Druhý srpnový týden je za námi a já nestíhám. Celý týden nestíhám, ale ani mi to moc nevadí. Článek z páteční vyjížďky jsem vydala teprve dneska. Proč?
V pondělí během dopoledne jsem odjela s kolegyní ke koním. Děti jezdily, stavěly si překážky a pak je krásně a hravě zvládaly. Jsou moc šikovné. Na oběd jsme došli pěšky do blízké restaurace. Vařili moc dobře. Nějakou dietu jsem vesele porušovala. Stejně už byl měla fungovat normálně. Po návratu na statek děti malovaly totem. Bohužel to nestihly. Tak jsme to odložili na úterý. Jo a jeden poník mě kousl do nohy. Pěkně to štíplo.
Po odchodu dětí jsem šla s kolegyní ještě jezdit. Měla jsem Artura a bojovala jsem. Jemu se vůbec nechtělo. Domů jsem se vrátila skoro v devět. Nevadilo mi to. Chvíli jsem si četla a pak jsem to zalomila.
V úterý dopoledne opět návrat na statek k dětem a koním. Dopoledne jezdily svou jízdu zručnosti a po obědě si dodělaly totem. Na čelenky se nedostalo. Tak zase další den. Domů jsem přijela asi o dvě hodiny dříve než v pondělí. Úspěch. Rychlá sprcha a četba. U té jsem skoro usnula.
Ve středu jsem byla na statku už od rána. Prvně se hrála hra s poníky a pak jsme si všichni vyjeli na povozech do přírody. Pro mě to bylo poprvé, co jsem jela takhle na voze. Užívala jsem si to. Jednou bych to chtěla taky zkusit řídit, jako Ari, když jela do Esgorenu.
Po obědě nás čekala výroba čelenek s peříčky a pak představení s kovbojem. To si užily nejen děti, ale i dospělí. Opravdu velmi krásný program. Kovboje, ač nejezdce, jsme na scénu dopravili na neosedlaném koni, na Sandře. Po ukončení představení jsme si udělali společnou fotku a kovboje ještě chvíli povozili na Arturovi. Snad mě moc neproklíná, protože se známe, a má z toho zážitek na celý život. Velmi mu děkuji, že mi takhle vyšel vstříc a rozjasnil několik dětských i dospěláckých tváří.
Po oficiálním ukončení táborového dne jsem chvíli sledovala trénink dvou jezdkyň a pak jsem jela domů péct. Návštěva a pomazlení kocoura, buchta do trouby a já pod sprchu. I s hlavou.
Večer jsem se začala už balit do Tovačova. Snad na nic nezapomenu.
Ve čtvrtek opět na táboře. Během dopoledne děti jezdily a já jsem s kolegyní připravovala pokladovku. Stejně jsme ji nestihli celou, ale nevadí. Děti poklad našly a to bylo důležité. Taky jsem si konečně pořádně nastřílela z luku. Vyzkoušela jsem skoro všechny. Některé se daly docela dost těžce natáhnout, ale nakonec jsem to zvládla. Na prstech mám zase puchýře. No a co, hlavně, že mě to bavilo. Prý jsem měla i dobrý styl, říkal mistr lukostřelec.
Navečer jsem zamířila na zámek na šermířský trénink. Zase jsem se sekla do hlavy, ale krev netekla. Vystoupení jsme dvakrát prošli, abychom to pořádně uměli. Uvidíme pak na místě, jestli se zadařilo.
V pátek celý den u koní. Zakončení tábora, poslední jízdy, taneček pro rodiče a jízda zručnosti. Všechny děti byly moc šikovné a vše hravě zvládly. A pak už se jen rozloučit a v mém případě hurá na vyjížďku.
Jela jsem na Ernestovi s Granitem. Je pravda, že jsem z toho měla trochu obavy a strach. Hlavně při sedlání, ale byl v pohodě Ernestek. Všechno krásné zvládl. Vyjížďka trvala asi hodinu a půl. Užívala jsem si sluníčka, čerstvého vzduchu, pohazování Ernestovou hlavou, ožrané větve v obličeji, které Ernie pustil, jeden těsně podjetý padený kmen stromu, odnesl to můj nos, ale ne moc výrazně. Prostě a jednoduše je to nádhera a nedokážu ji popsat. Asi bych měla trénovat psaní.
No, pak vypucovat koně, rozloučil se a rychle na bus. Stihla jsem to i se svačinou. Měla jsem pět minut rezervu. Teď už vím, že cesta mi trvá asi patnáct minut.
Doma jsem do batohu naházela poslední věci a šla spát. Ani jsem nestihla napsat článek o vyjížďce.
Nachystána na cestu.
V sobotu jsem vstávala brzy a vyrazila směr Tovačov na Středověký den. Cesta tam byla v pohodě. Ani špatně mi nebylo. Hned se postavil tábor, následovala malá svačinka a průvod městem v dobovém oblečení. Odpoledne jsem měla se šermem dvě vstoupení. Před prvním se ke mě hlásila moje trenérka s rodinou. Ukazovali jsme štítové formace. Znovu jsem dostala svým vlastním mečem do hlavy. A trefila jsem se na čtvrteční bouli. Jenže teď to bylo s větší razancí. Krev naštěstí netekla.
Po vystoupení jsem se věnovala své návštěvě. Trochu jsem je povodila po okolí, ukázala jim naše ležení, užili si s pěnovými meči a pak se podívali na druhé vystoupení. A jak už to bývá, čas velmi rychle utíká, když se člověk dobře baví, nastal večer a museli jsme se rozloučit.
Večer jsme se skupinou zaplétali lana na loď, kecali a grilovali maso na roštu. Výborná večeře. Spát jsem šla před jedenáctou hodinou, ale usnula jsem až skoro o půlnoci. Hodinu jsem poslouchala audioknihu, abych vůbec zabrala.
V neděli jsem byla vzhůru už před šestou. Do sedmi jsem ale ležela na karimatce. Pak jsem si udělala snídani, a sbalila již nepotřebné věci. 
Moje snídaně. Nevypadá zrovna vábně, ale byla výborná. Ovesná kaše s lněným semínkem a kokosem. A k tomu pohár čaje.
Stihla jsem i mši svatou v kostele sv. Václava.
Kostel sv. Václava v Tovačově.
Čekala jsem, že po mém návratu do tábora budou shozené stany, ale nebyly. Shazovaly se mnohem později než jsem si myslela.
Ranní pohled na arkády zámku s věží kostela sv. Václava.
Z Tovačova jsme vyrazili po jedenácté hodině. Cesta domů byla taky překvapivě v pohodě. Špatně mi nebylo. Cestou jsem se pokochala kostelem na poutním místě Dub na Moravě.
Dorazila jsem kolem druhé hodiny. Hned jsem se vrhla na polívku a řízek s bramborem. Jako zákusek jsem si dala buchtu. A to jsem si myslela, že se trochu prospím, ale do postele jsem se tak rychle nedostala. Musela jsem vybalit, umýt nádobí, uklidit všechny věci a dát si po týdnu kafe a zmrzlinu.
Později odpoledne jsem stáhla fotky z tábora do počítače a následně na flashku. Nezapomněla jsem ani na kocoura. Šla jsem ho pěkně podrbat. Zase hned začal žrát. Tak jsem ho nerušila a šla si spokojeně číst. Pátý díl Zaklínače. Celou sobotu jsem nečetla. Kromě programu v Tovačově.
V Tovačově jsem si zase zastřílela z luku a rozedřela jsem si jeden z puchýřů až do krve. Hurá. Takže vlastně ten den krev prolita byla. A naučila jsem se zaplétat konce provazu. Je to lepší než uzel. A lépe to vypadá.
A večer zasloužená sprcha a četba Zaklínače V. Křest ohněm. Což bude pro tento týden poslední informace. Teď už jen přání krásného dalšího srpnového týdne roku 2022. Jdu krásně odpočívat, nabírat síly na hodinu na jízdárně a taky na cestu. Dlouho se doma neohřeju.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat