Tak další neděle. První říjnová. A co se dělo?
V pondělí dopoledne příšerná práce. Ozvláštněná ještě tím, že děti zkoušely sgrafity na zdi ve škole. To jsem zjistila, až po odchodu dětí.
Odpoledne jsem teda po kafi vyrazila na procházku. Dlouhou a do lesa. A sama. Potkala jsem srnku u potůčku a dva strakapoudy. Chvíli jsem si poseděla na skále. Večer jsem ještě psala do výzvy. A do noci jsem si četla. Pochlubím se pár fotkama z procházky.
V úterý opět práce. Naštěstí klidnější než v pondělí. Místo hudebky jsme s dětmi napravovali škody. Po obědě jsem měla rehabilitace a konečně jsem se dočkala rozepsání vířivek. Užila jsem si motodlahu. Začala jsem na 110 a skončila na 120. Zatím nejvíc, od začátku. Po rehabilitaci jsem šla do obchodu nakoupit čokoládu a zpívat na pohřeb. Dokud se nezačalo zpívat Matičko Kristova, tak jsem to zvládala. Potom už to nešlo. Po pohřbu jsem vyrazila na kolo. Do Ivančic a zpátky. Dalo mi to krásných 13 kilometrů. U večeře jsem se konečně dívala na seriál. Později jsem i psala a do noci jsem nepřemýšlela a četla. O půl desáté jsem to zalomila.
Ve středu dopoledne práce a dlouhá. Domů jsem se dostala až kolem druhé hodiny. A byla náročná. Ve výtvarce jsem odmítla cokoli dělat, protože děcka nedávala pozor. Odpoledne jsem si dala kafe, kus čokolády a zákusek. Pak mi bylo trochu nevolno, ale rozchodila jsem to. Večer jsem zpívala na mši svaté.
Ve čtvrtek byla krásná jedna hodina. Hned ta první. Taky byla ten den poslední. Bohužel. Z práce po obědě na rehabilitaci, po dlouhé době jsem měla vodoléčbu, pak elektro a nakonec moto. U své známé, tak jsme pokecaly. Z rehabky na nábožko se čtyřmi dětmi a pak konečně domů na kafe. Nezapomněla jsem si zacvičit. Po večeři jsem jela na kole do šermu. Jen jsem zapomněla ortézu na zápěstí, takže kromě dřepů jsem nějak nezvládala ani kliky. Zato jsem si užila nácvik scéniky. Pěkně od základů. Na konci pak hráli ostatní hru a já se jen dívala. Po tmě potom na kole domů. Sprcha a psaní.
V pátek poslední práce. Dalo by se říct, že by mohla být odpočinkovější, protože jsme s dětmi šli na muzikál. Muzikál byl krásný, kostýmy, kulisy, zpracování bylo nádherné. Jen děti potom zlobily. Jako každý den v týdnu. Po pravdě už mě to nebaví. Po dobrém ani po zlém to nejde. Děcka by mě nechala někde zabloudit. A bylo by jim to jedno. Takový nezájem jsem dlouho nezažila. Přiznám se, že jsem celé odpoledne proplakala. Skoro jsem ani nedošla na mši svatou. Šla jsem ke zpovědi. Po mši jsem celkem v klidu byla v orchestru a pěkně jsem si zahrála. Večer jsem jela za přítelem na byt. Brzy jsem šla spát. Úplně vyčerpaná.
V sobotu ráno jsem zpívala na mši svaté. Cestou na mši jsme s přítelem potkali vedoucího skupiny Taranis a dozvěděli jsme se o slavnostech v Hustopečích. Tak jsme po snídani vyrazili. Prošli jsme se po městě a je-li zase domů. Připomíná na slavnosti jsme nešli, protože se platilo vstupné. Cestou jsme nakoupili a doma potom vařili. Odpadla jsem kolem desáté hodiny. Ani nevím, kdy šel přítel spát.
V neděli ráno se mi nechtělo z postele. Vstávala jsem na půl desátou k nám. Zpívala jsem. Zbytek dopoledne jsme uklízeli a ohřáli si oběd. Po obědě jsme autobusem jeli na Zastávku a pěšky jsme se vraceli domů. Krásná asi tříhodinová procházka.
Pak jsme pokračovali v úklidu a já si zacvičila. Nechala jsem se pak odvézt domů, abych se psychicky připravila na další týden v práci. Pokud ho přežiju.
A to bude pro tento týden asi všechno. Takže užívejte krásného počasí a za týden se snad ozvu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat