48. týden 2014

Tak je tu opět neděle. Přes týden se nic moc nedělo.

V pondělí jsem jela večer na koleje. Moc se mi nechtělo. Jako každý týden. Taky se během pondělka rozhořela pěkná diskuze u článku z minulého týdne. Přeji příjemné čtení. V úterý diskuze pokračovala, ale ty komentáře, které se mi v administraci objevily kolem tři čtvrtě na šest zveřejňovat nebudu. Netýkají se článku a jsou to takové výkřiky do tmy. Navíc mi přišlo, že pisatel/ka nečetla komentáře, na které reagovala ve svých komentářích a podepsal/a se jako tvé svědomí. Já mám svědomí čisté. A teď už se k tomu vracet nebudu. V úterý jsem byla ve škole skoro celý den. Byla jsem také na praxi, která probíhala v hodině vlastivědy a věnovala jsem se jednomu žáčkovi. Připravila jsem si pro něj hromadu úkolů, ale stihla jsem tak polovinu. Žáček měl asistentku. Ale byl moc moc moc šikovný. Večer jsem šla na mši svatou zpívat. Pak byla modlitba Taizé.  Ve středu jsem byla taky ve škole. Jak jinak, že? V jedné hodině jsem měla přínostnou přednášku ohledně žádání o práci a o všem s tím spojené. Pak jsem odevzdala jednu seminární práci a měla jsem volno. Relativně. Musela jsem udělat přípravu na opakování vyjmenovaných slov na praxi. Docela záhul najít něco, co by se mi líbilo, co by bylo vhodné. Přípravu jsem sesmolila za tři hodiny. Možná to bylo víc. Po pravdě jsem to nepočítala. Ve čtvrtek se šlo na plac před děti. Hodina proběhla celkem dobře, i když z mého pohledu je toho dost, co bych měla zlepšovat, ale paní učitelka byla trochu jiného názoru. Hodina se jí moc líbila a nic mi nevytkla. Divné. Pak jsem strávila hodinu a půl na semináři z přírodovědy, šla na oběd a balit kufr, v mém případě spíš krosnu, a hurá domů. Cesta probíhala velice zvláštním způsobem. Zpoždění hned na začátku asi pět minut. Pak jsme s vlakem pět minut stáli někde mezi Olomoucí a Prostějovem. Z Prostějova jsme pak vymetali každou zastávku a na každé vystupovali lidé. Takže konečné zpoždění bylo nějakých dvacet minut. Vlaku do Ivančic jsem ani nezamávala. Neviděla jsem ho. Tak jsem musela spěšňákem a pak přestupovat. Domů jsem dojela o půl hodiny později, než normálně. V pátek jsem byla v nemocnici. Na gastroendoskopii, či jak se to jmenuje. Docela zajímavý a nepříjemný zážitek. Když vám doktor ústy dává hadičku do žaludku...Ble...Chce se vám.... Nebudu to sem psát. Ale toto vyšetření nikomu nepřeji. Ani svému největšímu nepříteli. Strávila jsem v nemocnici skoro dvě hodiny. Nic mi nezjistili. Prý jsou mé nevolnosti způsobeny psychicky. Aspoň jedna dobrá zpráva. Ale prášky brát musím. Už mám třetí sadu a pokaždé jsou jiné. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát. Pak jsem zpívala na mši a hrála v orchestru. Večer jsem se šla podívat za dětmi a dokončila náramek. Když se ještě vrátím k té mši svaté, dávat skoro nejmenšímu ministrantovi tu nejtěžší knihu, je trochu divné. Navíc nějak stihl poztrácet záložky, takže kněz je musel hledat. Našel je relativně rychle. To se musí nechat. V sobotu jsem chtěla jít hrát, ale jelikož jsem bez klíču, tak jsem nikam nešla. Možná to bylo dobře. Nemusela jsem mrznout v kostele a udělala jsem si tři adventní věnce. Taky jsem přemýšlela nad metodickým zpracováním regionu. Večer jsem šla na florbal. Dala jsem si sedm gólů a spokojeně odešla domů. V neděli se mi nechtělo vstávat. Možná to bylo i tím, že jsem usnula až po půlnoci. To se mi dlouho nestalo. Na mši jsem zpívala. Skoro celou. To se mi taky dlouho nestalo. Liturgie byla velmi zvláštní, úplně se vynechal úkon kajícnosti. Ten by neměl být vynechán, protože k jeho vynechání dnes nebyl důvod a nemělo ho co nahradit. Tolik ke mši svaté. Odpoledne jsem jela na koncert. Cesta tam proběhla relativně v pohodě. Nejkrásnější bylo, když jsem vyjela za Neslovice směrem na Hlínu, tak jsem se ocitla v pohádce. Všechny stromy okolo cesty byly bílé, omrzlé. Koncert proběhl v pohodě, nikdo moje chyby nezaregistroval Všichni byli spokojeni. Cesta zpět už byla trochu více nebezpečná, protože drobné mrholení namrzalo. A v tom počasí jsem ještě zamířila do Olomouce. Vlaky si jezdily, jak se jim chtělo, ale já se dostala na koleje v rámci možností v dobrém čase. Od nádraží ke kolejím jsem se poprvé, vlastně podruhé prošla pěšky. Nechtělo se mi čekat na tramvaj, na to byla moc velká zima. A to bude pro dnešek asi všechno. Ještě přikládám fotky adventních věnců.

Přeji krásný další již adventní týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Tenhle jediný je focený mobilem. Neměla jsem čas a pak ani možnost vyfotit jej normálním foťákem, neb putoval hned v sobotu ke svému majiteli.

A tenhle putoval ke své majitelce v neděli po mši svaté.

A tenhle krasavec zůstal doma. A teď už má jednu svíčku ohořelou.

Všechny jsou tak nějak na "jedno brdo" jak se říká, ale to nevadí. V rámci mých časových možností to jde.

V.

Modlitba Taizé

Stala se mi krásná věc, o které nemůžu a hlavně nesmím mlčet. Byla jsem na modlitbě Taizé. Netušila jsem, jak to bude probíhat, neměla jsem ani moc náladu na to, abych tam dlouho zůstávala, ale... Nedalo mi to. Zpíval sbor od dominikánů a já s nimi. Modlitba začínala po mši svaté. Bylo chvíli povídání o tom, co to vlastně je a že bude setkání v Praze. Takže můžete jet. Bližší informace nevím, neslyšela jsem je. Během toho se připravoval presbytář, kde se na všechna možná místa daly zapálené čajové svíčky. V celém kostele se zhaslo a jediné elektrické světlo směřovalo na svatostánek. Pak začala samotná modlitba, kdy za zpěvu jedné z mnoha písní z Taizé byl v průvodu přinášen kříž. Před křížem šel ministrant s kadidlem a za křížem kněz v pluviálu. Chvíli se jen zpívalo a zpívalo, písničky se měnily a hned u druhé jsem začala plakat. Nevím proč. Dojalo mě to, líbilo se mi to, chtěla bych ty chvíle v blízkosti Boha zakoušet znovu a znovu. Takhle blízko Bohu jsem snad ještě nebyla. Byla jsem blízko já a byl blízko i On. Cítila jsem, jak se dotýká mého srdce.....Že stačí jen natáhnout ruku a dotknout se ho a stulit se do jeho láskyplné náruče. Vypovídat se, svěřit mu veškerá tajemství, veškerá trápení i veškeré radosti, které byly a které přijdou, i když o nich ještě nevím. Nebyla jsem schopná zpívat. Seděla jsem na boku, kousek od svatostánku, kde byla Nejsvětější svátost, Eucharistie, kněz seděl kousek ode mne a já si vzpomněla, jaké to bylo, když jsem mohla takhle blízko svatostánku sedávat skoro denně. Možná i to byl důvod mé krátké indispozice ze zpěvu. Po chvíli jsem se uklidnila a ještě s větší radostí jsem se zapojila do společného zpěvu.

Pokud budete mít možnost se takovéto modlitby zúčastnit, určitě neváhejte. Je to krásné...

Vaše duchovně povzbuzená Vanimaré

Zdroj obrázku.

47. týden 2014

Tak jsem opět tu. Po dlouhé době, celý týden. A co se dělo?

V pondělí jsem jela do školy. Naštěstí jsem nemusela vlakem, ale měla jsem odvoz až do Olomouce autem. Super. Místo tří hodin trvala cesta jen hodinu a tři čtvrtě. Nestěžuji si. Na dálnici byla trochu zácpa u Vyškova. Večer jsem šla na zkoušku sboru. Potkala jsem tam někoho, koho bych tu nečekala. Tak jsme chvíli za chůze pokecali a šli každý svou cestou. V pondělí se zde také objevila dlouho očekávaná povídka s názvem Cesta do minulosti. Tak snad se aspoň trochu líbí. V úterý jsem byla na jedné hodině, kvůli které jsem přijela. Měla jsem s kolegyní prezentaci. Odprezentovaly jsme a spokojeně se vrátily na kolej. Večer jsem šla na mši. Liturgii jsem moc nesledovala, poněvadž jsem zpívala a hrála, tak jsem se soustředila na to. Ve středu jsem se trochu prospala. Do půl deváté. Pak jsem se rozhodla, že něco udělám do školy. Nic moc jsem neudělala, protože jsem asi hodinu a půl strávila vymýšlením komentáře ohledně liturgie, který byl napsán pod článkem s povídkou Cesta do minulosti, která byla vydána v pondělí a ve které nebylo ani slovo liturgie či zmínka o ní. Zajímavé. Je vidět, kdo článek čte a kdo mě chce jen vyprovokovat. No, na komentář jsem reagovala. A můžete si jej přečíst pod daným článkem. Myslím, že moje odpověď je více než dostačující. Ale po pravdě si moc nefandím. Posuďte sami. Pod článkem se po chvíli objevil další komenář od pana Kvída. Všechny si můžete přečíst pod článkem. Ve čtvrtek jsem měla praxi. Celou středu jsem dělala prezentaci na praxi. Pohrála jsem si s ní, i když z těch hub mi bylo náležitě špatně. Ale výuka a celá hodina ve škole na praxi dopadla dobře. Paní učitelka byla moc spokojená, i když mě to úžasné moc nepřipadalo. - Věř si holka. - Začínám mluvit sama se sebou. Pak jsem šla na oběd na menzu. Po velmi velmi velmi dlouhé době. Domů jsem nejela. Nechtělo se mi, to zaprvé, a za druhé byl v pátek den otevřených dveří na teologii. Tak jsem se chtěla jít podívat a pozeptat se. Odpoledne jsem chvíli dělala věci do školy. Po nevydařeném soustředění jsem se na to vykašlala a utřela si prach na poličkách nad hlavou u stolu a stůl. Nějak mě to chytlo a pokračovala jsem šuplíky, postelí a pomalu i podlahou. Ne tu jsem fakt nevytírala. To už se mi nechtělo. Tu jsem jen zametla. V pátek jsem byla na dni otevřených dveří. Zamířila jsem jen na teologickou fakultu pozeptat se, jak to bude s přihláškou, kolik budu platit a co všechno musím přiložit u přijímacího řízení. Pobavila jsem se tam se studenty teologie o bibli a o liturgii. klidně bych mluvila dál, ale tlačil mě čas a já musela spěchat na vlak. Z fakulty jsem odcházela povzbuzena a pozitivně naladěna. Vlak jsem stihla, stihla jsem i první přípoj a druhý taky a bus taky. Doma jsem do sebe naházela rizoto a šla na mši. Po mši svaté doma se všechno pozitivní najednou vytratilo a já si uvědomila důležitost toho, abych se na tu teologii prostě dostala. Pak jsem zamířila do orchestru. Zahrála jsem si a zazpívala a hlavně nacvičila na nejbližší koncerty. Pak jsem šla na chvíli za dětmi a snažila se dodělat náramek. Už je dodělán, ale doma. Foto zde.

Je to taková trochu housenka bez hlavy. Foceno mobilem, tak snad je to aspoň trochu vidět.

V sobotu jsem chtěla jít hrát. Ráno to nešlo. Neměla jsem klíče. Tak jsem se tedy domluvila na odpoledne. Mezitím jsem obalila dba korpusy na adventní věnce. Pak jsem vyrazila do kostela s tím, že si tedy zahraju. Ouha, tak zase nic. Ale do třetice všeho dobrého. Zahrála jsem si, ale nebylo to nic moc. Takhle pozdě jsem snad nikdy necvičila. Po pravdě je to na houby. Nic moc jsem nenacvičila, tak snad to zítra nepodělám. Na florbal jsem šla totálně znechucená, naštvaná. Myslela jsem si, že v půlce odejdu. Vydržela jsem až do konce a dala jsem si šest gólů. Z toho byl teda jeden vlastní. Ale pak jsem si dala jeden skoro přes celé hřiště. Aspoň jsem neodešla s nulou. To se mi stalo jednou a stačilo. V neděli jsem byla na mši svaté. Hrála jsem, všechno jsem dohrála, i když s chybama, ale to nikdo nepoznal. A stíhala jsem sledovat i liturgii. Kdo se nechce přiučit o liturgii, nechť nečte následující odstavec.

LITURGICKÁ POZNÁMKA: Preface vlastní byla hledána. Nevím, co měli nachystané, ale očividně to bylo špatně. Ale aspoň byl zpívaný Římský kánon, což bylo moc pěkné. Okuřování radši komentovat nebudu. Všechny odkážu dneska na stránky liturgie.cz ať se poučí. Přiznám se, že sama okuřovat neumím, ale na druhou stranu, když to neumím, tak se k tomu nepohrnu. Mě nechte mé liturgické knihy, nejlépe misál a já budu spokojená.

Odpoledne jsem pekla. Divné co? Pekla jsem pudingové šneky. Ale trochu jsem si je upravila a dala do nich čokoládový puding. Před pečením vypadali takhle.

A po dopečení takhle.

Touto cestou bych také chtěla poděkovat Ježurce za nápad. Moc moc Vám děkuji...

Taky jsem celý večer přemýšlela o myšlení některých lidí, kteří ostatním brání v konání služby ve farnosti. Otázka do éteru a k diskuzi: jak asi vypadá duchovní život takových lidí, kteří mají víru a liturgii jen jako prostředek k prosazení svého egoismu. To jen tak na zamyšlení...

To by bylo pro dnešek asi tak všechno.

Přeji všem krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Ještě jednou

Téma týdne: Ještě jednou.

---

Ještě jednou... bych chtěla vrátit čas na konec dubna roku 2013. Mnozí si vzpomenete, co bylo. Odjížděla jsem do zahraničí na desetidenní pouť s farností. Směřovalo se do Arsu, Lyonu, Avignonu, Barcelony, Montserratu, Zaragozy, Fátimy, Batalhy, Alcobacy, Nazaré, Santiaga se Compostela, Lurd a Nevers. Ještě jednou bych chtěla prožívat ty chvíle, kdy jsem byla součástí krásné liturgie v roli ministranta a hlavně v roli ceremonáře. Liturgie byla podle předpisů, krásná a jednoduchá... Kde jsou ty časy.

A teď můžu jen doufat, že se liturgie zlepší, že se opět stanu její součástí v roli ceremonáře a ministranta. Kdy nebudu při liturgii trpět a budu ji sama utvářet k obrazu nebeské liturgie, k tomu, jak má správně být...

Ještě jednou bych chtěla zažít ten pocit, kdy jsem byla v jeskyni v Ludrech, kde se zjevila Panna Maria a představila se jako Neposkvrněné početí. Znovu zažít ten pocit, kdy jsem na celý zástup lidí čekající na koupele v lurdské vodě zpívala Slyš jaký to nad řekou jásot a ples....Od té doby jedna z mých nejoblíbenějších písní.

Nějak to na mě zase padlo.

Třeba se to všechno zlepší. Krásný den všem.

Vaše Vanimaré

P.S.: Ale svítá mi naděje, že dá-li Pán, tak příští rok na podzim pojedu do Svaté země, kde jsou nejposvátnější místa pro křesťany a kde budu blízko oltáře v roli ceremonáře.

V.

Cesta do minulosti

Tak a je tu dlouho připravována a ještě déle psaná povídka. Poslední článek s nějakým příběhem byl zveřejněn 16. června 2014. Snad se bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Vaše Vanimaré

46. týden 2014

Tak, neděle. Možná hurá, možná už zase. No, a co se dělo? Nic moc.

V pondělí jsem jela do školy. cesta docela zajímavá. Vlak zpoždění, ale nějak extra mě to netrápilo. Nespěchala jsem. Maximálně do obchodu pro pečivo. V úterý jsem měla angličtinu a výchovu ke zdravému životnímu stylu. Středa byla taky ve znamení školy. Cesta domů byla v pohodě. Ve čtvrtek jsem pekla bábovku. Bohužel jsem ji nějak zapomněla nafotit rříve než byla snězena. Teď můžu vyfotit akorát prázdný talíř. Ale moc všem chutnala. V pátek jsem byla celé dopoledne v muzeu a vytvářela pracovní listy do školy. Ještě tam budu muset jít znovu. Nejspíš až za čtrnáct dní. Odpoledne bylo trochu jíné než normálně. Žádné hraní, žádná mše svatá. Jen orchestr a děti. Náramek jsem opět nedodělala, takže fotka není. V sobotu jsem byla hrát a jelikož mi přijeli příbuzní, tak se odpoledne šlo na procházku. I přes nepěkné počasí byla procházka příjemná. Jen jsem nechala doma foťák, takže nemám fotky. Večer jsem šla na florbal. Měla jsem strach, abychom se sešli, ale tento strach byl neoprávněný. Sešlo se nás dost. Dala jsem si pět gólů a šlo se zase domů. V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgii jsem moc nesledovala. Hrála jsem Modlitbu Páně a pak dovětek po embolismu. Po mši jsem si udělala radost a po dlouhé době se podívala na věž. Zimují tam berušky. Odpoledne jsem jela do Brna. Podívat se na výstavu Je přece Štědrý večer.... Výstava byla pěkná. Našla jsem tam i ozdoby, které používáme doma. Pak jsem se prošla kolem Špilberku a podívat se na Petrov a pak domů.

A to bude asi pro dnešek vše. Přeji všem krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Moje první blogerské krůčky

Téma týdne: Moje první blogerské krůčky

---

Ty byly poněkud nejisté. Když jsem začínala, což je asi šest let, neznala jsem nikoho, kdo by měl blog. O založení blogu jsem uvažovala dlouho. Adresu a přezdívku jsem měla vymyšlenou už dávno, tak jsem neváhala. A vznikl blog vanimare.blog.cz. Jsem na něm pořád a zatím jej nehodlám opustit. Na to nemám odvahu a ani by se mi nechtělo. V tuto chvíli si nedokážu představit, že bych tuto adresu opustila, ale v minulosti mě tyto myšlenky napadly. Byly ovšem téměř okamžitě zavrženy, neb jsem nevěděla, na jakou jinou adresu bych se přestěhovala. Tak jsem stále tu. A doufám a věřím, že se sem aspoň někdo, kromě mě, rád vrací, i kdyby se jen podívat, zda je tu něco nového.

K historii blogu bych napsala asi je tohle. Původně vznikl za účelem zveřejnění příběhu o Ari. Ten již skončil, je tomu asi rok, a od té doby se tu moc příběhů, až na ten můj životní, moc neobjevilo. Nepředpokládala jsem, že se z blogu stane tak trochu deníček, ale budiš. Vývoj blogu ani sebe nezastavím. Mezi jednotlivými kapitolami Ari se zde také objevily jiné příběhy. O Štěpánce, o matce Bera Írimě, také o Ludmile a Elain. Taky se zde objevily poznámky o liturgii. Kdo mě zná osobně, tak ví, že liturgii miluji a nedokážu snést to, když ji někdo kazí. To je tak asi všechno, na co jsem si vzpomněla. Taky se tu objevilo velké množství různě kvalitních fotek jak z cest, tak i z mých pokusů. Jednou se lehce změnil design, ale ne moc radikálně. Jen jsem místo barvy dala na okraje fotku Plitvic a místo velkého Lorienského lístku jsem dala panoramatickou fotku z Plitvických jezer.

ZDROJ.

Děkuji všem, kteří se sem vracíte pravidelně a přeji krásný víkend.

Vaše Vanimaré

45. týden 2014

Tak a jsem opět tu.

Týden utekl jako voda a mě to začíná silně děsit. Semestr se blíží ke svému konci a já nemám polovinu věcí splněno. Já to zvládnu. Musím. A co se dělo?

V pondělí jsem byla cedit krev. Zas tam moc jsem jí nevycedila. Jen na testy. Do školy jsem jela až večer. Na koleji jsem byla postavena do reality, že půlku věcí do školy nemám splněno. Tak jsem začala dělat. Večer jsem nevynechala zkoušku sboru. Bohužel jsem se musela omluvit z jedné akce, na kterou jsem se těšila. Ale nemůžu být všude. V úterý jsem šla do školy na angličtinu. Proběhlo to relativně v pohodě. Z pondělní beznaděje jsem se vypsala. Hned po výuce jsem zabrousila do knihovny a odnášela si z ní jednu pěkně tlustou knihu. Kdyby to byla liturgie, tak už je nejspíš přečtená. Ale byla to psychologie, tak jsem si tam pouze vyhledala, co jsem potřebovala. Večer jsem šla na mši svatou zpívat a tentokrát i hrát. Když jsem hrála první písničku, tak jsem si omylem nachystala jiné noty. Trochu jsem zpanikařila, ale včas jsem si vzpomněla, co hrát, a hrála jsem. Překvapivě i dobře. Na housle jsem hrála. Ve středu jsem měla zpívat ještě na jedné mši svaté, ale kvůli škole jsem to musela odvolat. Škoda. Mohlo to být pěkné. Taky jsem byla ve středu ve škole. didaktika angličtiny byla v pohodě. Stejně tak psychologický seminář. Až na ten smrad na chodbě. Bylo mi z něj trochu špatně a donesla jsem si ten pocit i na koleje. Kolem poledne, jejda já dneska nějak přeskakuji a cestuji časem zpět, jsem si volala pro výsledky rozboru krve. Všechno v normě. Aspoň nějaká dobrá zpráva od lékaře, když neví, co mi je. Zbytek dne, kdy jsem neseděla ve škole, jsem dělala portfolio do přirodovědy. Kdyby někdo měl nějaký námět na činnost ve výuce přírodovědy, nechť jej zde zanechá. Potřebuji jich ještě devět. Ve čtvrtek jsem šla na praxi. Učila jsem první hodinu angličtinu. Dopadla jsem asi lépe, než jsem očekávala. Jen mám problém s gramatikou. No jo, jazyky mi nikdy nešly, ale to neznamená, že se nemůžu zlepšit. Taky mi bylo opět náležitě špatně. Zvládla jsem to. Až budu učit, budu to muset zvládat denně, předstoupit před děti, usmívat se a učit. Pak jsem byla na přednášce. Týkalo se to českéjo jazyka a literatury a toho, jak změnit styl výuky tohoto předmětu, aby to bylo zábavnější a efektivnější pro děti. Domů jsem jela ve tři z Olomouce. Cesta proběhla v pohodě. Drobné počáteční zpoždění bylo dohnáno a já stihla druhý vlak. V pátek jsem byla doma. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát na varhany. Pak jsem zpívala na mši, hrála hodinku na violu a utíkala za dětmi. Náramek jsem ještě nedodělala, takže fotka stále nebude. V sobotu jsem se snažila se trochu prospat. Moc se mi to nepovedlo. Celou noc jsem se budila. Hrát jsem nešla. Odpoledne jsem šla na chvíli schůzovat a večer na florbal. Dala jsem si pět gólů a byla jsem relativně spokojená. V neděli jsem šla na mši svatou. Na dvakrát. Došla jsem do kostela, nachystala žalm, písničku, varhany a musela jsem utíkat na záchod. Od soboty beru jiné prášky, které mi mají pomoct se zažíváním, a nejspíš mě trošku prohnaly. Ale nezabránilo mi to ve hraní. Mši svatou jsem stihla celou. Hrála jsem celé ordinárium a bez chyby. Dopoledne jsem ještě chvíli dělala věci do školy. Odpoledne jsem byla na návštěvě.

To by tak mohlo být za ten týden všechno. Mějte krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

44. týden 2014

V pondělí jsem byla doma. Překvapivě jsem odpoledne nezamířila do Olomouce. Nemusela jsem. Prospala jsem se krásně až do půl deváté. Venku nebylo moc pěkné počasí, tak jsem se většinu dne zašívala doma a dělala věci do školy. Jen asi dvě hodiny jsem strávila na přípravě na vyučování. Pak jsem se šla projít s mamkou do obchodu a chvíli dělala na diplomce. V úterý jsem byla dopoledne doma. Odpoledne jsem šla na krátkou procházku. Následně jsem si vzpomněla, že jsem nezaplatila tělocvičnu. Ale zatím se nic nedělo. Volala jsem p. správcové, že se za ní stavím koncem týdne. Večer jsem jela do Olomouce. Cesta probíhala relativně v pohodě i přes mlhu venku. Naštěstí nejel místo vlaku autobus.

Foceno mobilem a přes okno. Takže nic moc.

Ve středu už jsem cupitala do školy. Pěkně na seminíř didaktiky angličtiny, primární pedagogiky a na psychologický seminář. Taky jsem si během dne stihla zjistit, že kniha, pro kterou jsem si chtěla zajít do knihovny, tak zase není. No nic. Zkusila jsem vědárnu, ale tam ji taky záhadným způsobem ztratili. No, uvidíme, třeba se jí dočkám v univerzitní. Jinak fakt nevím, kde ji seženu. Ve čtvrtek jsem byla na praxi. I přes můj počáteční dojem, že jsem hodinu podělala jak nejvíc to šlo, si paní učitelka nestěžovala. Domů jsem jela překvapivě vlakem. Cesta začala drobným zpožděním, ale do Brna jsem dojela včas a mohla jsem spokojeně přestoupit. V pátek jsem běhala po doktorech. Opět. Takhle jsem zabila celé dopoledne. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát na violu. Pak jsem šla domů. Za dětmi jsem nešla, protože se nesešly. Taktéž tedy nezveřejním fotku náramku. Neměla jsem možnost jej dodělat. V sobotu jsem byla na chvíli hrát. Dole poslouchali lidé, jak se hledám na manuálu varhan. Pak jsem jim zavřela dveře a měli po poslechu. Odpoledne jsem šla na mši svatou. Jelikož byla slavnost a já měla hrát, hrála jsem i Gloria a Credo. Relativně bez chyby a v klidu. Po mši byla krátká pobožnost na hřbitově. Večer florbal nebyl. Škola byla zavřená a nejspíš se netopilo. V neděli jsem byla na mši.

LITURGICKÁ POZNÁMKA: Trpěla jsem, celou mši mi bylo špatně, nebyla jsem schopná se soustředit. Gloria, které být nemělo, se zpívalo. Nebylo napsané v direktáři. Osobně se řídám pravidlem, že co není v direktáři napsané, to ve mši nebude. Ale asi se tím neřídí všichni. A rýpavce odkazuji na stránky liturgie.cz, kde si o tom můžou přečíst pěkný, stručný, výstižný a krátký článek.

Ještě přidávám jednu fotku, která se týká zvláštností liturgie 2.listopadu. Není to moc kvalitní fotka, ale přečíst se snad dá. A vyhlašuji soutěž: Kdo v tomto úryvku z direktáře najde slovo Gloria.

Teologie mě volá stále silněji a hlasitěji. Už abych měla po státnicích a mohla se připravovat na přijímačky. Ale ať jen nekritizuji, aspoň byla zvolena správná liturgická barva.

Na mši jsem jen zpívala a chvíli preludovala. Aspoň jsem se nemusela stresovat ještě víc, než jsem byla. Odpoledne jsem se dívala po dlouhé době na Pevnost Boyard a večer jsem šla na hřbitov.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. tak přeji všem, co se pročetli až sem, krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré