Další kovidová neděle je tady. A co se vlastně dělo?
V pondělí práce. Bez dětí a bylo to hodně smutné. Poslala jsem úkoly, zadala práci a čekala, až mi ji odevzdají. To vždycky nastane až odpoledne. Dopoledne jsem teda seděla s kolegyněmi a kecala. Po obědě jsem šla domů a do obchodu. Taky bylo venku hezky, tak jsem vytáhla luk a šípy a střílela. Celkem sto střel, z toho padesát čtyři do krabice. Už vypadá dost odpudivě. Musím si pořídit novou, ale nevím, kde.
Potom jsem si ještě zašermovala, zacvičila a zahrála na flétny a violu. Housle jsou v práci. Ale asi je donesu domů, abych mohla aspoň trochu hrát.
Odpoledne jsem si ještě dala kafe a věnovala se četbě. Dočetla jsem druhý díl Vinnetoua a zakousla se do třetího. (Přečteno cca 120 stran.)
V úterý opět práce bez dětí. Je to hrozný!!! Raději bych byla s nimi a učila se. Zatím to nejde. Škoda. Po obědě jsem navštívila obchod, ale střílet jsem nešla. Za prvé se mi nechtělo, za druhé foukal vítr. Ale meč jsem vytáhla. Nezapomněla jsem si dát kafe. Do večera jsem četla a dočetla (fňuk) Vinnetoua III Do věčných lovišť. No jo, umřel. Skoro jsem u toho plakala, když jsem to četla. Umřel kus ve mně. Stejně, jako když umírá Boromir, Gandalf, Théoden... Pokaždé, když někdo v knize umře. Zase je pravda, že to člověka zasáhne pokaždé jinak.
Teď jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi dávno přepisovala Ari (ještě ten hlavní příběh), tak jsem skoro plakala u smrti Leienera. Nevím proč. Když jsem se k tomu vrátila po delší době, už to na mě tak smutně nepůsobilo.
V úterý mi vyšla další část další kapitoly. Jen teď nevím, proč jsem ji nazvala Návrat. Třeba na to někdo přijde. Pak jsem vydala ještě jeden článek s indiánským výrazem obdivu a překvapení. Od pátku jsem přečetla 1216 stran. samozřejmě že mezi čtením byla práce, modlitba, jídlo, spánek, kafe a další věci, u kterých se nedá číst, protože by to knížka schytala a nebo by to bylo nevhodné, nezdvořilé....
Ve středu práce. Poslední na pracovišti bez dětí. Pokecaly jsme s kolegyněmi, zašly si na oběd a pak domů. Povinný pobyt rychle utekl. I když je pravda, že já se tam stavím ještě do konce týdne. Po obědě jsem zašla nakoupit a zastřílela jsem si. Bylo to nic moc. Měla jsem jen dvacet šest střel z padesáti v krabici. To je málo. Nezapomněla jsem ani na šerm a příčnou flétnu. Ostatní flétny odpočívaly. Z práce jsem si odnesla i housle, kdyby mě to náhodou popadlo, tak ať nemusím jít ven. Taky jsem si dala kafe. Mamka mě pak poslala do knihovny a poděkovala jsem jí za to. Od zítřka jsou totiž zavřené. Půjčila jsem si sedm knih (tenoučkých) s tím, že mi vydrží delší dobu. Na doučko jsem nejela. Raději pro jistotu. Večer jsem si neodpustila Četnické humoresky. Jarý si vzal Klaudii a Arazím Ludmilu. Krásné to bylo. Ještě se snad ožení i Čenda.
Začala jsem taky číst další knížku s názvem In Sinu Jesu. V tichu před Pánem. Jsem zvědavá. Mám ji doma necelé dva roky a ještě jsem se k ní nedostala. A taky jsem psala. Nejen Ari, ale také jsem sem se vrhla na jeden příběh s Indiány. (Asi vliv Karla Maye...)
Ve čtvrtek práce z domova. Zadala jsem úkoly, vyzvedla si oběd, skočila do obchodu a dala si sprchu. Taky jsem uvařila puding. Po dlouhé době. Nachystala jsem s misky, našla v mrazáku jahody a ... zjistila jsem, že nemám piškoty. Takže oblíct a do obchodu. Jahody v miskách budou muset chvilku vydržet. Pak už jsem se dala do práce. Po druhé hodině jsem si šla na chvíli zašermovat. Na deset minut. Docela jsem si to užívala. Taky jsem si vzpomněla, že jsem se chtěla podívat na film Vinnetou. Myslím teď ten nový. Uvidím, jaký si na to udělám názor. Ten první je na blogu. Asi z roku 2017. Uvidím, jestli to vydržím. Když jsem si četla tu "recezi"...
Odpoledne jsem si taky dala kafe s pudingem.
Do večera jsem si četla a přečetla jsem knihu Říkal jsi mi pampeliško. Hned jsem začala číst další díl s názvem Šeptám sny do koňské hřívy. Je to sice čtení pro puberťačky, ale čte se to moc krásně.
V pátek dopoledne jsem zadala poslední úkoly, zašla s jídlonosičem do jídelny a vyrazila do přírody. Byla jsem tam asi čtyřicet minut a stihla jsem od noh pěkně promoknout. Doma jsem započala jeden pokus. Z lesa z Kovaříku jsem si donesla asi tři šišky. Jednu z nich jsem "zasadila" do mechu a hlíny. K tomu jsem přidala na misku trochu břečťanu. Uvidím, jestli se šiška zazelená. Kdo ví, jak dlouho v tom lese ležela na zemi. Přes poledne jsem se dívala na Stargate na Prima COOL. Potom jsem se věnovala zase čtení. Do večera jsem přečetla celou knihu. Měla jen 172 stran. Což není moc.
Večer jsem nezapomněla na Četnické humoresky.
V sobotu jsem spala až do devíti. Z postele jsem vylezla ještě o půl hodiny později. o snídani jsem pomohla trochu v kuchyni a věnovala se čtení. Odpoledne jsem dočetla od středy čtvrtou knížku. Zase je to nějak moc. Už mi zbývají z knihovny jen tři. Před kafem jsem začala číst další knihu. A po kafi jsem pokračovala. Jmenuje se Zlatka, nezbednice. Čtení pro děti od 9 let. Ale mě to nevadí. Hlavně ať čtu. I když rekord z července a srpna asi nepřekovám. To jsem přečetla 32 knih a teď jich mám zatím jen 25. Do večera jsem první díl Zlatky přečetla. Hned jsem začala druhý díl. Nevím, co budu po neděli dělat, jestli ty dva díly přečtu. Asi si objednám zase nějaké další knihy. Ale když já už je nemám kam dávat.
Na druhou stranu si říkám, že až všechno přečtu, tak snad začnu psát. Ari i jednu novinku. (Trochu zmíněna výše.)
V neděli dopoledne smutná procházka na hřbitov a do kostela. V kostele nikdo nebyl. Jen pan kostelník a já. Zapálila jsem na hrobě svíčky a šla domů.
Doma jsem koukla na Toulavou kameru, Objektiv a Cirkus Humberto. Taky jsem po pár dnech otevřela knihu In Sinu Jesu a četla.
Odpoledne jsem v četbě pokračovala. Asi hodinu s Kristem a potom jsem četla Zlatku. Do večera jsem ji přečetla (měla jen 152 stran). Teď asi začnu číst poslední díl. Co bude potom? Nevím. Třeba budu psát. Nebo koukat na filmy.
Zítra začíná dětem volno. Do práce nejdu, tak přemýšlím, co vlastně budu dělat. Nejspíš se konečně vrhnu na kreslení mapy A3. Mám na to připraven speciální papír. Určitě chci hrát na housle, violu i flétny. A doufám, že si i zašermuji.
To bude ale pro tento uplynulý týden všechno. Přeji všem krásný další poslední říjnový týden roku 2020. Další rekapitulace týdne bude už v listopadu.
Vaše Vanimaré
P. S.: Krátce před devátou jsem dočetla Zlatko, a co láska? Čtecí krize začíná.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat