Další neděle je tady.
V pondělí práce, radostná, krásná, rychlá a relativně klidná. Čtyři hodiny utekly, ani nevím jak. Po obědě a přípravách jsem si zašla do knihovny. Půjčila jsem si čtyři knížky, všechny od Karla Maye. Nějak jsem si na něj vzpomněla a chtěla si znovu některé jeho tituly přečíst. Vracela jsem tam Syna lovce medvědů. Závěť Vinnetoua jsem měla ještě rozečtenou. Chybělo mi posledních dvacet stran. Tak ještě zůstala doma. Dočetla jsem ji o půl čtvrté. Hned jsem se vrhla na Černého myslivce. Tento titul jsem ještě nečetla., jak jsem byla dost zvědavá. Už zavádějící byl popisek z knihovny, kde bylo napsáno, že to je z Divokého západu. Nějak mi to po prvních slovech nesedí. Spíš bych řekla, že je to z Německých hranic.
Taky mám velkou radost z mých nových knih.
Hřbety knih. Jsem z nich nadšená a strašně moc se těším, až začnu. Ale řekla jsem si, že prvně přečtu knihy z knihovny, abych je mohla co nejdříve vrátit a na tom se pilně pracuje.
A obálka knih. No Vinnetou je nejkrásnější.
Do večera jsem přečetla Černého myslivce. Četlo se to jedním dechem. Otevřela jsem další knihu s názvem Smrtící prach. Tam jsem přečetla 50 stran.
V úterý opět práce. Na další dva týdny poslední s dětmi. Dala jsem poslední instrukce, zahráli jsme si několik her v tělocviku a šli domů. Odpoledne jsem šla nakoupit a pak jsem si četla. Taky jsem si dala kafe a k tomu roládu. Ta kokosová je stejně nejlepší.
Do večera jsem četla Smrtící prach a přečetla jsem přes 180 stran. Jsem hrozná. Žádná knížka mi dlouho nevydrží.
Ve středu dopoledne pobyt v práci. Bez dětí. Uteklo to ale rychle jako voda. Část jsem strávila s kolegyněmi u svačiny a část jsem si četla knihu Smrtící prach. Tam mi zbývalo jen něco málo přes šedesát stran.
Knihu jsem dočetla odpoledne doma a hned na to jsem vyrazila do knihovny. Vrátila jsem tři knihy a dvě mi zůstaly ještě doma. Předpokládala jsem, že je v pátek vrátím. Ještě jsem se stavila v květince a koupila si dva květináče. Když už budu mít v práci čas, tak některé rostliny přesadím. Snad. Potom jsem si dala kafe s dobrou knihou před sebou. Začala jsem číst Černého mustanga. Do půl čtvrté jsem přečetla přes osmdesát stran. To není špatné, ale na druhou stranu mi ta knížka dlouho nevydrží. Má totiž jen 189 stran. Ve čtvrtek je přečtená.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Byla krátká porada a pak jsem se věnovala své práci. Musela jsem dopsat třídní knihu za celý půlrok zpátky. Docela piplačka. Vypsat předměty, vyškrtat absence, psát poznámky. No, ještě mi to zbylo na pátek.
Odpoledne jsem nakoupila, co jsem měla nakoupit a něco málo navíc. A jelikož bylo venku velmi krásně, šla jsem si zastřílet z luku. A to už jsem se bála, že si do jara nezastřílím. Stihla jsem to. Do krabice jsem se trefila 54 krát ze 100. Je to víc jak polovina, takže jsem spokojená. Ale mohlo by to být lepší. Dlouho jsem nestřílela, tak je to poznat.
Vytáhla jsem i meč a zašermovala si. Po příchodu domů jsem si zahrála i na flétny a usedla ke knize Černý mustang. Jelikož nemožnost šermovat s někým jiným stále trvala, tak jsem si připravovala další kapitolu z dodatků. Rozdělila jsem ji na tři části a vyjdou postupně každé úterý v šest večer.
Ve čtvrt na pět jsem dočetla Černého mustanga a vrhla jsem se na poslední půjčenou knihu s názvem Petrolejový princ. Večer jsem chvíli psala a taky jsem se dokopala k tomu, abych přepsala posledních několik stránek. Nepřepisovala jsem od konce září. Ten původní konec jsem trochu změnila a ještě trochu víc ublížila Ari. Jinak jsem uzavřela dvanáctou kapitolu Dodatků. Uvidíme, jestli ještě nějaká kapitola bude.
V pátek se mi nechtělo vůbec vstávat, ale musela jsem. I když jsem si budík jednou odsunula, tak jsem do práce přišla dřív než za celé tři dny, kdy chodím na osmou. Do devíti jsem dopisovala loňskou třídnici a pak jsem si došla pro nový počítač. Ten byl rychlý... Nevycházela jsem z údivu. Pak jsem pohrozila tomu svému, že má velkou konkurenci, ať se zrychlí. V práci jsem nestihla přečíst ani řádek. Dvakrát jsem se zakecala a jinak jsem pracovala.
Před dvanáctou jsem byla doma. Chvíli jsem si četla, pak jsem si dala s mamkou kafe. Potom jsem se věnovala Petrolejovému princi. Pět minut po šesté večer jsem ho dočetla. Hurá na knihu Vinnetou Indiánské léto. Jak já se těším.
Přečetla jsem asi 69 stran než jsem šla spát.
V sobotu jsem se z postele vyhrabala až o půl desáté. Pěkně jsem se prospala. Kromě pomoci v kuchyni a věšení prádla jsem stihla i číst. Do odpoledních dvou hodin jsem přečetla víc než sto stran. Do večera jsem si četla. Nevynechala jsem ale posezení u kafe a oplatků.
Do tři čtvrtě na deset jsem dočetla první díl Vinnetoua, měl 433 stran. Dobrý ne? Ještě večer jsem nakousla jednou stránkou druhý díl.
V neděli jsem na mši nešla. Žádná nebyla. Možná byla ráno soukromá. Ale šla jsem se aspoň pomodlit před Nejsvětější svátost do kostela. Pak jsem šla na hřbitov a domů. Doma jsem udělala salát a dívala se na televizi. Prvně na Objektiv a potom na Cirkus Humberto. Po obědě jsem se plně vrhla na Vinnetoua II. Na válečné stezce a četla až do večera. Nevynechala jsem ale kafe s piškoty. Mňam, mňam.
A to bude pro dnešek a celý tento týden všechno. Mrzí mě, že jsem nemohla na mši svatou, že neuvidím své školní děti a že nepůjdu zase do žádné své oblíbené společnosti.
Takže krásný další koronatýden roku 2020. Hlavně na sebe buďte opatrní. Noste roušky, choďte jen tam, kam opravdu musíte a myjte si ruce. A místo návštěv čtěte. Je to krásné.
Vaše Vanimaré
P. S.: Do večera jsem přečetla přes 260 stran. Z toho do strany 244 jsem text četla poprvé.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat