Vanimaréina Fantazie: 27.1.

Další týden je za námi. První měsíc roku 2025 je taky pryč. A co se dělo?

Pondělí bylo krásné. Dopoledne práce. Cestou z práce jsem si vyzvedla balíček od Stoklasy a po obědě jsem našila sponu na plesové bolerko.

Odpoledne sluníčko a vycházka do přírody. Částečně. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla do optiky. Sedla jsem na autobus a jela. Po návratu jsem si zacvičila v parku a pomohla jedné paní s nákupem. Do večeře jsem stihla ještě cvičit a promýšlet své nové šaty. Do noci jsem četla.

Na procházce jsem fotila. Vzala jsem s sebou nové brože, které jsem ten den vybalila ze zásilky.

Ta poslední se mi líbí asi nejvíc. Nějakou takovou bych mohla věnovat v knihách Ari.

Večer jsem i chvíli psala Honbu za nepřítelem. Jen pár vět. A měla bych to přepsat do počítače.

V úterý dopoledne práce. Klidná a krásná. Odpoledne jsem jela s mamkou na bazén. Cachtaly jsme se hodinu a půl. Pak autobusem domů. Doma jsem si zacvičila a vykoupala se. Musela jsem si umýt hlavu. U večeře jsem se dívala na seriál.

Ve středu dopoledne pět hodin s dětmi. Přežila jsem. Pak jsem si ve vlasech našla živočicha. Rychle jsem spěchala do lékárny pro šampon. Později odpoledne jsem se vypravila pěšky do Tesca. Nakoupila jsem dětem něco k vysvědčení a jela busem zase domů. Doma jsem si umyla hlavu, zašla do práce něco vytisknout, zacvičila si a vyprala kabát. Navečer jsem šla zpívat na mši svatou. Zpívala jsem sama. U večeře jsem se dívala na seriál a pak jsem u seriálu chystala odměny pro děti. Dokonce jsem psala do zimního psacího návyku.

Ve čtvrtek moje poslední práce tohoto týdne. Přežila jsem čtyři hodiny. Poslední hodinu se rozdávalo vysvědčení. Pak jsem dětem pustila pohádku, o které jsme četli. Domů jsem přišla brzy. Měla jsem hlad. Po obědě jsem chvíli odpočívala, pak mi přijel nákup a následně jsem si zahrála na příčnou flétnu, pikolu a violu. Hurá. Po půl třetí jsem vyrazila do nábožka. Měla jsem jen tři holky a bylo to fajn. Zahrály jsme si i hry.

Po návratu jsem si zacvičila a dala večeři. Pak jsem si začala chystat věci do šermu.

V šermu jsem si zacvičila rozcvičku a tím to pro mě skončilo. Bojovali a to si já netroufla.

Do noci jsem četla a dočetla jsem Rychlý jako vítr, Jak to všechno začalo. Taky u nás v obci hořelo. Hořely odpadky. Viděla jsem to z okna. A musela jsem fotit. Samozřejmě.

V pátek jsem nemusela vstávat do práce. Hurá. Prospala jsem se až do půl osmé. Na půl desátou jsem byla objednaná u zubaře. Vrtal mi jeden kaz, takže nic hrozného. Nebo si už zvykám. Potom jsem se chtěla podívat, kde přesně hořelo, ale nedošla jsem tam. Bylo to ještě o kousek dál, než jsem se otočila a vracela se domů.

Doma jsem si začala chystat oběd, zacvičila si a dodělala poslední (snad, už to píšu po několikáté) úpravy na šatech. Dodělala jsem pásek, abych zamaskovala lehké přetočení sukně od živůtku. Po obědě jsem chvíli odpočívala a pak vyrazila ven na krátkou procházku. Cestou domů jsem si zacvičila na balanční plošině v parku.

Na čtvrtou hodinu jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Chtěla jsem. Po mši jsem šla rychle domů, zacvičila si zbytek cviků, co jsem nestihla před obědem a umyla si vlasy. Pojistka proti breberkám jménem vši. Do večera jsem si četla. Taky jsem šila. Chystala jsem si látku na novou kolovou sukni.

V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. Dostala jsem možnost vybrat žalm. Samozřejmě vyhrál Magnificat. Dopoledne jsem uklízela a cvičila. A taky vařila.

Po obědě jsem vyrazila ven na procházku. Na procházce jsem došla až na Nový svět, kde jsem si vyzvedla přítele a společně jsme jeli na byt a pak i k nám. Večer jsme šli na ples. Tančila jsem trochu. Hlavně ploužáky. Domů jsem přišla kolem jedné hodiny. Šaty se líbily.

V neděli se mi nechtělo vstávat, ale vstala jsem. Překvapivě jsem si ve snu odpočítala čas do budíčku. Musím podotknout, že přesně. Na mši byla technická závada na varhanách. Hrály pořád. Jeden nepříjemný tón. Tak se pak hrálo na klávesy.

Dopoledne jsem odpočívala. Po obědě jsem taky odpočívala a následně jsem šla na procházku. Vytáhla jsem svůj ušitý kabát. Zpočátku jsem se cítila trochu divně, ale pak jsem si to užívala. Někteří lidé, co mě v autě míjeli, se na mě divně koukali. Ale to je mi jedno. Udělala jsem si zase pár šílených fotek. A občas i nějaké to video.