Tak jsem opět tu. Po dlouhé době, celý týden. A co se dělo?
V pondělí jsem jela do školy. Naštěstí jsem nemusela vlakem, ale měla jsem odvoz až do Olomouce autem. Super. Místo tří hodin trvala cesta jen hodinu a tři čtvrtě. Nestěžuji si. Na dálnici byla trochu zácpa u Vyškova. Večer jsem šla na zkoušku sboru. Potkala jsem tam někoho, koho bych tu nečekala. Tak jsme chvíli za chůze pokecali a šli každý svou cestou. V pondělí se zde také objevila dlouho očekávaná povídka s názvem Cesta do minulosti. Tak snad se aspoň trochu líbí. V úterý jsem byla na jedné hodině, kvůli které jsem přijela. Měla jsem s kolegyní prezentaci. Odprezentovaly jsme a spokojeně se vrátily na kolej. Večer jsem šla na mši. Liturgii jsem moc nesledovala, poněvadž jsem zpívala a hrála, tak jsem se soustředila na to. Ve středu jsem se trochu prospala. Do půl deváté. Pak jsem se rozhodla, že něco udělám do školy. Nic moc jsem neudělala, protože jsem asi hodinu a půl strávila vymýšlením komentáře ohledně liturgie, který byl napsán pod článkem s povídkou Cesta do minulosti, která byla vydána v pondělí a ve které nebylo ani slovo liturgie či zmínka o ní. Zajímavé. Je vidět, kdo článek čte a kdo mě chce jen vyprovokovat. No, na komentář jsem reagovala. A můžete si jej přečíst pod daným článkem. Myslím, že moje odpověď je více než dostačující. Ale po pravdě si moc nefandím. Posuďte sami. Pod článkem se po chvíli objevil další komenář od pana Kvída. Všechny si můžete přečíst pod článkem. Ve čtvrtek jsem měla praxi. Celou středu jsem dělala prezentaci na praxi. Pohrála jsem si s ní, i když z těch hub mi bylo náležitě špatně. Ale výuka a celá hodina ve škole na praxi dopadla dobře. Paní učitelka byla moc spokojená, i když mě to úžasné moc nepřipadalo. - Věř si holka. - Začínám mluvit sama se sebou. Pak jsem šla na oběd na menzu. Po velmi velmi velmi dlouhé době. Domů jsem nejela. Nechtělo se mi, to zaprvé, a za druhé byl v pátek den otevřených dveří na teologii. Tak jsem se chtěla jít podívat a pozeptat se. Odpoledne jsem chvíli dělala věci do školy. Po nevydařeném soustředění jsem se na to vykašlala a utřela si prach na poličkách nad hlavou u stolu a stůl. Nějak mě to chytlo a pokračovala jsem šuplíky, postelí a pomalu i podlahou. Ne tu jsem fakt nevytírala. To už se mi nechtělo. Tu jsem jen zametla. V pátek jsem byla na dni otevřených dveří. Zamířila jsem jen na teologickou fakultu pozeptat se, jak to bude s přihláškou, kolik budu platit a co všechno musím přiložit u přijímacího řízení. Pobavila jsem se tam se studenty teologie o bibli a o liturgii. klidně bych mluvila dál, ale tlačil mě čas a já musela spěchat na vlak. Z fakulty jsem odcházela povzbuzena a pozitivně naladěna. Vlak jsem stihla, stihla jsem i první přípoj a druhý taky a bus taky. Doma jsem do sebe naházela rizoto a šla na mši. Po mši svaté doma se všechno pozitivní najednou vytratilo a já si uvědomila důležitost toho, abych se na tu teologii prostě dostala. Pak jsem zamířila do orchestru. Zahrála jsem si a zazpívala a hlavně nacvičila na nejbližší koncerty. Pak jsem šla na chvíli za dětmi a snažila se dodělat náramek. Už je dodělán, ale doma. Foto zde.
Je to taková trochu housenka bez hlavy. Foceno mobilem, tak snad je to aspoň trochu vidět.
V sobotu jsem chtěla jít hrát. Ráno to nešlo. Neměla jsem klíče. Tak jsem se tedy domluvila na odpoledne. Mezitím jsem obalila dba korpusy na adventní věnce. Pak jsem vyrazila do kostela s tím, že si tedy zahraju. Ouha, tak zase nic. Ale do třetice všeho dobrého. Zahrála jsem si, ale nebylo to nic moc. Takhle pozdě jsem snad nikdy necvičila. Po pravdě je to na houby. Nic moc jsem nenacvičila, tak snad to zítra nepodělám. Na florbal jsem šla totálně znechucená, naštvaná. Myslela jsem si, že v půlce odejdu. Vydržela jsem až do konce a dala jsem si šest gólů. Z toho byl teda jeden vlastní. Ale pak jsem si dala jeden skoro přes celé hřiště. Aspoň jsem neodešla s nulou. To se mi stalo jednou a stačilo. V neděli jsem byla na mši svaté. Hrála jsem, všechno jsem dohrála, i když s chybama, ale to nikdo nepoznal. A stíhala jsem sledovat i liturgii. Kdo se nechce přiučit o liturgii, nechť nečte následující odstavec.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Preface vlastní byla hledána. Nevím, co měli nachystané, ale očividně to bylo špatně. Ale aspoň byl zpívaný Římský kánon, což bylo moc pěkné. Okuřování radši komentovat nebudu. Všechny odkážu dneska na stránky liturgie.cz ať se poučí. Přiznám se, že sama okuřovat neumím, ale na druhou stranu, když to neumím, tak se k tomu nepohrnu. Mě nechte mé liturgické knihy, nejlépe misál a já budu spokojená.
Odpoledne jsem pekla. Divné co? Pekla jsem pudingové šneky. Ale trochu jsem si je upravila a dala do nich čokoládový puding. Před pečením vypadali takhle.
A po dopečení takhle.
Touto cestou bych také chtěla poděkovat Ježurce za nápad. Moc moc Vám děkuji...
Taky jsem celý večer přemýšlela o myšlení některých lidí, kteří ostatním brání v konání služby ve farnosti. Otázka do éteru a k diskuzi: jak asi vypadá duchovní život takových lidí, kteří mají víru a liturgii jen jako prostředek k prosazení svého egoismu. To jen tak na zamyšlení...
To by bylo pro dnešek asi tak všechno.
Přeji všem krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat