Stala se mi krásná věc, o které nemůžu a hlavně nesmím mlčet. Byla jsem na modlitbě Taizé. Netušila jsem, jak to bude probíhat, neměla jsem ani moc náladu na to, abych tam dlouho zůstávala, ale... Nedalo mi to. Zpíval sbor od dominikánů a já s nimi. Modlitba začínala po mši svaté. Bylo chvíli povídání o tom, co to vlastně je a že bude setkání v Praze. Takže můžete jet. Bližší informace nevím, neslyšela jsem je. Během toho se připravoval presbytář, kde se na všechna možná místa daly zapálené čajové svíčky. V celém kostele se zhaslo a jediné elektrické světlo směřovalo na svatostánek. Pak začala samotná modlitba, kdy za zpěvu jedné z mnoha písní z Taizé byl v průvodu přinášen kříž. Před křížem šel ministrant s kadidlem a za křížem kněz v pluviálu. Chvíli se jen zpívalo a zpívalo, písničky se měnily a hned u druhé jsem začala plakat. Nevím proč. Dojalo mě to, líbilo se mi to, chtěla bych ty chvíle v blízkosti Boha zakoušet znovu a znovu. Takhle blízko Bohu jsem snad ještě nebyla. Byla jsem blízko já a byl blízko i On. Cítila jsem, jak se dotýká mého srdce.....Že stačí jen natáhnout ruku a dotknout se ho a stulit se do jeho láskyplné náruče. Vypovídat se, svěřit mu veškerá tajemství, veškerá trápení i veškeré radosti, které byly a které přijdou, i když o nich ještě nevím. Nebyla jsem schopná zpívat. Seděla jsem na boku, kousek od svatostánku, kde byla Nejsvětější svátost, Eucharistie, kněz seděl kousek ode mne a já si vzpomněla, jaké to bylo, když jsem mohla takhle blízko svatostánku sedávat skoro denně. Možná i to byl důvod mé krátké indispozice ze zpěvu. Po chvíli jsem se uklidnila a ještě s větší radostí jsem se zapojila do společného zpěvu.
Pokud budete mít možnost se takovéto modlitby zúčastnit, určitě neváhejte. Je to krásné...
Vaše duchovně povzbuzená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat