Tak je tu opět neděle. Přes týden se nic moc nedělo.
V pondělí jsem jela večer na koleje. Moc se mi nechtělo. Jako každý týden. Taky se během pondělka rozhořela pěkná diskuze u článku z minulého týdne. Přeji příjemné čtení. V úterý diskuze pokračovala, ale ty komentáře, které se mi v administraci objevily kolem tři čtvrtě na šest zveřejňovat nebudu. Netýkají se článku a jsou to takové výkřiky do tmy. Navíc mi přišlo, že pisatel/ka nečetla komentáře, na které reagovala ve svých komentářích a podepsal/a se jako tvé svědomí. Já mám svědomí čisté. A teď už se k tomu vracet nebudu. V úterý jsem byla ve škole skoro celý den. Byla jsem také na praxi, která probíhala v hodině vlastivědy a věnovala jsem se jednomu žáčkovi. Připravila jsem si pro něj hromadu úkolů, ale stihla jsem tak polovinu. Žáček měl asistentku. Ale byl moc moc moc šikovný. Večer jsem šla na mši svatou zpívat. Pak byla modlitba Taizé. Ve středu jsem byla taky ve škole. Jak jinak, že? V jedné hodině jsem měla přínostnou přednášku ohledně žádání o práci a o všem s tím spojené. Pak jsem odevzdala jednu seminární práci a měla jsem volno. Relativně. Musela jsem udělat přípravu na opakování vyjmenovaných slov na praxi. Docela záhul najít něco, co by se mi líbilo, co by bylo vhodné. Přípravu jsem sesmolila za tři hodiny. Možná to bylo víc. Po pravdě jsem to nepočítala. Ve čtvrtek se šlo na plac před děti. Hodina proběhla celkem dobře, i když z mého pohledu je toho dost, co bych měla zlepšovat, ale paní učitelka byla trochu jiného názoru. Hodina se jí moc líbila a nic mi nevytkla. Divné. Pak jsem strávila hodinu a půl na semináři z přírodovědy, šla na oběd a balit kufr, v mém případě spíš krosnu, a hurá domů. Cesta probíhala velice zvláštním způsobem. Zpoždění hned na začátku asi pět minut. Pak jsme s vlakem pět minut stáli někde mezi Olomoucí a Prostějovem. Z Prostějova jsme pak vymetali každou zastávku a na každé vystupovali lidé. Takže konečné zpoždění bylo nějakých dvacet minut. Vlaku do Ivančic jsem ani nezamávala. Neviděla jsem ho. Tak jsem musela spěšňákem a pak přestupovat. Domů jsem dojela o půl hodiny později, než normálně. V pátek jsem byla v nemocnici. Na gastroendoskopii, či jak se to jmenuje. Docela zajímavý a nepříjemný zážitek. Když vám doktor ústy dává hadičku do žaludku...Ble...Chce se vám.... Nebudu to sem psát. Ale toto vyšetření nikomu nepřeji. Ani svému největšímu nepříteli. Strávila jsem v nemocnici skoro dvě hodiny. Nic mi nezjistili. Prý jsou mé nevolnosti způsobeny psychicky. Aspoň jedna dobrá zpráva. Ale prášky brát musím. Už mám třetí sadu a pokaždé jsou jiné. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát. Pak jsem zpívala na mši a hrála v orchestru. Večer jsem se šla podívat za dětmi a dokončila náramek. Když se ještě vrátím k té mši svaté, dávat skoro nejmenšímu ministrantovi tu nejtěžší knihu, je trochu divné. Navíc nějak stihl poztrácet záložky, takže kněz je musel hledat. Našel je relativně rychle. To se musí nechat. V sobotu jsem chtěla jít hrát, ale jelikož jsem bez klíču, tak jsem nikam nešla. Možná to bylo dobře. Nemusela jsem mrznout v kostele a udělala jsem si tři adventní věnce. Taky jsem přemýšlela nad metodickým zpracováním regionu. Večer jsem šla na florbal. Dala jsem si sedm gólů a spokojeně odešla domů. V neděli se mi nechtělo vstávat. Možná to bylo i tím, že jsem usnula až po půlnoci. To se mi dlouho nestalo. Na mši jsem zpívala. Skoro celou. To se mi taky dlouho nestalo. Liturgie byla velmi zvláštní, úplně se vynechal úkon kajícnosti. Ten by neměl být vynechán, protože k jeho vynechání dnes nebyl důvod a nemělo ho co nahradit. Tolik ke mši svaté. Odpoledne jsem jela na koncert. Cesta tam proběhla relativně v pohodě. Nejkrásnější bylo, když jsem vyjela za Neslovice směrem na Hlínu, tak jsem se ocitla v pohádce. Všechny stromy okolo cesty byly bílé, omrzlé. Koncert proběhl v pohodě, nikdo moje chyby nezaregistroval Všichni byli spokojeni. Cesta zpět už byla trochu více nebezpečná, protože drobné mrholení namrzalo. A v tom počasí jsem ještě zamířila do Olomouce. Vlaky si jezdily, jak se jim chtělo, ale já se dostala na koleje v rámci možností v dobrém čase. Od nádraží ke kolejím jsem se poprvé, vlastně podruhé prošla pěšky. Nechtělo se mi čekat na tramvaj, na to byla moc velká zima. A to bude pro dnešek asi všechno. Ještě přikládám fotky adventních věnců.
Přeji krásný další již adventní týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Tenhle jediný je focený mobilem. Neměla jsem čas a pak ani možnost vyfotit jej normálním foťákem, neb putoval hned v sobotu ke svému majiteli.
A tenhle putoval ke své majitelce v neděli po mši svaté.
A tenhle krasavec zůstal doma. A teď už má jednu svíčku ohořelou.
Všechny jsou tak nějak na "jedno brdo" jak se říká, ale to nevadí. V rámci mých časových možností to jde.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat