Nečekané dobrodružství

Ber tráví s Ari další chvíle. A teď nechám mluvit Bera....

Vaše Vanimaré

Zazvonil jsem na zvonec u Ari doma. Otevřel mi Jek.

"Mára rë." pozdravil jsem.

"Mára rë, Bere. Pojď dál."

"Kde je Ari?" zeptal jsem se.

"Šel pro ni Fron. Za chvilku je tady."

Chvíli bylo ticho, pak se shora ozval Fronův smích.

19.11. - 25.11.2018

Opět je tu neděle, poslední neděle liturgického roku. A co se dělo?

Elita v boji

Ber zajistil Ari šermířský výcvik. Opět ji bude učit elita elfů. Ari se nebrání. Po několika hodinách zvládá vše, co si mistr meče představuje a předává ji Berovi. Uvidíme, jak to vlastně dopadne. Teď už nechám mluvit Bera.

Vaše Vanimaré

Doprovodil jsem Ari na další hodinu šermířského tréninku. Veškerá děvčata se věnovala hře na slepou bábu. Ari byla téměř okamžitě zapojena a zbavena zraku. Draen se jako vždy projevovala neustálým povídáním a Ari se řídila podle sluchu. Chytila mě. Možná jsem to udělal trochu schválně.

"Teď musíš uhodnout, koho jsi chytila." řekla Urena.

"Tak jo." usmála se Ari.

Rukama mi přejížděla po mých rukách až k ramenům. Tam se zarazila a dál nepokračovala.

"Chytila jsem Bera." řekla po chvíli.

12.11. - 18.11.2018

Opět je za námi další týden. A byl docela zajímavý. A co se dělo?

Slavnost

Ber je na slavnosti. Vyhledá Ari a její matku. Uvidíme, co bude dál...

A teď už nechám mluvit Bera.

Vaše Vanimaré

Spatřil jsem Ari mezi ostatními. Doprovázela ji její matka. Postavil jsem se za ní. Nevěděla o mně.

"Nudíš se moc?" oslovil jsem ji. Lekla se.

"Ne. Máš něco v plánu?" zeptala se.

5.11. - 11.11.2018

Tak je tu opět neděle. Neděle svatého Martina. Snad jste si také dali svatomartinskou husu a víno. A co se dělo minulý týden?

29.10. - 4.11.2018

Opět je tu neděle. První listopadová. Dost mě to děsí, protože příští týden mám odevzdávat bakalářku. A co se dělo?

Návrat domů

Ber se se sourozenci vrací do Esgorenu. Ocitáme se v nočním táboře. Ber hlídá a Ari nemůže spát. A víc už nechám na Berovi... Dnes je to trochu kratší.

Vaše Vanimaré

Střežil jsem náš tábor. Seděl jsem u malého ohně. Za mnou se najednou něco šustlo. Podle kradmých pohybů jsem poznal Ari.

"Nemůžeš spát?" oslovil jsem ji, než došla ke mně.

"Jen jsem se chtěla podívat, kdo hlídá tábor." odpověděla a usedla vedle mě na zem.

Prohrábl jsem žhavé uhlíky a přiložil několik větviček. Ari si přitáhla kolena k tělu.

"Tula fumin, Ari." řekl jsem.

Ari se o mě opřela. Objal jsem ji kolem ramen. Dlouho jsme nehybně seděli.

"Ari, vstávej a běž se schovat." musel jsem ji probudit, i když jsem nechtěl. Užíval jsem si tu chvíli. Užíval jsem si její blízkost.

"Co se děje?" zeptala se.