Tak je tu další neděle. Nějak rychle to utíká, ten čas.... A co se dělo celý týden?
V pondělí práce. Krátká a krásná. Děti byly hodné a pěkně pracovaly. Zvládly jsem společně všechno, co jsem si na ně nachystala. Před prací jsem stihla i chvíli psát. Nebylo to moc, ale aspoň něco, ne?
Odpoledne jsem nakoupila a do večera jsem si četla. Vyhledala jsem si taky další, a myslím, že i poslední díl seriálu Jak se točí pohádka. Tentokrát to bylo o postprodukci, střihu a hudbě. Zajímavé. Velmi zajímavé. Do večera jsem četla druhý díl Old Surehanda. Přečetla jsem víc jak dvě stě stránek. Docela dobrý, ne?
V úterý opět práce. Tentokrát pět hodin. Poslední hodinu jsem měla u čtvrťáků hudebku bez zpěvu. Hrozný to bylo. Byli tak natěšení, že si zazpíváme a ono nic. Nějak jsme to zvládli. Odpoledne po práci jsem si dala s kolegyní kafe. Bylo to tentokrát nějaké krátké. Po kafi jsem otevřela knížku a neskončila, dokud jsem ji nepřečetla. Tudíž dočetla jsem druhý díl Old Surehanda. Skončila jsem asi kolem čtvrt na sedm. Ani nevím, co budu číst dál.
Během podvečera jsem prohrabala paměť na exteráku a našla jsem tam knihu od Karla Maye Poklad na Stříbrném jezeře. To jsem ještě nečetla. Bohužel to musím číst z počítače, ale i tak jsem stihla přečíst 87 stran. Jen si tam nemůžu dát záložku, musím si napsat číslo stránky.
Jinak byl přerušen šerm. Místo šermu jsem zveřejnila další kapitolu dodatků s názvem Na prahu smrti. Můžete si přečíst na blogu.
Ve středu práce. Klidná rychlá pohodová. Odpoledne jsem si s kolegyněmi dala kafe a jela jsem doučovat. Zahrála jsem si i na flétnu a zašermovala, pěkně s hudbou v uchu. Po doučku jsem šla na mši svatou. Nezpívalo se, nehrálo se. Jen se recitovalo. Škoda. Je to takové zvláštní, bez zpěvu. Na druhou stranu mě potěšil Římský kánon. Večer jsem se dívala na Četnické humoresky. Čenda požádal Blaženku o ruku. Krásné.... Do noci jsem trochu četla. Usnula jsem až kolem jedenácté hodiny. Pak jsem byla unavená v práci.
Ve čtvrtek opět práce. Děti se po nemoci začínají vracet. Třeba se dočkám plného počtu. Byla jsem unavená, ale musela jsem to zvládnout. Odpoledne jsem nebyla doma sama, takže hra na flétnu nebyla. Škoda. Ale meč jsem vytáhla aspoň na chvíli ven a prošla si kroky. Pak jsem četla Poklad na Stříbrném jezeře.
Kafe jsem měla nakonec doma. Kolegyně nemohla jít. Taky jsem nakousla další čokoládu, aby se náhodou nezkazila. To by byla přece škoda.
Do večera jsem četla Poklad na Stříbrném jezeře. O půl osmé jsem dočetla. To je strašný, jak jsou ty knížky tenké. Tahle mi vydržela tři dny. (Čteno z počítače a mobilu.) A k pokladu se nedostali. Jen ke stříbru a začal je těžit Old Firehand.
Odpoledne jsem si objednala nové knihy. Vlastně jsou jen v novém vydání. A je to Vinnetou, všechny díly. Večer jsem napsala pár vět do Ari. Zamotala jsem se do scény s Hwestou... Jak jsem se před týdnem radovala (možná je to již delší dobu), že jsem se konečně pohnula v ději, tak teď jsem se zase zastavila. Nějak nedokážu popsat jejich souboj a jak moc mám Ari ublížit. Uvidíme.
V pátek opět práce. Rychlá a krásná. Poslední hodinu jsem vzala děti ven na hřiště. Užili jsme si. Před prací jsem chvilku psala. Opět jen pár vět.
Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a belgické pralinky. Později odpoledne jsem šla do knihovny. Půjčila jsem si dvě knihy. Vinnetouovu závěť a knihu Syn lovce medvědů. Po návštěvě knihovny jsem prožila mši svatou a krátkou adoraci před Nejsvětější svátostí. Při mši jsme se modlili Římský kánon. Děkuji.
Doma jsem potom dočetla z počítače (spíš z mobilu, protože počítač se rozhodl pro dlouhé aktualizace) Ohnivou pušku a začala jsem číst Syna lovce medvědů. Dostala jsem se až na stranu 78. Potom následovaly Četnické humoresky. A budu se opakovat. Je to jeden z nejlepších českých seriálů. Dnešní kriminálky jsou celkem nudné. Tam jde většinou jen o krev a nic víc. V Četnických humoreskách je krásně vykreslen i život četníků a lidí ve třicátých letech, mezi válkami.
V sobotu jsem vstávala až v devět. Dřív se mi nechtělo. Dopoledne jsem uklízela, pomáhala v kuchyni a četla si. Odpoledne jsem během hodiny dočetla knihu Syn lovce medvědů a hned se zabrala do Ducha Llana Estacada, což je pravděpodobně pokračování Syna.
Ještě něž jsem si dávala kafe, dočetla jsem do poloviny. Po kafi jsem vyběhla aspoň na zahradu. Posbírala jsem nějaká jablka a nafotila si přírodu. Při focení se začínalo ozývat takové hrozivé bublání. Přicházela bouřka. Vyfotila jsem si tedy houbu a pár kytek.
Do večera jsem dočetla Ducha Llana Estacada a začala číst Závěť Vinnetoua. Stihla jsem přečíst 67 stran. Je škoda, že takoví lidé jako je Vinnetou a Old Shatterhand nežijí. Nejspíš ani nežili. Pro mě žijí v knihách. Kdybych měla jednou možnost nějakého přání, které se zdá být nesplnitelné, tak bych si přála setkat se s několika knižními postavami. Byl by to Vinnetou, Old Shatterhand a další westmani a taky Společenstvo prstenu a elfové. Chtěla bych s nimi prožívat jejich dobrodružství, i když po pravdě nevím, jak bych v jejich situaci reagovala. Možná bych strachy utekla, možná taky ne.
V neděli ráno jsem byla na mši svaté. Šla jsem na devátou. Ani nevím, jestli tam někdo byl na tu desátou. Do oběda jsem dělala salát a dívala se na Cirkus Humberto. Po obědě jsem si chvíli četla a pak jsem usnula a spala až do čtvrt na čtyři.
Po kafi jsem pokračovala ve čtení do půl páté, kdy začalo představování koní a žokejů na Velké pardubické. Tu jsem si nemohla nechat ujít. Pět let mi unikala, možná i déle, kdy jsem dojížděla do Olomouce a Pozořic. Teď si ji už pátý rok užívám z domova.
Tak jdu si zase číst. Jsem zvědavá, jestli přečtu Závěť Vinnetoua. Teď nejsem ani v půlce. Uvidíme, kdy půjdu do knihovny. Jestli v pondělí nebo až ve středu. Už mám další seznam na čtení.
A to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další říjnový týden roku 2020.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat