23.9. - 29.9.2024

Celý měsíc je skoro za námi. Uběhl poslední celý zářijový týden. A co se dělo?

V pondělí dopoledne práce. Byla chvíli i klidná. Čím pozdější hodina, tím byly děti zlobivější a nesoustředěnější. Jako vždy. Snad si brzy zvyknout.

Odpoledne jsem se v práci chystala a po obědě jsem vyrazila na kolo. Ujela jsem dalších dvanáct kilometrů. Cestou domů jsem málem přejela hada. Vyfotila jsem ho a můžete si ho prohlédnout v článku Letošní první úlovek. Většinou potkávám hady mnohem dřív a v jiném ročním období. Často je to na jaře.

Později odpoledne jsem si zacvičila a nachystala si šití ubrusu. U večeře jsem se dívala na seriál. Pak jsem se vrhla na psaní. Dneska mi otázky sedly a já se rozepsala víc, než obvykle. Poslouchala jsem u toho písničky a relaxovala.

V úterý dopoledne opět práce. Ani si moc nevzpomínám, jestli byla příjemná nebo nepříjemná. Asi to bylo tak moc nevýrazné. Odpoledne jsem měla rehabilitaci. Opět motodlahu a kopřivy. Na motodlaze jsem se zastavila na 115. Takže zase žádný posun. Potom jsem si dala kafe a sedla k šití. Měla jsem nachystanou látku na dva ubrusy. Jeden jsem měla už vystřižený a druhý jsem vystřihla. Oba jsem pak obentlovala na stroji. Překvapivě elektrickém. A ten vánoční jsem i dokončila. U večeře jsem koukla na další díl seriálu a do noci jsem si četla.

Ve středu s dětmi pět hodin. Poslední hodina byla skoro za trest. Ale přežila jsem. Odpoledne jsem měla schůzku s rodiči o čtení. Trochu brzy na to hodnotit čtení prvňáka. Ale aspoň se rodiče uklidnili. Večer jsem zpívala na mši svaté. A nestíhala jsem. Musela jsem i cvičit. Po mši jsem se vykoupala a pak jsem se i večeře dívala na seriál a následně jsem psala. Stejně jako v úterý.

Čtvrtek byl zoufalý. Proč? Už zase? Asi si na to budu muset zvyknout. Trochu jsem se obávala, co bude dál.

Odpoledne jsem měla rehabilitaci, pak jsem si dala kafe se zmrzlinou, zacvičila si, nechala si dovézt nákup a vysála u šicích strojů. Ten elektrický jsem schovala, protože do konce týdne určitě šít nebudu. Nebudu na to mít čas. Večer jsem šla do šermu. Cvičila jsem jen to, co jsem mohla a zvládla. Ve směs to byly jen kluky a posilování na břicho. Zbytek tréninku jsem sledovala, odpočívala a mrzla.

V pátek jsem dopolední práci nějakým záhadným způsobem přežila. Vyfasovala jsem i suplování u třeťáků. Taky jsme to všichni přežili.

Odpoledne jsem byla na mši svaté a pak jsem šla do orchestru. Pěkně jsem si zahrála. Vrátila se také kamarádka, se kterou jsem tenkrát v orchestru začínala. Velmi příjemné překvapení. Doma jsem si ještě zacvičila a balila se za přítelem. Cestou na byt jsme odvezli kamaráda do sousedního města a my jsme se tam stavili do obchodu. Aspoň jsem nakoupila dětem bonbóny. Pak už jen večeře , psaní a spánek.

V sobotu dopoledne, překvapivě i po snídani, jsem byla na mši svaté. Dneska se zpíval Svatováclavský chorál. Ten jsem musela slyšet a zpívat. U páté sloky mě však přemohlo dojetí a já jsem nedozpívala. Nevadí.

Na oběd jsme byli u našich a pak jsme společně jeli na Dalešice na vikingskou loď.

Tady Ronja připlouvá pěkně pod plachtou.
Plavba trvala asi hodinu. Z toho půl hodiny jsme museli veslovat. Veslovali jsme čtyři a dosáhli jsme rychlosti 2,5 uzlů. To není špatné. Zpátky jsem sedla ke kormidlu a pluli jsme pod plachtou. Překvapivě jsem s lodí do ničeho nenarazila. Rychlost pod plachtou byla skoro čtyři uzly.

Zbytek odpoledne jsme byli u našich, vařili a smažili bedle. Navečer jsme se s přítelem vrátili na byt. Já si zacvičila, dala si sprchu a večeři a taky jsem psala. Taky jsem chvíli četla. Málem jsem u toho čtení usnula.

V neděli jsem byla ráno na mši svaté. Pak jsem trochu uklidila na bytě a jela na oběd domů. Odpoledne jsem šla na procházku do přírody. Došla jsem až na Střelnici podívat se na lávku Starého Bobra. Úspěšně ji zase posunula voda. Naštěstí je přivázaná řetězem. Šla jsem s přítelem, ale to jsem si moc neodpočinula. Asi začnu chodívat zase sama. Nejspíš to potřebuju.

Pár fotek ale vzniklo.

Žabka.

Jeden z mých oblíbených pohledů proti proudu řeky.

Kousek od Bobří lávky.

Potom jsem si doma dala kafe a zmrzlinu. Až po odchodu přítele jsem došila ubrusy. Konečně. Teď se můžu vrhnout na pelech pro kocoura.

U večeře jsem se dívala na další díl seriálu. Pak jsem se vrhla na plnění 21 denní výzvy. Už mám za sebou deset dní. Za tu dobu jsem odpověděla na třicet otázek, snažila se splnit deset kreativních výzev, pročetla a promyslela deset psacích tipů a udělala deset spisovatelských rozcviček. Do Honby jsem napsala 1 206 slov. Jeden psací tip byl právě o počítání slov.

A to bude pro tento týden asi všechno. Jdu ještě nabírat poslední síly na další pracovní týden. Těší mě to, že za měsíc budu mít týden prázdniny. Snad.

Krásný další týden roku 2024.

Vaše Vanimaré