V pondělí ráno cesta do práce. Překvapivě ne autobusem, ale autem s kolegou z práce. Náhodou jsme se setkali na autobusáku.
Práce utekla jako voda. Čekala mě ještě družina, ale mohla jsem odejít dřív, abych stihla schůzku s finančním poradcem kousek od Mendláku. Poseděli jsme nad mými financemi hodinu a půl. Pak jsem volala bráchovi, jestli je ještě v práci a jestli mě sveze. Svezl. Měla jsem ale ještě dvacet minut, než chtěl jet. Tak jsem šla z Mendláku na Nové sady pěšky. Cestou jsem se podivila, že jsem potkala několik osmiček. A jednu sedmičku šalinu. Na zastávce Křídlovická byla dopravní nehoda. Někdo skočil pod šalinu. Doma jsem se dozvěděla, že dotyčná osoba zemřela dřív, než přijela záchranka. Zase komplikace v dopravě. Daná čísla jezdila odklonem.
Domů jsem přijela před čtvrtou hodinou. Musela jsem cvičit a podrbat kocoura. Pak jsem si vyluštila křížovku a četla poslední díl Vinnetoua. U toho a u cvičení jsem poslouchala hudbu.
V úterý ráno probuzení do deště. Trochu jsem se bála, jak dojdu na autobus. Naštěstí jsem nemusela. Do Brna mě odvezl brácha. Díky mu za to.
V práci byl relativně klid. A taky ten čas rychle utekl. Po obědě jsem se bavila s jednou maminkou a pak jsem spěchala na šalinu a autobus. Ten, co normálně stíhám, jsem nestihla. Za půl hodiny jel další. Na zastávce a v šalině jsem četla.
Doma jsem v četbě pokračovala. Taky jsem si musela nachystat brusle. Dala jsem si kafe a podrbala kocoura. Do večera jsem dočetla knihu Vinnetou, Do věčných lovišť. A nezapomněla jsem cvičit.
Do noci jsem překvapivě nečetla.
Ve středu se mi nechtělo z postele, ale musela jsem. Docela jsem se těšila na bruslení. Cesta do Brna proběhla trochu pomaleji, ale byla bezpečná. Část cesty jsem prokecala s řidičem. Jel ADHĎák.
V rámci tělocviku jsem celou hodinu strávila na bruslích na ledě. Krásná to hodina. Pak jsem další hodinu ve výtvarce dětem četla Harryho Pottera. Po vyučování jsem měla ještě družinu. Prvně jsme šli ven a pak na oběd. Za celý den jsem nachodila osm kilometrů. Taky mě potom bolely nohy.
Doma jsem teda hlavně odpočívala, drbala kocoura, dala si kafe a musela taky cvičit. U cvičení jsem poslouchala hudbu a u večeře jsem koukla na další díl Četnických humoresek. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek ráno práce. Psali jsme velkou opakovací pololetní práci z češtiny. Nějakým způsobem to šlo. Po vyučování mě čekala ještě družina a pak hurá domů a za zdravotní sestřičkou na středisko. Dostala jsem všechny zprávy ohledně kolene a šla jsem domů. Dala jsem si kafe a chystala se do šermu.
Večer mi přijel rohlík s jídlem. Taky jsem si zkontrolovala šaty na ples. Byly uložené ve vakuovém pytli a trochu tím utrpěly. Rozhodila jsem je na lavici a doufala, že je nebudu muset v pátek žehlit. No žehlila jsem.
V pátek opět práce. Do školy do Olomouce jsem nejela. To až v únoru. Psala se pro změnu matematika a pak jsme měli besedu na téma Tik Tok a Youtube. Velice zajímavé a poučné. K některým informacím jsem měla trochu jinou zkušenost. Ale nevadí. Další hodinu jsme o tom a jiných nebezpečích ve třídě diskutovali.
Po vyučování opět družina, trochu komplikovanější, ale zvládla jsem to. Oběd jsem do sebe rychle naházela, abych stihla včas autobus.
Doma jsem si vyžehlila šaty a nachystala se na ples. Než jsem tam šla, čekala mě mše svatá se zpěvem a pak orchestr. Měla jsem trochu divný pocit. Nedávno jsem měla sen, že jsem to nezvládala. Ten pocit jsem měla celou dobu a nešlo jej odbourat. Snad to příště bude lepší.
Z orchestru rychle domů na večeři a chystat se na ples. Upletla jsem si dva holandské copy se zapletenou stuhou a udělala si zajímavý účes. Běžně jej nosím na mši svatou v neděli. Ten jsem doplnila stříbrným hřebenem s kamínky.
Ples byl celkem pěkný. Dala jsem si dvojku červeného a popíjela jej celý večer. V tombole jsem vyhrála láhev vína. Pro změnu bílého. Trochu jsem i tancovala, jen takové to skupinové šlapání zelí. Na nic složitějšího si netroufnu. Také jsem mluvila se svou již bývalou paní ředitelkou. A že prý ji mrzí, že jsem odešla. Říkám si, tak mě neměla k odchodu svým nenásilným způsobem přemlouvat. Teď jsem spokojená. I když dojíždím asi hodinu do práce, mám pořád stejně čas, jako když jsem byla u nás.
Domů jsem přišla kolem jedné ráno. Čekala jsem na hlavní tombolu. Měla jsem jeden lístek, ale i tak mě nevylosovali.
Když jsem se převlékala, na okno skočil kocour a mňoukal. Podrbala jsem ho a šla se umýt. Měla jsem nohy, jako prase. Šaty byly dole na lemu dost mokré. A to jsem šla jen kousek. Většinu cesty jsem měla odvoz. Když jsem nakoukla na okno po nárazu do ledničky (nebyla jsem opilá, ale brzy jsem zatočila do obýváku, myslela jsem si, že už mám zahýbat, ale bylo moc brzy, kolem neproniknutelná tma) znovu, kocour tam stále seděl. Tak jsem mu nasypala do misky trochu granulí. Když jsem zhasla, kocour začal žrát. O dvacet minut později jsem ho slyšela seskakovat z okna.
Usnula jsem až kolem druhé ráno. A proto jsem vynechala mši svatou.
Spala jsem až skoro do půl desáté. I tak jsem odpoledne po obědě zalezla do postele a zase spala.
Dopoledne jsem četla a povídala o plese, odpoledne kromě spánku jsem si dala kafe, drbala kocoura, zacvičila si, přemlouvala telefon, aby se nabil, vykoupala se a rozmýšlela, který mobil si koupím, abych jej nemusela přemlouvat k nabíjení. Zatím jsem se nerozhodla.
Pak jsem přepisovala Honbu za nepřítelem, protože od začátku roku jsem nepřepisovala a hodně jsem toho napsala. Dařilo se mi psát každý den. To se mi dlouho nestalo.
Do noci jsem pak četla.
V neděli dopoledne mše svatá. Nezpívala jsem, seděla jsem dole. Vedle mě seděli lidé, které jsem v kostele viděla poprvé. Paní, co seděla přede mnou, mi při odchodu řekla, že krásně zpívám. Poděkovala jsem a usmála se. Taková pochvala potěší.
Jinak už mě dva dny více pobolívá koleno.
Zbytek dopoledne jsem koukala chvíli na televizi a pak jsem četla. Odpoledne jsem v četbě pokračovala a vydala se taky ven na procházku. Zvolila jsem ne zrovna vhodnou trasu, ale za to jsem potkala jednoho známého, v jednom místě mi musel pomoct, jinak bych asi letěla, a tak jsme kecali.
A samozřejmě jsem fotila. Tak malá ochutnávka.
Poslední fotka je ze hřbitovní kaple sv. Barbory. Je tam vidět náhrobek. Jen už nevím čí.
Procházku jsem zakončila adorací v kostele, kde jsem opět potkala toho známého. Pak už jsem spěchala domů na kafe.
Po kafi jsem si vyžehlila šaty do práce. Ty krásné zelené, co jsem šila.
A nezapomněla jsem drbat kocoura a cvičit.
Tak, to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další a mrazivý týden roku 2026. Prosím, uvolněte tu D1 do Brna ráno. Odpoledne už je mi to jedno, to jedu zpátky.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat