Tak nemožnost jít do šermu a pořádně se svalově odrovnat nejde. Rozhodla jsem se tedy, že budu pokračovat ve vydávání dodatků.
Na řadě je tedy další část kapitoly s názvem Návrat. Uvidíte jaký návrat. Je pravda, že tuto kapitolu jsem psala někdy v únoru, což už je přes půl roku. Poslední datum je 5. března. To ještě nebyl ani koronavirus tak dramatický.
No, teď už přestanu písemně povídat já a předám slovo Ari.
Přeji příjemné čtení.
V.
Procitla jsem do šera. Stále jsem byla v objetí Bera. Sledoval mě. „Mára arin, Ari. Jak ses vyspinkala?“ oslovil mě.
„Mára arin, Bere. Velmi dobře, a ty?“ odpověděla jsem a přemýšlela, jak zjistil, že jsem vzhůru. Ležela jsem k němu zády.
„Také velmi dobře. Hlavně proto, že jsem tě mohl celou noc objímat.“
„Kolik je hodin?“
„To nevím, ale nemáme kam spěchat. Můžeme se klidně půl dne válet.“