Další týden je za námi.
V pondělí dopoledne byla práce. Cesta do Brna byla v pohodě s řidičem ADHD. Kecali jsme. Do Brna jsme přijeli s deseti minutami, takže norma. V práci byl relativně klid. Po vyučování mě čekala družina. Oběd a pak ven na hřiště. Domů jsem jela ve dvě. Doma jsem ještě šla na poštu. Pak jsem si dala kafe, podrbala kocoura a zacvičila si. U večeře jsem koukala na Četnické humoresky. Do noci jsem četla.
V úterý dopoledne opět práce. Cesta do Brna byla včasná. Čtyři hodiny výuky rychle utekly a po obědě jsem jela domů. Družinu jsem neměla.
Doma jsem si dala kafe, zacvičila, podrbala kocoura, vyřídila dva telefonáty, něco v bankovnictví a zajela si pro čočky do Ivančic. Taky jsem si musela koupit tkaničky do bot. Ráno jsem jednu přetrhla. Už byla trochu špatná.
Večer a do noci jsem četla.
Ve středu ráno patnáct minut zpoždění. Nevadilo mi to, protože před prací mám času dost. Dneska jsem byla s dětmi naposledy bruslit. Užívala jsem si to. Mám i pár fotek, co mě fotila kolegyně. No jo, Vani na bruslích. Měla jsem na době své oblíbené zelené šaty. Jen ta bunda se k nim moc nehodila. Ale teplo na těle pro mě bylo v tu chvíli důležitější.
Fotka je z prvního bruslení. A taky jsem měla sukni.
Pak ještě hodinu a půl ve třídě a pak na oběd a za finančním poradcem dát mu podepsané dokumenty.
Domů jsem přijela kolem druhé hodiny. Před kafem jsem podrbala kocoura a zacvičila si. Pak jsem uklízela batoh od bruslí a vytahovala z něj i další věci. Například jídlo. To by se tam nemuselo zkazit.
Večer jsem šla na mši svatou. Nezpívalo se, nehrálo se, protože se natírala podlaha. Smrádek tam byl pěkný. Domů mě svezl varhaník, abych prý nezmrzla. Dala jsem si horkou sprchu a do noci si četla.
Ve čtvrtek ráno zacpaná dálnice a starý tah na Brno vlastně taky. Zpoždění se vyšplhalo na dvacet pět minut. Do práce jsem přišla deset minut před dětmi. Taktak jsem si stihla uvařit čaj a převléct si legíny, abych se neupekla.
Výuka proběhla rychle. Dokonce jsem se i trochu nudila. Moje žačka nepřišla.
Po výuce oběd a pak družina až do půl třetí. Družina byla fajn. Už to byli třeťáci a čtvrťáci. Koukali jsme na Harryho Pottera a pak poslouchali písničky. Následně jsem to zabalila, děti poslala do určeného oddělení a jela domů.
Dojela jsem k nemocnici a tam fronta až na křižovatku. Autobus nikde a to měl minutu do odjezdu. Tak jsem se zařadila a dalších deset minut čekala. Pak dojel ten, co měl odjezd o čtvrt hodiny později. Chvíli po něm přijel ten, co měl jen o čtvrt hodiny dřív. Od nemocnice vyjel asi o tři minuty dřív. Pak jsme vyjeli i my. V Tetčicích jsme ten první autobus předjeli. Domů jsem přijela ve tři čtvrtě na čtyři. Rychle jsem spěchala domů, protože jsem měla hlad. Udělala jsem si svačinovečeři a do šermu jsem neměla sílu jít. Po šesté hodině, teprve tehdy, jsem se donutila cvičit. Do noci jsem četla. Dlouho to ale nebylo. Ve čtvrt na deset jsem to zalomila.
V pátek se mi nechtělo z postele. Zase jsem měla divný sen, v poslední době mám divné sny. Jen si je nepamatuju. Trochu škoda.
Ranní cesta do práce byla zajímavá. U nás to šlo, neklouzalo. V Brně jsem vystoupila z autobusu a už jsem skoro jela. Po ledu k zemi. Naštěstí jsem to ustála a doklouzala se do osmičky. Tam už jsem nasazovala ponožky na boty.
Do práce jsem to vzala po silnici, aspoň kde to šlo. Samozřejmě jsem nešla po Vídeňské. Tam jsem se klouzala na chodníku.
V práci jsem suplovala. Původně jsem měla být chvíli v pětce, protože jejich paní učitelka zůstala v koloně na D1. Já ji relativně hladce projela busem. Pak ale došlo ke změně. Moje paní učitelka šla k lékaři (ledovka zapracovala a ne moc pěkně) a já si užila celý den s těmi svými. Měli jsme hudebku, tak jsme si udělali intonační cvičení a zazpívali asi dvě písničky. Pak jsem jim pustila nahrávku z koncertů, na kterých jsem hrála. Našli mě hned.
Po výuce, která končila o půl jedné jsem si dala oběd a spěchala na šalinu. Těšila jsem se, že přijedu o půl třetí domů. No nic. Přijela jsem skoro ve tři. Nestihli jsme vjet ani na dálnici a už jsme jeli krokem. Celou polovinu cesty po D1 se jelo krokem. Řidiči koukali na nehodu v protisměru.
Doma jsem se stihla akorát učesat a šla jsem na mši svatou. Zpívala jsem. Po mši mě čekal orchestr. Zahrála jsem si pěkně. Přišel i kolega, takže jsme byli kompletní. Už jsem neměla takový ten nepříjemný pocit, že nic neumím. A to jsem celý týden nehrála. Pokud nepočítám housle.
Domů jsem došla až kolem půl sedmé. Byla to dlouhá zkouška.
Doma jsem si dala večeři a začetla se. Necvičila jsem, neměla jsem sílu.
V sobotu jsem spala až do půl desáté. To se mi dlouho nestalo. Možná naposledy minulý týden po plese.
Dopoledne se uklízel stromek a celé Vánoce. Odpoledne jsem si hlavně četla. Taky jsem cvičila, drbala kocoura a dala si kafe a pojídala čokoládu. Do noci jsem četla.
V neděli dopoledne jsem se klouzala na mši svatou. Zas tak moc to neklouzalo, jen na kostkách u kostela. Nespadla jsem.
Zbytek dopoledne jsem cvičila a věšela prádlo. Po obědě jsem odpočívala. Nikam jsem nešla, protože to venku trochu klouzalo a pršelo. Četla jsem teda, dala si kafe, drbala kocoura a poslouchala hudbu. Podvečer jsem tiskla zadání testů k přijímacím zkouškám na střední školy. V týdnu totiž budu doučovat. Už se toho děsím. Trochu.
U večeře jsem koukala na Četnické humoresky a pak jsem poslouchala hudbu a luštila osmiměrky.
A to bude pro tento týden asi všechno. Celý týden jsem každý den psala. Od Nového roku vlastně píšu každý den, což je super.
Užívejte každého dne. Krásný další týden roku 2026. Pro mě je pracovně kratší. V pátek jsou pololetky.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat