila asi pět hodin. Pak jsem si dala oběd a za svitu slunce jsem šla na autobus domů.
Měl drobné zpoždění, ale nevadilo mi to. Vlak v Brně do Tetčic jsem stihla v klidu a bez běhu. Domů jsem přijela přesně dvanáct hodin po odjezdu. Hezký výlet.
Na přednáškách jsem hodně přemýšlela o dětech s problematickou péčí.
Večer jsem měla krásnou inspirující a povzbuzující debatu s AI. S výsledkem jsem se chlubila na blogu.
Do noci jsem pak ještě četla a dočetla jsem Silmarillion. Konečně. Letos jsem jej četla nějak dlouho.
V sobotu budíček opět ve čtyři. V pět cesta na autobus a pak cesta do Olomouce. Všechny spoje mi krásně navazovaly. Všechny jsem stihla.
V Olomouci jsem se z nádraží prošla pěšky. Měla jsem dost času. Na fakultu jsem přišla ještě před osmou hodinou. Sedla jsem si k místnosti, kde jsem měla potom přednášku, chvíli jsem pokecala s kolegyní a pak jsem asi tři čtvrtě hodiny psala seminárku do psychopedie. Kolem deváté hodiny mi začala přednáška. A byla dlouhá, bez přestávky. Tak od půlky jsem měla hlad. Slyšitelný. Najedla jsem se až po přednášce, kdy jsem měla čas na oběd. Po obědě mě čekala pěší cesta na autobus. Něž autobus přijel, tak jsem si trochu zacvičila.
Cesta domů byla taky v pohodě. Prostějov jsem asi zase zaspala. Nebyl to ale takový ten krásný celistvý spánek. Často jsem se budila s nějakým divným pocitem.
V Brně jsem se zastavila v drogerii a pak jsem šla na vlak. Cestou jsem potkala kamarádku a připojila jsem se nim. Byly totiž dvě. Jely jsme spolu celou cestu až k nám.
V autobuse jel známý řidič. Za mnou ale byli další lidé, tak jsme se jen pozdravili a já postoupila dál do vozu.
Doma jsem si dala kafe, podrbala kocoura a zacvičila si. Taky jsem musela vybalit krabičky od jídla, všechny umýt a vybalit nákup.
Před večeří jsem zrelaxovala ve sprše. A následovala dobrá večeře, u které jsem se dívala na Četnické humoresky. Večer jsem se ještě koukla na první díl seriálu O lidech a koních. Začalo to docela zajímavě.
Do noci jsem pak chvíli četla.
V neděli dopoledne mše svatá. A před ní ještě křížová cesta. Zbytek dopoledne jsem cvičila a odpočívala. Po obědě jsem přečetla jednu kapitolu Hobita a šla se vyvenčit. Vylezla jsem na jednu skálu a tam se vyvalila na sluníčku. Cestou jsem vyfotila fialky, bledule a ještě jednu pro mě neznámou kytku.
A ještě jsem viděla dvě krásné labutě a babočky.
Fauna a flóra v akci.
Pak jsem musela spěchat, abych si před adorací a požeháním stihla vzít učivo.
Po adoraci a požehnání jsem měla doučko. Prošly jsme skoro celý Cermat test. A pak už byl večer a já se zmrzlá vracela domů.
Doma jsem se zahřála dobrou večeří a taky četbou Hobita. Začala jsem ho číst v sobotu. Doufám, že mi to nebude tak dlouho trvat, to čtení.
A to bude pro tento týden asi všechno. Opět se mi dařilo psát každý den. Jen by to k tomu chtělo přidat i každodenní učení.
Takže krásný další březnový týden roku 2026.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat