35. týden 2014

A jsem opět tu. Tak začnu hned, bez kecu na úvod.

V pondělí jsem byla doma. Celkem nic jsem nedělala. Co bych taky měla dělat? I když chytla jsem violu a housle za krk a chvíli hrála. Nebylo to nic moc. Jen písničky z mé sbírky, která čítá přes dvěstě čísel. Je to taková všehochuť. Odpoledne jsem tedy vystrčila ten svůj nos a šla se podívat po nějaké mikině. Sehnala jsem takovou trochu křiklavě zelenou. Rozhodně hezčí barva než jakou jsem viděla v Takku. V úterý jsem byla opět doma. Dopoledne jsem uklízela dole v pokoji pro hosty, protože mi přijede vzácná návštěva. Snad. Ve středu návštěva přijela s drobným zpožděním. Zašly jsme na oběd, podívat se po Brně a hurá k nám. Večer jsem byla na mši svaté. Hrála jsem Kyrie, Sanctus a Agnus Dei. Ve čtvrtek jsem šla s kamoškou po obchodech a pak s pejskem na procházku.

Pohled na Kuklu

Odpoledne bylo ve znamení výhledu z Kukly a kafe na terásce v těžní věži.

Pak dlouhá procházka kolem řeky. V pátek už jsme byly omezeny časem odjezdu. Dopoledne jsme byly na zámku v muzeu. Po obědě byla krátká procházka a pak už balení a večerní odjezd kamošky domů. Nebyla jsem na mši svaté. V sobotu jsem byla na chvíli hrát na varhany. Byla jsem nějaká moc unavená. Během dopoledne a chvíli odpoledne jsem dělala bráchovi popruh k vysílačce na letadla. Dopadlo to takhle.

Docela záhul prošít. Je to trochu reflexní, takže ze zbytku si udělám reflexní proužek na batoh. Nějaké tři hodinky práce, měření, stříhání zkoušení, šití a znovu zkoušení a dolaďování. Odpoledne jsem se s našima podívala na fotky z dovolené a pak jsem protáhla pejska po Oslavanech. Večer pěkně sprchlo. Aspoň je zalito a doplěný vozík na vodu. Možná už zase přetekl. V neděli jsem byla na mši svaté. Jen jsem zpívala a chvíli preludovala. Zato jsem mohla lépe sledovat liturgii. Žehnaly se aktovky, ale na začátku mše svaté???? A místo úkonu kajícnosti???? Mé liturgické srdce opět krvácelo. Odpoledne jsem byla na návštěvě.

Článek je přednastaven. V čase vydání budu mimo dosah internetu a budu za to ráda.

Vaše Vanimaré

P.S.: Krásný další první školní týden roku 2014.

V.

2 222 dní blogu

Jen tak pro zajímavost jsem spočítala dny života blogu a dnes jsem došla k číslu 2 222 dní.

34. týden 2014

Tak jsem opět zde. Po týdnu. Nějak rychle to utíká. A co se dělo?

V pondělí jsem byla doma. Byla doma i mamka, tak jsme vyrazily na nákup potřebného vybavení do hor. V úterý jsem byla doma. Překvapivě večer byla mše svatá. Místo středy. Hrála jsem ordinarium a po dlouhé době jsem zahrála bez chyby. To většinou hraji, když jsem v kostele sama a hraju cvičně. Ale na druhou stranu to bylo jen Kyrie, Sanctus a Agnus Dei. Nebylo to ani Glora ani Credo. To mě čeká nejspíš v neděli. Ve středu jsem byla doma. Chvílemi jsem se dívala na Stargate, chvílemi jsem četla Eschatologii. Čtvrtek byl skoro stejný jako středa. Jen na chvíli jsem vystrčila nos z domu, šla jsem na zahradu posbírat rajčata a podrbat sousedovic psa. Toho našeho jsem samozřejmě podrbala taky a mnohem víc, než Edu. V pátek jsem si šla na chvíli zahrát na varhany. Pak jsem byla jen jedna z davu a snažila se vnímat liturgii. Ještě někdy v týdnu jsem se rozhodla, že se pojedu podívat do Zbýšova. Už jsem tušila, co mě tam čeká za styl liturgie, tak jsem překvapivě ani nebrečela. Jen jsem s kamenným výrazem koukala, co všechno zmůže jeden člověk.

LITURGICKÁ POZNÁMKA: (Kdo nechce číst, nechť nečte a přeskočí svým zrakem o odstavec níže. Děkuji.) Místo toho, aby se liturgie rozvíjela a mířila stále dopředu, jak by měla dle Adolfa Adama, tak tady zařadila zpátečku a vrací se zpět. Tradice jsou sice hezké, ale my se z nich máme poučit a hledat v nich inspiraci, co a jak zlepšit a tím se přiblížit Bohu. Jen čekám, kdy se začne sloužit latinsky a zády k lidu. Myslím, že na tu teologii se prostě dostat musím, protože jinak budu trpět do konce života, a nebo to ve mě věškeré pocity zničí a já budu zase ta tupá ovce, která si nechá všechno líbit. Nechci jít proti církevní autoritě, ale nějaká liturgická pravidla by se dodržovat měla. Stačí si přečíst a prostudovat IGMR, kde se hovoří o místu, zvaném ambon, odkud se má předčítat Písmo a zpívat žalmy a Velikonoční chvalozpěv (IGMR 2002, č. 309). Kazatela sloužila dříve ke kázání mimo liturgii a měla spíše katechetický a moralistický cíl, a ne účel liturgický (TICHÝ, Radek. Liturgie evangeliáře. 1. vyd. Praha: Krystal OP, 2013. ISBN 978-80-87183-53-3. Přesněji na straně 12.) To je asi tak všechno, co mi vadilo. A myslete si co chcete.

Toť asi vše z pátku. Je mi z toho smutno. Byla to dobrá farnost. V sobotu jsem byla na chvíli hrát. Vydrželo mi to hodinu. Pak mi začala být zima. Ano v srpnu mi byla zima. Hlavně na prsty. Zopakovala jsem si všechny tři písničky, co už bych měla umět, celé ordinarium a taky modlitbu Páně a ještě jednu písničku, kterou se pomalu učím. Mám co dělat. Zatím jsem nepočítala, kolik těch písní v Kancionálu je, ale bude jich hodně a polovinu jich ani neznám. Než se je všechny naučím, tak už budu stará. Odpoledne jsem pomáhala taťkovi na zahradě. Shrabovat trávu a vozit ji na kompost. V neděli jsem byla na mši, zpívala jsem a hrála. Nějak se mi nedařilo. Kyrie, Sanctus a Agnus Dei bylo vpořádku. Horší to bylo s Gloria a Credem. Tam jsem se na dvou místech málem vysekala, ale zvládla jsem to a dohrála. Měla jsem víc štěstí než rozumu, bylo mi řečeno. Odpoledne jsem šla na zahradu odvážet posekanou trávu. Já a vidle s kolečkem, to jde. Horší je to s hraběma. Většinou je zlomím (jsou dřevěné). Naštěstí hrabal brácha. Pak jsem si užívala odpočinku.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další a poslední prázdninový týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Toulky ve hvězdách

Téma týdne: Toulky ve hvězdách

"Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů. Na měsíc na hvězdy, které jsi stvořil." (Žalm 8, 4)

---

Tohle byla první myšlenka, která mě napadla při tomto tématu týdne.

A pokračuje to: "Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš." (Žalm 8, 5)

Ne nebudu tu vyjmenovávat všechna místa v Bibli, ve kterých se objevují hvězdy. Ani nevím, kolik veršu je jim věnováno. Pokud to někdo víte, ráda se přiučím. Jen tím chci poukázat na to, jak jsme malí oproti vesmíru, oproti hvězdám, jaké malé vzdálenosti musíme překonávat, když chceme někoho navštívit.

ZDROJ obrázku.

V.

33. týden 2014

Tak. Co se dělo přes týden? Celkem nic moc. To říkám pokaždé a přece je to středně dlouhý článek. Tak začnu.

Koleno hned v neděli. Foceno mobilem, neb naši měli foťák v Chorvatsku.

V pondělí jsem byla opět doma. Moje jediné vystrčení nosu z domu byl oběd u babičky a pak nákup, abych měla co jíst. Koleno se mi nechce moc hojit. Stále z něho cosi světlého teče. Asi hnis. V pondělí večer začalo poprchávat a pršelo až do noci. Nevím teda jak dlouho, ale ve třičtvrtě na tři už nepršelo. Tak jsem tedy seděla doma, chvílemi sledovala televizi, chvíli seriál na počítači a překvapivě si i četla v Eschatologii. Potěšily mě komentáře na blogu a jedna nominace do Tagu. Původně jsem myslela, že se na to vykašlu, ale nakonec jsem se do toho vrhla. Taky v pondělí vyšel článek k tématu týdne. V úterý jsem se probudila do deště. Jako naschvál musel hlásit městský rozhlas, že je nějaká havárie a že nepoteče voda. Naštěstí na druhé straně města. Dodělala jsem odpovědi na otázky do Tagu a zveřejnila. Můžete se podívat, jaká částečně jsem. Většina toho se prolíná do pravidelných týdenních článků. Večer jsem se pak dívala na Vinnetoua a Old Shatterhanda v Údolí smrti. Ve středu jsem si trochu pospala až do devíti. Normálně vstávám něco po čtvrt na devět. Hned dopoledne jsem si šla po večeři, abych sehnala tmavé rohlíky. Měla jsem štěstí. Odpoledne jsem si šla do jiného obchodu kouti něco na ně a pokecala jsem s bývalou kolegyní z loňské brigády. Pak jsem částečně vyvenčila pejska na zahradě. Byl tam i sousedovic Eda, tak jsem je nechala se očmuchat, já si Edu poprvé pohladila a všichni jsme byli spokojeni. V pozdním odpoledni začalo poprchávat. K večeru už regulérně pršelo. Byla jsem na mši. Dočkala jsem se i svatého Josefa v celém znění. Ve čtvrtek jsem byla klasicky doma. Odpoledne jsem na chvíli vytáhla pejska na procházku. Ještě než jsme vyrazili, stihla jsem se zranit. Sedřela jsem si kousek kůže na prstě. Nejhorší na tom je, že nevím jak a kde. Tekla z toho krev, tak jsem to opláchla a zalepila. Nechtěla jsem mít od krve celé vodítko. Procházka byla nějak krátká, jen půlhodinová. Ale potěšila jsem své oko. Viděla jsem koně, jak je cvičitelka vedla k vodě a jeden se i trochu vykoupal. Jen škoda, že jsem neměla foťák, abych to mohla natočit, či vyfotit. Zbytek odpoledne jsem seděla u počítače, chvíli hrála The Sims 2 a koukala na Stargate. Večer jsem šla zkontrolovat zahradu, zda je třeba zalívat. Potřeba to nebylo. Tak jsem sesbírala zralá rajčata a okurky. Cestou domů jsem pohladila Edu a Blacka. Večer jsem chvíli kreslila. Jako naschvál, když není po ruce tužka, tak mě napadají myšlenky, co nakreslit, ale jakmile vezmu do ruky tužku a zasednu ke stolu, tak nic. Všechno zapomenu. V pátek jsem byla doma. Odpoledne trochu sprchlo a několikrát zahřmělo. Po bouřce jsem šla hrát na chvíli na varhany. Pak jsem zpívala a hrála na mši. všechno jsem dohrála a zahrála dobře. Možná i bez chyby. I když v Beránkovi jsem se občas netrefovala. Liturgii u ministrantů jsem nějak nestíhala sledovat. Všimla jsem si jen nedobře poskládaného korporálu. Večer jsem pak byla doma, koukala na Stargate. V sobotu jsem byla hrát na varhany. Když jsem odcházela z kostela, pršelo. Občas poprchávalo celý den. Ale nějak mě to nezatěžovalo. Jen jsem chtěla posbírat rajčata. Dělala jsem pokus. Vymyslela to babička. Kuřecí bábovky. Před pečením to vypadalo takhle.

Po upečení takhle.

A po vydělání z formy takhle.

A ještě po rozkrojení.

Tak, doufám, že je na těch fotkách něco vidět. Kuřecí bábovka všem chutnala a to bylo to nejdůležitější. recept najdete na TN.cz. Děláno podle receptu Ládi Hrušky. Z formy se bábovka dostala až v neděli těsně před obědem. Dopoledne jsem byla na mši svaté. Hrála jsem jen verš před evangeliem. Překvapivě jsem dohrála do konce a jen tam jsem se na předposledním akordu trochu zamotala, ale dohrála jsem čistým Fdur. Pak jsem ještě preludovala. Krátce po poledni přijel zbytek rodiny z Chorvatska a odpoledne všichni zalehli a spali. Já taky. Večer jsem se ještě dívala na reprízu mše svaté se Svatým otcem z Koreje. Krásná liturgie. Mým snem bylo, zažít jako ministrant pontifikální mši svatou se vším všudy. Biskupovi jsem jednou ministrovala, ale nebyla to pontifikální. Neměl ani mitru ani berlu. Ale i tak jsem si to užila.

Tak to bude pro dnešek asi vše. Všem, co se pročetli záplavou písmenek až sem, přeji krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Tag Liebster award

Na tento tag mě nominovala eileensmith.blog.cz a já moc děkuji za nominaci.

Tag má 4 podmínky:

1. Poděkuj blogerovi, který Tě nominoval.

2. Napiš o sobě 11 faktů.

3. Odpověz na 11 otázek, které jsi dostal.

4. Nominuj dalších 11 blogerů, kteří odpoví na tvých 11 otázek.

11 faktů o mě:

1. Jsem blázen do hudby.

2. Snažím se hrát na pět hudebních nástrojů.

3. Do všeho vrtám a nic neumím pořádně.

4. Vadí mi, když někdo kazí něco, co mám ráda.

5. Když si přivodím nějaké zranění, tak se skoro nekontrolovatelně směji.

6. Bojím se bouřek v noci.

7. Občas nevěřím, že něco dokážu.

8. Mám ráda matematiku.

9. Nesnáším, kdy mě někdo poučuje o věcech, o kterých dotyčný nic neví.

10. Nepoužívám make-up, jen občas korektor.

11. Nesnáším lidi, kteří nevidí moji snahu.

Otázky, které jsem dostala

1. Myslíš si o sobě, že jsi normální?

- Tak tahle otázka je zajímavá. Což asi budu tvrdit o všech. Nejspíš normální nejsem. Nemyslím si o sobě, že jsem normální. Jeden člověk o mě kdysi řekl, že jsem exot a já jsem na to hrdá. Nejsem kopie.

2. Jaký jazyk je nejhezčí?

- Myslím, že můj rodný jazyk. Takže český jazyk.

3. A který nejošklivější?

- Každý jazyk je něčím krásný.

4. Jakou hru hraješ nejraději?

- Teď nevím, zda je myšlena PC hra nebo jiná. PC hry moc nehraji, ale asi nejoblíbenější je The Sims 2. Pokud se jedná o nějakou jinou hru, tak mezi pohybovými a kolektivními jasně vítězí florbal.

5. Co si myslíš o slovu EKLHAFT?

- Vůbec netuším, jaký význam to slovo má.

6. Jaká je Tvoje nejoblíbenější písnička? Proč?

- O své oblíbené písničce jsem napsala poslední článek. Tak nevím, jestli se mám opakovat. Jinak asi úplně nejoblíbenější je písnička Slyš, jaký to nad řekou jásot a ples. Proč? Zpívala jsem ji v Lurdech do mikrofonu a pak to byla první písnička, kterou jsem se naučila na varhany.

7. Jaké nejhorší zranění se Ti stalo?

- Zranění bylo mnoho, ale nedokážu posoudit, které bylo nejhorší. Naštěstí to nebyla zlomenina. Většinou si jen něco podvrknu. Nejvíc mě asi ovlivnilo zranění kotníku, které se občas vrací, a když je změna počasí, tak si kotník občas dovoluje bolet. Stalo se to ke konci první sezóny, co jsem začala hrát florbal, kdy jsem špatně šlápla. Pak jsem ještě hrála něco málo přes hodinu a půl. Bolest se ozvala až druhý den ráno, kdy jsem měla problém vstát z postele a jít do kostela. Naštěstí jsem ještě nehrála na varhany. Varhaník by mě asi zabil, kdybych mu řekla, že nemůžu hrát s bolavým kotníkem.

8. Co je hezčí: východ nebo západ slunce?

- Líbí se mi oboje. I když těch západů bylo asi víc. Ráda si přispím.

9. Jakou barvu máš nejradši?

- Barvy až na nějaké výjimky mám ráda všechny. Asi vítězí červená.

10. Líbí se Ti můj blog?

- Ano, je zajímavě barevně zpracovaný a v záhlaví jsou krásné fotky přírodních jevů.

11. Jak dlouho už bloguješ?

- Bloguji teď už přes šest let a stále mě to baví.

11 otázek ode mě.

1. Zradil Tě někdy někdo?

2. Jaký je Tvůj oblíbený seriál?

3. Hraješ na nějaký hudební nástroj? Na jaký, popřípadě na jaká bys chtěl/a hrát a proč?

4. Jaká byla Tvá poslední knížka, kterou jsi přečetl/a?

5. Přečetl/a jsi někdy něco z mého blogu?

6. Kolik článků zatím vyšlo na Tvém blogu?

7. Kolik blogů jsi měl/a, než ses usadil/a?

8. Z čeho máš největší strach?

9. Co si myslíš o lidech, kteří si neustále mění profilovku na FB?

10. Kam by ses chtěl/a jet podívat a proč?

11. Jak vznikla Tvůj blogový nick?

11 blogerů, které nominuju.

1. http://kreativity.blog.cz/

2. http://zivot-jednoho-harrise.blog.cz/

3. http://becinky.blog.cz/telenta.blog.cz

4. http://in-my-own.blog.cz/

5. http://anasu-okovekrm.blog.cz/

6. http://lumenn.blog.cz/

7. http://poselsvetla.blog.cz/

8. http://pufflie.blog.cz/

9. http://karol-dee.blog.cz/

10. http://me-for-all.blog.cz/

11. http://kajajaja.blog.cz/

Až to budete mít, tak se prosím ozvěte, ať si můžu přečíst.

Oblíbená píseň

Téma týdne: Oblíbená píseň

Možná jsem spíš měla napsat oblíbené písně...

---

Oblíbených písní mám víc. Už osm let je to píseň It is you (I have loved). Nevím proč, ale nejspíš proto, že při této písni jsem dokončovala v myšlenkách příběh o Ari.

Další písní, která se mi velmi zalíbila je píseň My heart is like a river od Rebeccy Lavelle. Mohla bych ji poslouchat třeba celý den. Nejkrásnější je ta mezihra.

A ještě jedna z trochu jiného soudku. Je jím Lurdská hymna Slyš, jaký to nad řekou jásot a zpěv. To je první písnička, kterou jsem se naučila hrát na varhany a když ji někdo hraje, tak brečím. Pokaždé si vzpomenu, jak jsem seděla na lavičce, modlila se růženec v několika jazycích, i když jsem tomu nerozuměla, ale věděla jsem, kde jsem. A pak přišel zlom, kdy jsem začala zpívat s tím pánem, co se tam modlil. Zřejmě mě slyšel a přišel s mikrofonem ke mně. Tak jsem zpívala. Jeden z nejkrásnějších okamžiků v Lurdech. Nezapomenu. Bohužel jsem ji našla jen v cizím jazyce.

Tak to jsou mé asi nejoblíbenější písně. Ke každé z nich se váže nějaká krásná vzpomínka.

Vaše Vanimaré

32. týden 2014

Tak opět neděle. Přes týden se nic moc nedělo.

V pondělí jsem sehnala hru Hobbit Neočkávaná cesta a hned večer jsem ji s bráchou otestovala. Není to špatné. Taky pěkně pršelo. V úterý jsem jela do Zbýšova. Nebylo teplo ani zima a hlavně nepršelo. Ovšem nebudu komentovat, jak probíhala liturgie a taky to, že svátek má vigilii. Asi se na to budu muset zeptat. Večer jsem si spravovala náladu Vinnetouem a míšenkou Apanachi a následoval film Jáchyme, hoď ho do stroje. Ve středu mě probudil pejsek. Chtěl na procházku. Pak po chvíli váhání a přemlouvání svého těla jsem šla. Venku bylo krásně. Do těch devíti. Přišla jsem kolem půl desáté a to už ze mě tekl pot ze všech možných i nemožných míst. Musela jsem si dát sprchu. Pak jsem začala vařit. Prvně jsem si okrájela a nastrouhala okurky na salát a pak se vrhla na přípravu brambor. Brambory neutekly a barák nevyhořel. Večer jsem šla na mši svatou. Zeptala jsem se na tu vigilii a nevěřila jsem vlastním uším. Kněz mi vysvětlil, že vigilii může udělak skoro kdykoli a ještě si tento svátek přesunout případně na neděli. Myslela jsem, že mě bude křísit. Ve čtvrtek jsem byla doma. Pomalu jsem nevystrčila nos z domu, jen, když jsem šla k babičce nebo za pejskem. Večer jsem zalívala zahradu. Řekla jsem si, že zkusím zalít hadicí a ejhle, voda si to prskla a rovnou na mě. Vypadala jsem v tu chvíli, jako bych se počůrala. Tak jsem dozalívala a šla si dát sprchu. Večer jsem se dívala chvíli na televizi. V pátek jsem šla odpoledne na chvíli hrát na varhany. Pak jsem zpívala na mši a jela koupit maso do Tesca. Taky jsem konečně oskenovala jeden obrázek.

V sobotu jsem chvíli hrála a varhany. Odpoledne jsem dělala něco na internetu. Část zadaného úkolu jsem zvládla a část ne. Pak jsem vysála celé vrchní patro domu. Během toho se začalo smrákat, bublat a následně i pršet. Aspoň nebudu muset zalívat. I když ono se tomu déšť nedalo pomalu ani říkat. Večer jsem byla doma, koukala na Máme rádi Česko a trochu doupravovala stránky, ale jiné, než tyhle. V neděli jsem hrála. Po dlouhé době celé ordinárium. V Credu to trochu skřípalo, ale dohrála jsem. Odpoledne jsem s přáteli šla hrát nohejbal. Zahráli jsme si dobře a já si stihla i odřít koleno. Tak teď sedím za počítačem a koukám na Stargate, večeřím u toho a taky píšu tenhle článek.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem, kdo se záplavou písmenek a obrázku pročetli až sem krásný další prázdninový týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Kouzelná země

Téma týdne: Kouzelná země

---

Kouzelnou zemí pro mně je můj svět snů. Nedokáži ji ovládat a to je na ní to nejkouzelnější. I když je někdy docela strašidelná, ráda se do ní každý večer vracím, protože skoro každý návrat pro mě znamená nový příběh, novou zkušenost, nový poznatek. Většinou si příběhy, které mi mé podvědomí ukazuje, nepamatuji. Pokud si však příběh pamatuji, hned jej zapisuji a dál se jej snažím zpracovat. Někdy tyto příběhy mého podvědomí reflektují vědomí a prožitý den. Některé své sny z mé kouzelné země jsem zpracovala již zde na blogu. Je jím příběh Írima, Daleká cesta a také Vánice. Všechny příběhy jsou zveřejněny na blogu a jsou k dispozici na přečtení. Také mám rozpracovaný další snový příběh. Zatím prozradím jen název a tím je Cesta do minulosti. Jsem tak v půlce a doufám, že i tento příběh brzy dokončím a zveřejním. Víc nezveřejním, nechte se překvapit.

To asi bude vše k tomuto tématu týdne. Podvědomí každého z nás je kouzelná země. Je jen na nás, zda se tam vracíme rádi, či nikoli a zda si z ní také něco odneseme, ať už se jedná o zážitek, či poučení do života.

Krásný večer všem.

Vaše Vanimaré

31. týden 2014

Tak jo. Od pondělí do pátku jsem byla doma. Nic moc se nedělo. V pondělí jsem tvořila, což jste si zajisté mohli všimnout na blogu. Vznikla nová kusudama. I přes můj odpor k fialové a růžové, kterou toleruji jen dvakrát ročně, je fialová. V úterý večer jsem si začala stříhat čtverce na další. Tentokrát tříbarevnou kusudamu. Nakonec z toho vzniklo tohle.

Ve úterý jsem také oslavila článkem šesté výročí tohoto blogu. Je pravda, že tak před dvěma měsíci jsem myslela, že se budu stěhovat, ale nakonec jsem to neudělala a jsem ráda. Možná si vzpomenete na ty komentáře u jednoho pravidelného článku. Ve středu jsem byla večer na mši svaté. Hrála jsem ordinárium a pak preludium k přijímání. Pak jsem málem nestihla to přijímání. Rychleji jsem dole z kůru nebyla, jak teď. V noci pak přišlo jedno trochu nemilé překvapení. Přišla bouřka. Dvakrát někam blízko uhodilo. Takže takové menší vzrůšo o půlnoci. Ve čtvrtek pěkně pršelo celé dopoledne. Večer jsem byla na mši svaté. Jela jsem do kostela, kde jsem tři roky ministrovala. Tomu jsem se nevyhla ani teď. Zjistila jsem, že jsem nic nezapomněla a službu jsem si v rámci možností užila. V pátek jsem byla odpoledne chvíli hrát a pak zpívat na mši. Večer spadlo pár kapek a rapidně se ochladilo. Ani pejska jsem nemohla dostat z domu. Normálně chodí ven na povel na dvůr, který řeknu tak jednou až dvakrát. Dneska ani potřetí nějak extra nereagoval. Jen si sedl ke dveřím a koukal, jestli ten povel myslím vážně. Musela jsem udělat krok k němu. Pak teprve opustil místnost. V sobotu jsem byla na dvě hodinky hrát. Odpoledne jsem překvapivě zalehla a na hodinku usnula. Večer pak byl problém usnout. Koukala jsem do čtvrt na jednu do tmy a poslouchala písničky. Nemohla jsem si číst, nemohla jsem psát. V neděli jsem byla na mši svaté. Měla jsem jen zpívat, ale nakonec jsem hrála alelujový verš před evangeliem. Moc se nepovedl, ale dohrála jsem. Možná si toho špatného pedálu nikdo nevšiml. Odpoledne to v okolí trochu bublalo. Na obzoru se blýskalo, ale pochybuji, že na lepší časy. Možná tak na lepší časy pro všechno na zahradách, protože možná sprchne.

Tak to bude asi pro dnešek všechno. Možná se ozvu až v neděli, možná se ozvu dříve. Jinak přeji všem krásný další prázdninový týden roku 2014. Už těch prázdninových týdnů moc nebude. Už je srpen.

Vaše Vanimaré

P. S.: Pršelo fakt krásně. Taky se naskytla jedna nepříjemnost, někde nešla elektřina, tak nešel ani internet.

V.