Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

20.5.24

Po sedmi týdnech

Moje nejdelší pauza od sedla.
Došla jsem na statek a čekala na trenérku. Podstrojila jsem Goivanimu, Diorovi, Kimovi, Orphee i Ernestovi. Pak přijela paní E., tak jsme chvíli pokedcaly a nakonec dojela i trenérka. Domluvila jsem se s ní, že budu aspoň krokovat. Nachystala jsem si Orpheu, pomohla jsem slečně A. s Giovanim. Nachystat si pucajk, sedlo a uzda mi byly přineseny. Pěkně opucovat, Orphea hřbetem trochu cukala. Vyškrábnou kopyta. Při čištění jsem zjistila ranku na noze na spěnce. S trenérkou jsme vydezinfikovaly a pokračovala jsem v sedlání. 
Sedlo jsem dala trochu dozadu. Dopínala jsem sama. Pak uzdu s martingalem. Trenérka mezitím povozila jednu holčičku na Giovanim a já povozila A. na Orphee. Následně jsem šla do sedla já s pomocí stoličky. Myslím, že jsem krokovala asi hodinu. Možná i déle. Obávala jsem se, že ji ani nerozejdu, ale podařilo se.
Pak mě v sedle vystřídala trenérka a pěkně ji vyklusala a vycválala. Na krokování jsem se vrátila do sedla já. A bolel mě zadek. Do sedla jsem se dostávala s pomocí stoličky. A ze sedla vlastně taky.
Bylo to fajn. Bude mě týden bolet zadek. Trenérka je fajn, že vyjde vstříc, chápe, když člověk nemůže a chtěl by. Nehledám výmluvy, snažím se využít příležitosti. Snad se ještě do sedla dostanu.
Vaše naprosto spokojená Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené