Slavnost

Ber je na slavnosti. Vyhledá Ari a její matku. Uvidíme, co bude dál...

A teď už nechám mluvit Bera.

Vaše Vanimaré

Spatřil jsem Ari mezi ostatními. Doprovázela ji její matka. Postavil jsem se za ní. Nevěděla o mně.

"Nudíš se moc?" oslovil jsem ji. Lekla se.

"Ne. Máš něco v plánu?" zeptala se.

"Ano. Merelyë liltien?" zeptal jsem se a nastavil ruku.

Ari trochu nejistě pohlédla na svou matku. Melin se usmála a kývla na souhlas. Vložila svou ruku do mé a já si ji odváděl mezi tanečníky.

"Je ti doufám jasné, že si trhneš ostudu." řekla mi.

"Já doufám, že mě neshodíš." odpověděl jsem jí a navedl ji do základního tanečního postavení.

"Já si to nepamatuju."

"To zvládneš." usmál jsem se.

"Já tě varovala." usmála se.

Vrhli jsme se do víru tance. Zahleděla se mi do očí. Tancovala jako nikdy předtím.

"Vidíš, jak ti to jde." promluvil jsem po dlouhé chvíli ticha. Trochu ztratila rytmus. Uchránil jsem ji před pádem a zastavil jsem.

"V pořádku, Ari?" ujistil jsem se.

"Jo, jsem v pohodě." odpověděla mi.

Pokračovali jsme v tanci.

Po skončení jsem ji odvedl k její matce a rozloučil se. Povinnost mě volala k otci. Štvalo mě to o to víc, že to nebylo nic důležitého. Ptal se jen na detaily posledního výjezdu.

Spatřil jsem Ari, jak tancuje s Jekem. Pak tancovala se všemi svými známými. Já už jsem měl smůlu.

Kolem půlnoci se s Melin odebraly domů. Doprovodil jsem je.

Před domem nás Melin opustila.

"Děkujeme za doprovod, mára lómë." řekla Ari a následovala Melin do domu.

"Mára lómë, Ari." odpověděl jsem a čekal, až vejde. Pak jsem odešel do paláce a spokojeně zalehl. Na slavnost jsem se nevrátil.

Ráno jsem vstával překvapivě brzy. Došel jsem k Ari. Venku již čekal Fron s Jekem. Ari došla po chvíli a šli jsme běhat. Doběhli jsme k jezeru a pak se vraceli.

"Frone. Mám jeden návrh." oslovil jsem ho po cestě zpět.

"Copak?"

"Ari by se mohla učit šermovat se zdejší elitou."

"To je dobrý nápad. Nejsem si jistý, zda bych to ještě zvládl. Řekneš jí to?" usmál se Fron.

"Dobře."

Doběhli jsme k domu. Společně jsme zasedli ke snídani. Pak mě volaly povinnosti. Rozloučil jsem se a vrátil se do paláce. Byla porada velitelů. Usadil jsem se na poslední volné místo.

"Tak už jsme zde všichni." začal mluvit LacRen.

Poradu jsem nějak nevnímal. Nedokázal jsem se soustředit.

"Skřeti se odvažují čím dál blíže k městu. Něco je přitahuje. Většinou útočí od severu. Severní Bašta je ohrožená." říkal Rdane, "Měli bychom s tím něco udělat."

"S tím souhlasím."

"Bere, co navrhuješ?" oslovil mě Rdane.

"Nemá cenu je hledat. Můžou se skrývat kdekoli. Můžeme projezdit celý les a stejně je nenajdeme. Tady se jim ubráníme."

"Uvidíme. Jsou nějaké novinky z jihu?" podíval se LacRen na Oriho. V tu chvíli jsem opět přestal vnímat a myslel na Ari.

Porada skončila těsně před polednem. Místo oběda jsem se vypravil za Istiarem.

"Mára rë, ngóla (učený)."oslovil jsem ho.

"Mára rë, arjon Bere. Čemu vděčím za Vaši návštěvu."

"Měl bych jednu prosbu."

"Posadíme se na to. Nepohrdnete obědem?"

"Velmi rád." odpověděl jsem a posadil se ke stolu. Istiarova žena přede mě postavila talíř s jídlem. Istiar se posadil vedle mě a společně jsme začali jíst.

Mistře, cvičíte ještě ženy v boji?" zeptal jsem se.

"Ano. I když je jich čím dál méně, stále cvičím."

"A mohu Vám přivést další svěřenkyni?"

"Držela někdy meč v ruce?"

"Ano, a byla moc dobrá. Jen byla zraněna. Týdny nešermovala."

"Dobře. Dnes už je po tréninku. Přiveďte ji zítra, arjon."

"Hanta rimbevë. Uvidíme se zítra v paláci. Děkuji za oběd." rozloučil jsem se a odešel do svého pokoje.

Večer jsem se vydal na slavnost. Ari jsem spatřil takřka hned. Většinu tanců jsem strávil s ní. Aca, i když byla přítomna, netancovala. Nedokázal jsem ji přesvědčit.

Ari se mi zahleděla do očí. Miloval jsem ji. Cítil jsem potřebu ji chránit, být ji nablízku. Nedokázal jsem se nabažit její přítomnosti, její blízkosti. Chtěl jsem, aby ta chvíle trvala věčně.

"Ari," oslovil jsem ji, "Mám pro tebe jednu zprávu." usmál jsem se.

"A dobrou nebo špatnou?" zeptala se.

"To musíš posoudit sama." odpověděl jsem jí.

"Tak povídej." vyzvala mě.

"Měl jsem takový návrh a Fron souhlasil. Řekl, že ti to mám oznámit já." chodil jsem kolem, abych ji ještě více napjal.

"Tak už mě nenapínej." nevydržela to a pobídla mě důrazněji.

"Dobře. Budeš trénovat a šermovat v paláci pod dohledem zdejší elity, která učila i mě." řekl jsem jen tak. Ari se zastavila a nevěřícně na mě hleděla.

"To myslíš vážně?" zeptala se.

"Ano."

"A že by se mě někdo zeptal, jestli s tím souhlasím?" vyjela na mě. Trochu mě překvapila. Čekal jsem, že ji to udělá radost. Zaraženě jsem se na ni díval.

"Promiň, vyvedlo mě to z míry." začala se omlouvat.

"Neomlouvej se. Pokud s tím nesouhlasíš, nebudu tě nutit." snažil jsem se ji uklidnit, "Je to jen na tobě, jak se rozhodneš."

"Já vím." pohlédla jsem mu do očí, "Nabídku přijímám, už kvůli Fronovi a Jarin." usmála se.

"Ari, ty jsi úžasná." usmál jsem se a donutil ji pokračovat v tanci.

Slavnost se chýlila ke konci. Taneční prostor se postupně vyprázdnil. Zůstaly tam jen čtyři taneční páry.

"Znázorňují čtyři roční období." pošeptal jsem Ari dřív než se stihla na něco zeptat, "Zelená znázorňuje jaro, červená léto, hnědá podzim a ten pár v nejsvětlejších šatech zimu." vysvětloval jsem dál. Páry se roztančily po celé ploše. Po chvíli jsem zaregistroval, že světlý pár opustil taneční prostor. "Ukazují, že je podzim. Bude odcházet jako poslední."

Brzy prostor opustil i pár v zelených a červených šatech. Poslední pár chvíli ještě tančil a pak mi zmizel z očí. Poslední podzimní slavnost úplňku skončila. Obyvatelé se začali rozcházet. Ari se otočila zády k vyhasínajícímu ohni a zamířila k domovu.

"Nebylo to zase tak strašné." řekla mi Ari cestou.

"Ne? Je pravda, že jsi tu teprve pár dní." odpověděl jsem jí. Doprovodil jsem ji až ke dveřím.

"Mára lómë, Ari. Zítra začíná výcvik."

"Kam se mám dostavit?" zeptala se.

"Ukážu se a doprovodím tě." políbil jsem ji do vlasů. Nechtělo se mi loučit se. Ari mi zmizela v domě.