Další neděle je tady. Je to květná neděle a to znamená že začal Svatý týden. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Lehká a rychlá. Děti měly dopravní výchovu. První dvě hodiny jsem nebyla potřeba, tak jsem si dělala ve třídě svoje věci. Nachystala jsem si testy na příští týden. Pak jsem šla za dětmi na dopravní hřiště a asistovala jsem při jízdě zručnosti.
Odpoledne jsem nevěděla, co dělat, ale přítel to za mě vyřešil. Jeli jsme ke koním. Jak to dopadlo je popsáno v článku z pondělka.
Po dlouhé horké koupeli jsem se u večeře dívala na seriál. Taky jsem si zacvičila. A bolely mě zuby. Snad to bylo jen od dutin, které mě bolely v neděli. A do noci jsem četla. Společenstvo jsem ale nedočetla.
V úterý dopoledne opět práce. Tentokrát už klasická a ve třídě. Třetí hodinu jsem měla volno a většinu jsem pročetla. Odpoledne jsem měla rehabilitaci. Na magnetu jsem si opět četla. Doma jsem si dala kafe a večer jsem šla na mši svatou. Nezpívala jsem. Pak jsem si ještě zacvičila a konečně jsem dočetla Společenstvo. Hned jsem vytáhla Dvě věže.
Ve středu dopoledne opět práce. Překvapivě jsem si užívala. Asi jsem se těšila na odpoledne, protože jsem vyrazila na kolo. Kolem tři čtvrtě na tři jsem vyrazila na cyklostezku, pak do Řeznovic, Hrubšic a přes Novou Ves kolem Berana domů. Celkem 21 km.
Večer jsem se podívala na Četnické humoresky. Pak jsem si zase četla.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Přežila jsem a rychle jsem utekla. Kvůli rehabilitaci. Doma jsem si dala oběd a šla si lehnout na magnetoterapii. Tam jsem si spokojeně četla. Následovala půlhodinka na motodlaze. Opět mi byl zvýšen úhel a zvládla jsem to. Dostala jsem pochvalu.
Po nákupu v Tescu, kdy zase neměli moje mléko, jsem si dala kafe a marlenku a večer jsem šla do šermu. Většina bojovala. Já a pár dalších jsme seděli a koukali. Já se jen koukám už čtyři měsíce. A bojím se, že to bude déle.
Ze šermu jsem šla ještě na půl hodinky do sboru. Stejně jsem nemohla moc zpívat, protože jsem zase nachlazená. Večer jsem si ještě zacvičila a pak jsem se začetla do Dvou věží.
V pátek dopoledne jen jedna hodina a nemusela jsem se na ni chystat. Psala se matematická soutěž Klokan. Pak jsem odjela do nemocnice na chirdu na kontrolu. Nedopadlo to zrovna podle mého očekávání. Zatím to vypadá na další operaci. Tentokrát těžší s delší rekonvalescencí. Ne že by tahle byla krátká. Ještě neskončila. Odpoledne mě čekal tradiční kolotoč. Nábožko, mše svatá a orchestr. Pak jsem pomaličku došla domů, dala si večeři a odjela k příteli. Myslím, že jsem odpadla o půl desáté. A v sobotu jsem spala do půl osmé.
Celou sobotu, vlastně většinu jsem strávila v Brně. Přítelova sestra se vdávala, tak jsme šli na svatbu. Bylo to krásné. Po obřadu jsme šli na oběd a pak jsme vezli mamku domů. Navečer jsme se autobusem a vlakem vrátili do Brna na svatbapárty. Po několika letech jsem si tam zahrála kalčo. A většinou jsem prohrála. Kolem desáté jsme to zabalili a nechali se odvézt domů.
V neděli to bylo těžké vstávání, ale vstala jsem na osmou ráno na mši svatou. Byl tu jiný kněz, takže mě čekala domluva. Ta byla naštěstí rychlá. O to delší byla mše svatá. Dneska skoro hodinu a půl. Ale užívala jsem si a prožívala. Žehnaly se ratolesti, po dlouhé době jsem viděla u kněze ceremonáře, ale zapomínal trochu otáčet stránky, a slyšela jsem po několika letech modlitbu nad lidem, která je v době postní o nedělích závazná.
Jinak jsem přes poledne úspěšně zaspala. Usínala jsem za krásného počasí a probudila se o hodinu později do sněžení. Původně jsem odpoledne chtěla na kolo, ale byla taková zima, že jsem šla jen na krátkou procházku.
Takže další týden za námi a Velikonoce před námi. Letos to se mnou chlapi budou mít lehké. Nemůžu utíkat. Takže si to všechno užijte a nejpozději za týden se opět ozvu.
Vaše liturgicky povznesená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat