Další neděle je tady. Je skoro za námi. A co se dělo uplynulý týden?
V pondělí státní svátek. Nevyspala jsem se, protože jsem vstávala na mši svatou v osm. Odměnou mi byl Římský kánon. Odpoledne jsem vytuhla. Opět jsem usnula asi na hodinu a půl. Stihla jsem ale před obědem vydat článek ke sv. Václavovi. Dala jsem tam své historicky první video z youtube. Nějak jsem na to přišla.
Jinak jsem odpoledne odpočívala a četla Cirkus Humberto. Dostala jsem se za půlku. Taky jsem psala Ari. Po dlouhé době.
V úterý už čekala práce. Na děti jsem se těšila, ale na těch pět hodin učení už moc ne. Ale všichni jsme to se ctí zvládli. Odučila jsem si čtyři hodiny u svých a hodinu hudebky u svých bývalých. To zní hrozně, ale je to tak. Nechala jsem je chvíli poslouchat Svatováclavský chorál. Nádherná stará hudba. Po práci a nachystání se na další den jsem si doma po velmi dlouhé době zahrála na flétny. Jak krásně mi to šlo. Naučila jsem se Impossible na příčnou flétnu. Celou skladbu si můžete poslechnout na youtube. Přidávám video. (To se často nestávalo, a snad ani stávat nebude.)
Odpoledne jsem si dala kafe doma. Měla jsem jít s kolegyní, ale ta nepřišla do práce. A večer jsem šla do šermu. Byl bojovej a ten mi moc nejde a nebaví. Bojovali jsme ve dvojicích i ve formacích. A ve formacích jsem dostala pěknou ránu do malíčku pravé ruky. I přes rukavici a jekorový kryt. Asi vím, proč později dávali sečným a bodným zbraním (myšleno kordy a rapíry) koše. Asi to méně bolelo. Tohle mě bolelo dost. Musela jsem pod studený, což se mi tak často nestává. Ani nevím, kdo mi ji dal. Zlomené to není a snad to brzy přebolí. Potřebuju hrát na housle a violu.
Taky přibylo pár řádků do Ari. Ale jen málo.
Ve středu opět práce. Klidná, tichá a rychlá. Jsem v té nové třídě spokojená. Je pravda, že děti zazlobí, ale kdo nikdy nezlobil, že? Dá se to zvládnout. Máme za sebou první společný měsíc. Poslední hodinu jsme měli společně hudebku, zazpívali jsme si, zatleskali si, naučili se novou písničku a šli domů.
Odpoledne jsem po nákupu vytáhla flétnu (příčnou) a violu a zahrála si. Hurá. A celkem mi to i šlo. Vytáhla jsem i meč na zahradu. To mi vydrželo jen tři minuty. Potom mě začalo všechno bolet. Uvařila jsem si kafe a dočetla třetí část knihy Cirkus Humberto. Začala jsem okamžitě číst čtvrtou část. A zdá se, že čtvrtá část je taky poslední. Později odpoledne jsem jela na doučko a pak na mši svatou. Nějak jsem ale už nestíhala zkoušku na zpěv. Nakonec jsem to zvládla. Byla jsem totiž u svátosti smíření. Psala jsem ještě ráno před prací. Opět jen pár řádků. Nic slavného.
Ve čtvrtek ráno práce. Celkem jsem spokojená. Mohlo by být i hůř. Zvládla jsem čtyři hodiny a z toho jedna byla výtvarka. Jak já ji nesnáším. Na druhou stranu jsem nestrávila půl hodiny jen úklidem.
Odpoledne jsem si chvíli zahrála na příčku a violu a spěchala na kafe s kolegyní. Pěkně jsme si pokecaly. A pokecaly bychom si víc, kdyby se proti tomu nepostavil můj organismus. Zase nevhod. Potom jsem si doma chvilku četla. Nějak na to čtení nemám poslední tři dny čas. Stále čtu Cirkus Humberto. Napsala jsem opět kousek Ari.
Později odpoledne jsem šla na zkoušku sboru. Zatím to vypadá na poslední. A to jsme měli za čtrnáct dní nahrávat. No, nebudeme. Tak jsme si aspoň pořádně zazpívali. A já i zahrála. Měla jsem totiž kvůli tomu hraní i dělenou zkoušku. No, pak jsem to hrála i před sborem a tam to nedopadlo moc dobře.
V pátek dopoledne práce. Pěkná a rychlá. Čas v práci strašně rychle utíká. Odpoledne bylo trochu hektické, vlastně jako každý pátek. Příjemné a skvělé kafe s mamkou, krátká návštěva knihovny (jen jsem odevzdávala knížku do boxu), mše svatá a litanie a následně orchestr. Poslední na tři týdny. Večer jsem došla domů lehce unavená. Nevynechala jsem ale Četnické humoresky. Bez těch bych v pátek asi neusnula. Číst jsem si nestihla.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. A modlil se Římský kánon. Děkuji. Dopoledne jsem vysála celý dům a nachystala tvaroh k obědu.
Po obědě jsem konečně zasedla k Cirkusu Humberto a četla jsem. Četla jsem a dočetla. Zase budu koukat do zdi, než něco objevím. Vytáhla jsem tedy Karla Maye a jeho Old Surehanda. Nic jiného doma nemám. Dala jsem si také kafe a oplatky k tomu. Do večera jsem četla Old Surehanda. Přečetla jsem 172 stran.
A jelikož od pondělka nemám žádnou volnočasovou aktivitu, tak zase zveřejním část Dodatků. Zatím další kapitolu dodatků rozdělenou na dva díly. Opět proběhla lehká cenzura. Články jsou nastavené na úterky v šest hodin večer, kdy bych za normálních okolností byla v šermu. Připravená na běhání, rozcvičku a boj. Možná. Po těch dvou týdnech určitě zase zlenoším. Ale třeba si zašermuju aspoň na zahradě, i když to není ono. Není proti komu bojovat, pilovat styl a krásu scénického šermu. O bojovém ani nemluvím. Ten už snad ani neumím. Každopádně jsem v kroužku ještě železem letos neťukla. Jen jsem tasila při štítových formacích. Večer jsem něco málo napsala a taky přečetla ještě čtyři stránky.
V neděli byla mše svatá a pontifikální. Liturgie krásná, i když bych čekala více ministrantů. Je pravda, že tři z nich přijímali svátost biřmování. A dva hráli a zpívali. To už je o pět lidí méně. Já jsem zpívala, ale ti dva ministranti mě připravili o ordinarium i o žalm. Trochu mě to mrzelo. Vnitřně. Já jsem zpívala se sborem tři písně místo propria. A bylo mi smutno... V jednu chvíli se mi chtělo strašně moc plakat, ale neplakala jsem. Kdo můj blog čte delší dobu, tak ví proč...
Dopoledne jsem stihla aspoň kousek seriálu Cirkus Humberto. Po obědě jsem si četla Old Surehanda a po chvíli jsem začala rozjímat. Nespala jsem.
Následovalo kafe a piškoty a převlíkání peřin.
Jinak týden zase strašně rychle utekl. Stihla jsem toto podle mě docela hodně. Jediné, co jsem nezvládla, byla střelba z luku. Za to ale spíš mohlo počasí. Bud pršelo, nebo moc foukalo. Ani v jednom počasí jsem nechtěla riskovat, že mi to bude lítat na všechny strany. Luk a šípy asi už zazimuji.
Takže přeji všem krásný další týden roku 2020. Už za osm týdnů začne advent. A o čtyři týdny později jsou Vánoce. Neděste mě!!!
Nikdo neví, jak to vlastně bude.
Vaše Vanimaré
P. S.: V 19:23 jsem dočetla první díl Old Surehanda.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat