Tak, zase neděle. Karanténní neděle. Jsem skoro pořád doma a už mě to nebaví. Pusťte nás do práce.
V pondělí jsem byla doma. Učila jsem z domu. Zadala jsem úkoly a čekala na reakce. U toho jsem sledovala několik dílů Stargate a po obědě i Dračí srdce 2. Bylo to docela vtipné.
U toho jsem ještě stihla udělat dárky pro děti do školy. Jen čtrnáct kuliček.
Taky jsem zkusila jednu baňku z moosegummi. Namalovala jsem s Vanessu, zkusila jsem západ slunce se stromem (to se mi moc nepovedlo) a namalovala jsem kamínek. Jeden kompletně a další jen základní barvou.
Zbytek dne po kafi jsem si zase četla.
V úterý práce z domu. Zadání úkolů, odepisování na emaily, příprava na další den. Koukala jsem u toho na Stargate a potom jsem po několika letech viděla film Vinnetou Nový svět. První dojem a svým způsobem recenze je na blogu. Druhý pohled byl takový lepší. Ale filmy ze šedesátých let jsou lepší. Odpoledne jsem si dala kafe a zákusek a do večera jsem četla. Stihla jsem si taky nafotit kuličky. Na kamínky mi nevystačila baterka ve foťáku.
Večer jsem dočetla díl Údolí smrti a hned jsem pokračovala posledním dílem. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Ještě hledají jednoho bratra, pravděpodobně na Sibiři.
Ve středu dopoledne jsem pracovala, zadala jsem úkoly a měla taky jeden telefonát. Rozhodla jsem se, že risknu hodinu on-line. Tak to abych se snažila. Jsem z toho trochu nervózní. Je pravda, že jsem již nahrála několik CD, ale tam za prvé nejsem sama, za druhé to neposlouchám. Často. Snad se za tu hodinu nebudu muset stydět. Hlavně se těším, až budu zase chodit do práce a budu s dětmi. Bez nich je to hrozný. Je mi už smutno.
Koukla jsem taky na dva díly Stargate a na Vinnetoua Tajemství Stříbrného jezera. Taková malá recenze ZDE. A vyfotila jsem si své první namalované kamínky. Moc se mi nepovedly, ale až je někam umístím, tak snad udělají radost.
Ve čtvrtek opět práce z domu. Po pravdě, už mě to nebaví. Zašla jsem do obchodu, trochu si zašermovala a dívala se na poslední díl minisérie Vinnetou Poslední bitva. Taky jsem nezapomněla na Stargate. Vinnetou byl takový jiný. Je pravda, že jsem to za ty víc než tři roky pozapomněla. Teď bych o tom mluvila asi jinak. Co mi však vadí stále je, že se tvůrci dost odchýlili od knižní předlohy. Škoda. A že Vinnetou byl dost krvežíznivý. Nebyl to takový muž z románů Karla Maye. Takovou malou recenzi i můžete přečíst ZDE.
Odpoledne jsem zasedla ke knize. Dočetla jsem konečně Lovce sobolů a začala knihu Komanč a zálesák. Nezapomněla jsem ani na kafe a malého indiánka z pekárny. Je čím dál nebezpečnější chodit do pekárny. Skoro pokaždé koupím nějaký ten zákusek, nebo mls... Odpoledne jsem totiž i vytáhla další čokoládu.
V pátek práce z domu i ze školy. Měla jsem svou první on-line hodinu. Vydrželo mi to asi 45 minut. Pak už jsem na dětech viděla únavu. Tak jsem se rozloučila a šla si dát oběd. Po obědě jsem odpočívala u knihy Komanč a zálesák. Tu jsem dočetla a začala číst Dobrodružství v jižní Africe. Většinu jsem přečetla. Ve tři čtvrtě na jedenáct mi chyběly tři stránky. To už se mi zavíraly oči, tak jsem to vzdala. Dočetla jsem to až ráno po několika hodinách spánku.
V pátek ráno jsem taky fotila zamrzlou přírodu. Tak aspoň malá ochutnávka.
Při cestě pro oběd jsem u školy zanechala svůj historicky první malovaný kamínek. Jsem zvědavá, jestli se najde.
Na cestě je ten menší. Ten je úplně první hotový, i když jsem se mohla víc snažit. Nechtělo se mi.
V sobotu jsem vstávala v devět. Dřív se mi z postele nechtělo. Dočetla jsem Dobrodružství a začala číst další kus Karla Maye s názvem Old Cursing dry.
Četla jsem skoro celé odpoledne. Chvíli jsem pracovala na zahradě, potom jsem měla dvouhodinový telefonát s příbuznými a večer jsem se dívala na mši svatou ze Zlína. Večer jsem dočetla Old Cursing Dry a rozhodla se, že přečtu knihu Vánoce.
A objednala jsem si čtečku. Takže brzdím trochu čtení E-knih. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.
V neděli ráno jsem šla na klasickou soukromou modlitbu do kostela. Překvapivě jsem tam potkala pana faráře. Uděloval svátosti. Šla jsem taky. V srdci byla najednou taková radost... Snad mi dlouho vydrží. Přestávám totiž tu karanténu nějak zvládat.
Do oběda jsem chvíli četla a pak se dívala na Cirkus Humberto. Po obědě jsem zalehla s knihou In Sinu Jezu. Tu si nechávám na na neděle. Do tří jsem tedy četla, potom bylo kafe a následně řešení adventu. Taťka mi zařídil chvojí, já si objednala svíčky. Tak snad jsem na nic nezapomněla. Do večera jsem četla od Karla Maye knihu Vánoce.
Tak to bude pro tento týden asi všechno. Konec roku se nezadržitelně blíží. Začínám řešit vánoční dárky. Pro děti už mám dárky nachystané, teď ještě pro kolegyně a rodinu. Budou to na dárky chudé Vánoce, ale to nevadí, hlavně když budeme spolu. Teď doufám, že jsem napsala všechno, co jsem napsat chtěla.
Takže krásný další týden roku 2020. A neblázněte z té karantény.
Vaše trochu zblázněná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat