Návrat domů

Ber se se sourozenci vrací do Esgorenu. Ocitáme se v nočním táboře. Ber hlídá a Ari nemůže spát. A víc už nechám na Berovi... Dnes je to trochu kratší.

Vaše Vanimaré

Střežil jsem náš tábor. Seděl jsem u malého ohně. Za mnou se najednou něco šustlo. Podle kradmých pohybů jsem poznal Ari.

"Nemůžeš spát?" oslovil jsem ji, než došla ke mně.

"Jen jsem se chtěla podívat, kdo hlídá tábor." odpověděla a usedla vedle mě na zem.

Prohrábl jsem žhavé uhlíky a přiložil několik větviček. Ari si přitáhla kolena k tělu.

"Tula fumin, Ari." řekl jsem.

Ari se o mě opřela. Objal jsem ji kolem ramen. Dlouho jsme nehybně seděli.

"Ari, vstávej a běž se schovat." musel jsem ji probudit, i když jsem nechtěl. Užíval jsem si tu chvíli. Užíval jsem si její blízkost.

"Co se děje?" zeptala se.

Vstal jsem a šel probudit Frona s Jekem. Neměl jsem čas něco Ari vysvětlovat. Museli jsme jednat rychle.

"Jsme sledováni. Jsou tu kolem skřeti." řekl jsem Fronovi a Jekovi.

"Pošleme je pryč. To bude nejlepší. Ari ani Jarin se nesmí nic stát."

Fron vzbudil Jarin. Jek mezitím složil druhý stan. Společně jsme to naskládali na tři koně. Jek se loučil s Ari. Pomohl jí do sedla. Ještě něco dodal a plácl jejího koně po zadku.

"Ari, jeď…" slyšel jsem říct Jeka. Ari se po něm podívala. Pak se podívala na mě.

Sotva mi zmizela z očí, byli jsme napadeni. Bojovali jsme o holý život i o život našich milovaných. Hlavně o život Ari.

Najednou se Ari ocitla uprostřed bojiště. Byla neozbrojená. Neměla ani dýku. Jeden skřet ji našel na kraji tábora a hodil ji přímo doprostřed bojiště. Nevím, jestli ji zaregistroval Fron. Já se ale bál. Ne o sebe, ale o ni. Přispěchal jsem k ní.

"Ari, co tu děláš?"

"Já neměla v plánu bojovat."

"Uteč, prosím tě." naléhal jsem na ni. Byli jsme obklíčeni.

"Nemám kudy." zakřičela na mě trochu zoufale. A měla pravdu. Sledoval jsem ji. Byl jsem připraven ji kdykoli přijít na pomoc.

V jednu chvíli jsem ji podal svou dýku, aby se mohla aspoň trochu bránit.

Pak se to stalo. Před Ari se objevil Bal. Něco jí říkal. Nemohl jsem jí pomoct. Obklopili mě skřeti. Ari stále uhýbala před Balovým mečem. Viděl jsem na ni únavu. Pomalu jsem propadal zoufalství.

Upadla. Nedokázala znovu vstát. Bal se nad ní skláněl. Z ruky jí vykopl dýku. Zvedal meč.

"ARI!!!" zakřičel jsem zoufale. Nechtěl jsem ji ztratit.

Ari se na mě podívala. Byla smířená se smrtí. Ale já ne. Sebral jsem zbytky svých sil a vrhl se jí na pomoc.

Přeskočil jsem několik nepřátel a chytil Bala za rameno. Otočil jsem ho k sobě čelem a bodl. Bal se zarazil. Vytrhl jsem meč a Bal se skácel na zem. Přeskočil jsem ho, dřepl si vedle Ari a objal ji. Pomohl jsem jí vstát.

"Ari není ti nic?" zeptal jsem se. Jen kývla hlavou.

Dobojovalo se. Ari se skácela k zemi. Omdlela. Bylo toho na ni už moc.