Tak je tady další neděle. Je pěkná v tom, že zítra nejdu do práce. Děti mají prázdniny a já jsem pryč. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem a donesla jsem si i nezvaného hosta v hlavě. Takže martyrium s umýváním hlavy podruhé.
Odpoledne jsem vyrazila na procházku a objevila jsem další krásná vyhlídková místa. A nejen je.
Trochu ledu v řece. V jednu chvíli jsem se probořila do vody u břehu. Nečekala jsem, že tam je voda. Vypadalo to jako zem.
Tady trochu úřadoval bobr.
A jedno z vyhlídkových míst. Prvně pohled zezdola a pak pohled z něj.
Tady se foťák a stativ rozhodl, že mě nebude fotit. Já se pak obávala, že jej budu lovit rozbitý z pod skály.
Po procházce, která se trochu protáhla, jsem si umyla ty vlasy a šla cvičit. Taky jsem psala. Cestou na skále, jen nevím, na které. Doma jsem pak psala do zimního návyku. Odpovídala jsem na rozjezdové otázky. Do noci jsem chvíli četla.
V úterý dopoledne práce. Vlastně práce pokračovala i odpoledne. Domů jsem přišla až ve čtvrt na šest. Musela jsem ještě cvičit. U večeře jsem koukala na seriál a pak jsem utrácela. Koupila jsem příteli audioknihu Duna (myslím, že všechny díly) a sobě celou sérii Bridgertonových. A přemýšlela, co si sbalím na cestu na jarní prázdniny. Takže v úterý nebyla žádná procházka, ani skoro žádný odpočinek. Před seminářem jsem chvíli přepisovala Honbu. Večer jsem pak psala do zimního návyku.
Ve středu dopoledne práce. Přežila jsem a měla jsem hospitaci. Dopadla překvapivě dobře. Pak mi zbývaly čtyři hodiny. Taky jsem je přežila. Odpoledne jsem jela nakupovat a pak jsem si doma dala kafe a marlenku. Po dlouhé době jsem měla kafe. Navečer jsem šla a jela na mši svatou. Zpívala jsem sama. Po mši jsem opět prohrábla své vlasy, ale vypadal jen prach. Žádná zvířátka. A chystala jsem se na cestu.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Náročnější než středa, ale přežila jsem. Odpoledne jsem se chystala na nábožko, ale došly jen dvě děti, tak jsem to rozpustila. Místo toho jsem si dala kafe a oplatky. Opět jsem do kufru hodila pár věcí a zacvičila si. Večer jsem šla do šermu. Zaběhla jsem si tři kolečka a tím to pro mě skončilo. Dělala se akrobačka. Část nacvičovala na vystoupení a já jsem dostala na chvíli úkol točit video. Do večera jsem si potom četla.
V pátek konečně pátek. Dopoledne otřesná práce. Jako by děti dostaly doma něčím po hlavě. Většina. Našlo by se pár výjimek, které pracovaly a poslouchaly. Díky za ně.
Odpoledne jsem si zacvičila a šla na mši svatou. Taky jsem konečně dopřepisovala Honbu a zahrála si na příčku a pikolu.
Po mši svaté jsem šla do orchestru. Paráda. Hrajeme samého Bergersena. U večeře jsem koukala na seriál a balila.
Později přišel přítel a udělali jsme check-in on-line, abychom za to na letišti nemuseli platit. Pak jen zvážit kufr a spát.
V sobotu ráno jsem měla budíček už v pět. Dobalit poslední věci a nechat se odvést autem do Brna na vlak. Cesta vlakem byla překvapivě rychlá a pohodlná. Po malém zpoždění jsme dojeli na letiště ve Vídni, kde jsme čekali asi čtyři hodiny. Taky utekly moc rychle. V jednu hodinu už jsme stáli v tubusu směrem k letadlu. Vzlétli jsme po přípravě včas. Let byl klidný.
Po příletu jsme se vydali dalším vlakem na místo ubytování. A kam jsem se vlastně vydala? Do Věčného města Říma.
Hned po příletu a ubytování jsme se vydali najít poutní dům Velehrad a směr Vatikán, který máme doslova za rohem. Skončili jsme až u fontány Di Trevi. Našlapala jsem necelých osmnáct kilometrů. Na ubytování jsem se vrátila až před desátou hodinou cestou kolem vrcholku Giannicolo. Následovala rychlá sprcha a zasloužený spánek.
Překvapivě mi bylo trochu šoufl z vlaku. Z letadla ne. To bylo v pohodě.
V neděli ráno budíček v šest. Na půl osmou jsem šla na mši svatou do poutního domu Velehrad. Působí tam rodák od nás. Mše svatá byla krásná, taková komorní. Bylo tam jen pár lidí a četla jsem čtení. Následoval nákup a snídaně na pokoji. To jsem ještě netušila, že se stane něco nepředstavitelného.
Vyrazila jsem směr Svatopetrské náměstí. Bylo tam hodně lidí. A mělo to svůj důvod. Právě začínala mše svatá s papežem Františkem. Prostě jsem tam musela zůstat až do konce. Naprosto neočekávané.
Další moje kroky vedly do města. Vyrazila jsem pěšky k bazilice sv. Pavla za hradbami. Po prohlídce od policie jsem se dostala Svatou bránou do baziliky. Zvláštní pocit. Kdysi jsem ji viděla zavřenou a teď jí mohu projít. Později se tam začali řeholníci modlit nešpory.
Od sv. Pavla jsem jela metrem na ubytování.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další týden roku 2025. Já si jdu užívat jubilejní Svatý rok v Římě.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat