Tak a prázdniny jsou pryč. Zítra zase do práce. Docela se těším. A co se dělo?
V pondělí jsem zamířila k moři. Vlakem na letiště Fiumicino a pak autobusem do Ostie. Ostie je místo, kde zemřela sv. Monika, maminka sv. Augustina. Omylem jsem nahlédla do kostela, kde probíhal pohřeb. Tak někdy příště. Hlavním cílem ale bylo moře. Tirhenské moře. Namočila jsem si nohy, to jsem neodolala. Bylo pěkně studené. Vylezla jsem i na jeden vlnolam, prvně bez bot, což pěkně bolelo, ale moje nohy to potřebovaly, podruhé v botách. To jsem se dostala dál. A taky málem na pohotovost. V jednu chvíli se pode mnou zhoupl kámen a už jsem letěla. Naštěstí mě jen trochu zabolelo v koleni, ale rozchodila jsem to. Zpátky jsem jela kratší cestou metrem. Navštívila jsem obchod a večer jsem ještě vyrazila směr Vatikán a Andělský hrad. Do baziliky jsem se nedostala. Bylo pozdě.
V úterý dopoledne konečně návštěva baziliky sv. Petra ve Vatikánu a průchod Svatou bránou. Konečně jsem našla na zemi značku sv. Víta v Praze. Opravdu tam je i s hvězdičkou a číslem, kolik má metrů.
Z Vatikánu jsem zamířila kolem Andělského hradu ke Colosseu. Cestou jsem se podívala na fontánu Di Trevi, Piazza Navona a Pantheon. Taky památník Viktora Emanuela. Z jeho zadní strany byl také kostel se spoustou schodů.
Od Colossea jsem zamířila k Lateránské bazilice. To už bylo večer. Moc lidí tam nebylo. Nezapomněla jsem projít Svatou bránou.
Cestou jsem vlezla snad do všech kostelů, které jsem potkala. Na ubytování jsem se vrátila metrem.
Ve středu jsem konečně prošla Svatou bránou v bazilice S. Maria Maggiore. Chvíli jsem pak hledala baziliku sv. Petra v okovech. Cestou jsem taky navštívila kostel sv. Klementa, kde je pohřben sv. Cyril. Postupně jsem se propracovala ke kostelu sv. Jana a Pavla, ale ten byl zavřený. Ochutnala jsem tam v jedné zahradě mandarinku ze stromu, ale byla pěkně kyselá. Pak už jen cesta na ubytování.
Ve čtvrtek od rána pěkně pršelo. Sedla jsem na vlak a jela do Roma Ostiense a odtud na ulici Via Appia Antica, kde se nacházely známé katakomby. Cestou jsem durch promokla. U prvních katakomb jsem se sušila na záchodě. Pak jsem se přesunula ke Kalixtovým katakombám a následně k Sebastiánovým, do kterých jsem se podívala. Jsou to nejstarší katakomby v Římě. A jsou fakt super. Návštěva stojí za to. Odtud jsem se vrátila ke Kalixtovým katakombám a podívala se i tam. Ty jsou pro změnu největší. A je tam hrob sv. Cecilie. Fotky z katakomb nemám, protože se tam nesmělo fotit. A paní/slečna průvodkyně byla dost ostrá na porušování. Výklad jsem měla v angličtině. Něco jsem pochytila, něco ne. Většinou jsem i rozuměla. Krásná byla nekropole. Silně mi to připomnělo skalní město Petra v Jordánsku. Neudržela jsem v sobě výkřik údivu. Slečna průvodkyně reagovala úsměvem a poznámkou, že se to děje pořád.
Sv. Cecilie
Obrázky jsou odtud.
Cestou od katakomb jsem potkala poutníky z Česka. Chvíli jsme pokecali, pak se naše cesty rozdělily. Oni šli na autobus, já na vlak.
Na pokoji jsem se převlékla do suchého a vyrazila opět ven zjistit, kde se jde do Vatikánských muzeí.
V pátek ráno cesta do baziliky ve Vatikánu. Nechala jsem si tam požehnat suvenýry, růžence, obrázky a medailky. Pak jsem chtěla dál do města, ale daleko jsem nedošla. Jen tak do půlky cesty mezi náměstím a Andělským hradem. Pak jsem si musela sednou a vydýchávat nevolnost. A pak se postupně vrátit do postele, kde jsem strávila zbytek dne.
Později odpoledne jsem si domluvila tisk letenek v poutním domě na Velehradu a večer jsem začala balit.
V sobotu ráno jsem šla na mši svatou za rodákem od nás. Po mši jsme chvíli vedli duchovní rozhovor. Po snídani dobalení posledních věcí a odjezd vlakem na letiště. Na letišti v Římě měli pěkného červeného šneka.
Vzlet proběhl asi o deset minut později, za to přistání bylo o deset minut dřív. Vyhnali nás do autobusu a popovezli o padesát metrů, kde nás zase vyložili. Pak už jen vyzvednout kufr a rychle na autobus do Brna. Ten mi ujel před nosem. Tak teda vlak do Vídně a z Vídně do Brna. Cesta vlakem byla v pohodě. Cesta z Brna taky. Domů jsem přišla po půl desáté. Malá večeře, sprcha a spát. Při zpátečním letu jsem psala kousek Honby.
Ted přidám pár fotek z cesty.
Fotky jsem zmenšila. Jinak by to bylo moc dlouhé. Je to všehochuť. Skoro po čtrnácti letech jsem se vrátila.
Samozřejmě proběhla i krátká Eucharistická adorace před Nejsvětější svátostí v bazilice sv. Petra. Taky jsem stihla ztratit růženec. No jo, nejspíš mi vypadl z kapsy ve vlaku nebo v autobuse.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Do oběda jsem byla doma. Po obědě vlastně taky. Dala jsem si kafe a psala tenhle článek. Celý, protože jsem jej neměla rozepsaný během týdne. Jinak se mnou byl přítel. Nebyla jsem sama.
Taky jsem denně cvičila.
V neděli jsem se u večeře dívala na seriál.
Celý týden byl krásný, jen krátký. Jako vždy, když jsou prázdniny. Takže to bude asi všechno. Někdo bude mít prázdniny teď, tak si je užijte, a ostatním úspěšný další týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat