Tak jsem opět zde. Po týdnu. Nějak rychle to utíká. A co se dělo?
V pondělí jsem byla doma. Byla doma i mamka, tak jsme vyrazily na nákup potřebného vybavení do hor. V úterý jsem byla doma. Překvapivě večer byla mše svatá. Místo středy. Hrála jsem ordinarium a po dlouhé době jsem zahrála bez chyby. To většinou hraji, když jsem v kostele sama a hraju cvičně. Ale na druhou stranu to bylo jen Kyrie, Sanctus a Agnus Dei. Nebylo to ani Glora ani Credo. To mě čeká nejspíš v neděli. Ve středu jsem byla doma. Chvílemi jsem se dívala na Stargate, chvílemi jsem četla Eschatologii. Čtvrtek byl skoro stejný jako středa. Jen na chvíli jsem vystrčila nos z domu, šla jsem na zahradu posbírat rajčata a podrbat sousedovic psa. Toho našeho jsem samozřejmě podrbala taky a mnohem víc, než Edu. V pátek jsem si šla na chvíli zahrát na varhany. Pak jsem byla jen jedna z davu a snažila se vnímat liturgii. Ještě někdy v týdnu jsem se rozhodla, že se pojedu podívat do Zbýšova. Už jsem tušila, co mě tam čeká za styl liturgie, tak jsem překvapivě ani nebrečela. Jen jsem s kamenným výrazem koukala, co všechno zmůže jeden člověk.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: (Kdo nechce číst, nechť nečte a přeskočí svým zrakem o odstavec níže. Děkuji.) Místo toho, aby se liturgie rozvíjela a mířila stále dopředu, jak by měla dle Adolfa Adama, tak tady zařadila zpátečku a vrací se zpět. Tradice jsou sice hezké, ale my se z nich máme poučit a hledat v nich inspiraci, co a jak zlepšit a tím se přiblížit Bohu. Jen čekám, kdy se začne sloužit latinsky a zády k lidu. Myslím, že na tu teologii se prostě dostat musím, protože jinak budu trpět do konce života, a nebo to ve mě věškeré pocity zničí a já budu zase ta tupá ovce, která si nechá všechno líbit. Nechci jít proti církevní autoritě, ale nějaká liturgická pravidla by se dodržovat měla. Stačí si přečíst a prostudovat IGMR, kde se hovoří o místu, zvaném ambon, odkud se má předčítat Písmo a zpívat žalmy a Velikonoční chvalozpěv (IGMR 2002, č. 309). Kazatela sloužila dříve ke kázání mimo liturgii a měla spíše katechetický a moralistický cíl, a ne účel liturgický (TICHÝ, Radek. Liturgie evangeliáře. 1. vyd. Praha: Krystal OP, 2013. ISBN 978-80-87183-53-3. Přesněji na straně 12.) To je asi tak všechno, co mi vadilo. A myslete si co chcete.
Toť asi vše z pátku. Je mi z toho smutno. Byla to dobrá farnost. V sobotu jsem byla na chvíli hrát. Vydrželo mi to hodinu. Pak mi začala být zima. Ano v srpnu mi byla zima. Hlavně na prsty. Zopakovala jsem si všechny tři písničky, co už bych měla umět, celé ordinarium a taky modlitbu Páně a ještě jednu písničku, kterou se pomalu učím. Mám co dělat. Zatím jsem nepočítala, kolik těch písní v Kancionálu je, ale bude jich hodně a polovinu jich ani neznám. Než se je všechny naučím, tak už budu stará. Odpoledne jsem pomáhala taťkovi na zahradě. Shrabovat trávu a vozit ji na kompost. V neděli jsem byla na mši, zpívala jsem a hrála. Nějak se mi nedařilo. Kyrie, Sanctus a Agnus Dei bylo vpořádku. Horší to bylo s Gloria a Credem. Tam jsem se na dvou místech málem vysekala, ale zvládla jsem to a dohrála. Měla jsem víc štěstí než rozumu, bylo mi řečeno. Odpoledne jsem šla na zahradu odvážet posekanou trávu. Já a vidle s kolečkem, to jde. Horší je to s hraběma. Většinou je zlomím (jsou dřevěné). Naštěstí hrabal brácha. Pak jsem si užívala odpočinku.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další a poslední prázdninový týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat