Další neděle je tady. Jedna z posledních, kdy ještě můžu aspoň trochu chodit. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Plavání. Od bazénu jsem utíkala, protože mi bylo špatně. Pak už to bylo dobré a odpoledne jsem mohla ke koním. A sedla jsem si do sedla. Nachystala jsem si Orpheu a krokovala jsem. Pak jsem krokovala ještě po její práci. S přítelem jsem pak jela na večeři do restaurace.
Taky jsem si po obědě zastřílela z luku. Úspěšnost byla 51 střel v krabici ze to dvaceti. Slabota. Ani ne půlka.
V úterý dopoledne opět práce. Po práci rychle na oběd a na rehabku. Navečer ještě předškolák. Přežila jsem. Mezitím vším jsem si dala kafe.
Večer jsem začala přemotávat vlnu do klubíček. Hned ta první se mi zamotala tak, že jsem nad tím strávila dost času. Druhá už byla vychytanější a zamotala se mi jen jednou a na chvíli. Pak jsem stihla ještě dvě. Po rehabce jsem si zastřílela z luku. Úspěšnost byla čtyřicet sedm ze sto deseti.
Ve středu dopoledne opět práce. Užila jsem si dvě hudebky a jeden tělocvik. Po práci opět střelba z luku. V krabici skončilo 81 střel ze sto sedmdesáti. Zase ani ne polovina. Tentokrát si se mnou zastřílel i přítel. Společně jsme jeli nakupovat a pak na kolo. Dojela jsem až do Alexovic ke studánce a zpátky domů. Potom jsme si zastříleli, já ten den podruhé, a šla jsem zpívat na mši svatou. Nezapomněla jsem na kafe.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Ve své třídě jsem moc nebyla, protože jsem byla v porotě na pěvecké soutěži. Nachystala jsem dětem práci a hodnotila zpěváky, jak se jim dařilo. Jedna slečna ze třídy, kde učím hudebku, mě velmi překvapila. V hodině ji skoro neslyším, ale na soutěži se projevila. Velmi pozitivně. Krásně zpívala. Skrytý talent.
Po práci rehabka a po rehabce střelba. Poslední tohoto týdne a na delší dobu. V krabici skončilo čtyřicet tři střel ze sta. Po střelbě kafe a ledňák. Večer šerm a sbor. Na oboje jsem jela na kole. Je to pro mě rychlejší, než jít pěšky a ušetřím si chůzi o berlích. Taky jsem se domluvila s obchodem Imago na výměně rohu na troubení. Psala jsem, jak to vypadá a vyšli mi vstříc.
Večer jsem si nachystala látku na kalhoty pro přítele a taky na jednu kapuci. Myslela jsem, že ji udělám oboustrannou, ale nevyjde mi modrá vlna. Tak nic. Podšitá bude asi lnem. Jestli se k tomu dostanu.
Na pátek jsem toho moc nenaspala. Naši se vraceli domů, takže asi tak. Přijeli po šesté ráno. Vzbudit mě nestihli.
V pátek dopoledne opět práce. Přežila jsem. Odpoledne chvíli doma a pak nábožko a mše svatá. Orchestr nebyl. Pak jsem jela s přítelem posedět do restaurace a busem na byt.
V sobotu dopoledne odpočinek, a foodfestival. Podívala jsem se do místního hornického muzea a do těžní věže dolu Simson. Oběd jsem si tam nedala. Jen jsem nakoupila zásobu makronek.
Všechny druhy makronek.
Svatá Barborka.
Jednu jsem snědla po obědě. Zbytek jsem dovezla v neděli domů. Odpoledne jsem odpočívala, uklízela, koukala na dva filmy a zkusila v ruce sešít kapuci. Zelený čtverec jsem našila dobře, ale modrý už ne. Tak jsem to odpárala a vzdala. Nezapomněla jsem si dát kafe.Jeden film byl Řada nešťastných příhod a druhý byl Ready player One: Hra začíná. Taky docela zajímavý film z budoucnosti. V deset večer jsme ještě vařili puding. Nejpozdnější puding, co jsem kdy dělala. Ale stál za to. Je výborný. Kombinace vanilky, karamelu a manga.
V neděli ráno se mi nechtělo z postele, ale vstala jsem a šla na mši svatou. Potom jsem si dala snídani a u televize skoro usnula. Mezitím jsem si občas četla. Oběd vařil přítel a já si stihla i zacvičit. Po obědě jsem usnula. Taky mi nebylo nejlépe. Nikam jsem teda nešla a jak jsem nadávala. Venku bylo nádherně, ale stejně do přírody pořádně nemůžu. Tak jsem si četla. Odnesla jsem jen tříděný odpad a pokecala s kostelnicí, kterou jsem potkala.
Přítel vyrazil na kolo a já se vrhla trochu na úklid. Hlavně poschovávat jídlo do ledničky.
A pak už byl večer. Nechala jsem se odvést domů, protože jsem vezla víc jídla, než jsem dovezla.
A čeká mě teď nejspíš poslední celý pracovní týden. Moc se mi nechce, komu taky jo, že?
Takže si užívejte krásného počasí a choďte ven, dokud můžete. Až nebudete moct, budete naříkat. Já jsem toho zářným příkladem.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat