Téma týdne: Moje první blogerské krůčky
Ty byly poněkud nejisté. Když jsem začínala, což je asi šest let, neznala jsem nikoho, kdo by měl blog. O založení blogu jsem uvažovala dlouho. Adresu a přezdívku jsem měla vymyšlenou už dávno, tak jsem neváhala. A vznikl blog vanimare.blog.cz. Jsem na něm pořád a zatím jej nehodlám opustit. Na to nemám odvahu a ani by se mi nechtělo. V tuto chvíli si nedokážu představit, že bych tuto adresu opustila, ale v minulosti mě tyto myšlenky napadly. Byly ovšem téměř okamžitě zavrženy, neb jsem nevěděla, na jakou jinou adresu bych se přestěhovala. Tak jsem stále tu. A doufám a věřím, že se sem aspoň někdo, kromě mě, rád vrací, i kdyby se jen podívat, zda je tu něco nového.
K historii blogu bych napsala asi je tohle. Původně vznikl za účelem zveřejnění příběhu o Ari. Ten již skončil, je tomu asi rok, a od té doby se tu moc příběhů, až na ten můj životní, moc neobjevilo. Nepředpokládala jsem, že se z blogu stane tak trochu deníček, ale budiš. Vývoj blogu ani sebe nezastavím. Mezi jednotlivými kapitolami Ari se zde také objevily jiné příběhy. O Štěpánce, o matce Bera Írimě, také o Ludmile a Elain. Taky se zde objevily poznámky o liturgii. Kdo mě zná osobně, tak ví, že liturgii miluji a nedokážu snést to, když ji někdo kazí. To je tak asi všechno, na co jsem si vzpomněla. Taky se tu objevilo velké množství různě kvalitních fotek jak z cest, tak i z mých pokusů. Jednou se lehce změnil design, ale ne moc radikálně. Jen jsem místo barvy dala na okraje fotku Plitvic a místo velkého Lorienského lístku jsem dala panoramatickou fotku z Plitvických jezer.
Děkuji všem, kteří se sem vracíte pravidelně a přeji krásný víkend.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat