Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

21.8.22

15.8. - 21.8.2022

Tak zase ta neděle. Co se dělo?
V pondělí jsem byla doma. Ráno jsem šla na mši svatou, zpívala jsem, musela jsem. A dočkala jsem se Římského kánonu. Zašla jsem si do práce pro flétny. Odnesla jsem si dvě. Dopoledne jsem si dala kafe a odpočívala. Začetla jsem se do Zaklínače a přemýšlela, co si sbalit do lázní.
Odpoledne jsem opět četla a začala shánět věci do kufru. Večer už byl plný. Před třetí hodinou mi volala trenérka, že dneska se jezdit nebude. Důvody mi uvedla, ale tady je psát nebudu. To je jen mezi námi. Dala jsem si druhé kafe a četla jsem. Ke koním jsem nejela. Snad příště.
Po kafi jsem se vypravila do drogerie. Rozhodla jsem se, že si obnovím své šminky. Nechala jsem tam pěknou částku, ale nevadí mi to. Uvidíme, jak mi to po letech půjde.
Vani zase utrácela.
Do večera jsem zase četla. U večeře jsem se podívala na šestý díl Eternal Love of Dream. A pak jsem znovu četla. Chvíli jsem se taky pozastavila u hodnocení produktů na Imagu.
Večer jsem se dívala na film Old Shatterhand. Pak jsem to velmi brzy zalomila a spala. Byla jsem unavená a to jsem ani nejezdila na koni.
V úterý se mi nechtělo moc z postele. Jako vždy, že? Ale nakonec jsem vylezla. Většinu dopoledne jsem si četla. Dala jsem si kafe, nakrmila kocoura a celkově přemýšlela, co mi chybí v kufru. Před obědem jsem si udělala rajčatový salát.
Odpoledne jsem pokračovala v četbě. Nezapomněla jsem na kafe a kontrolu kocoura. U večeře jsem se dívala na díl Hvězdné brány a pak jsem pokračovala v četbě. Vyzvedla jsem taky s mamkou jednu zásilku.
Po večeři jsem dočetla Křest ohněm a sáhla jsem po šestém dílu Zaklínače, Věži vlaštovky. Jednotlivé díly jsou tlustší a tlustší.
A zapomněla jsem napsat, že kocour si hrál a pak snědl myšku. Stihla jsem ho s myškou vyfotit.
A vyfotila jsem si své nové korálky.
Ve středu ráno jsem vyrazila na cesty. Už v květnu jsem si vymyslela, že pojedu do lázní. Tak jsem si objednala pobyt v Kostelci u Zlína. Od nás jsem odjížděla před půl osmou busem do Tetčic, kde jsem přestoupila na vlak a pak na další autobus do Zlína. Ubytovat jsem se měla do dvanácti hodin. První autobus měl zpoždění. Vlak taky. A aby toho nebylo málo, autobus RegioJetu měl taky zpoždění. Prasklo mu čelní sklo. Takže patnáct minut navíc v Brně. Pak už se naštěstí jelo.
Cesta byla v pohodě. První zastávka byla v Kroměříži a pak ve Zlíně. Na autobusáku jsem vystoupila. A nastal problém. Nepoznávala jsem okolí. Vůbec jsem netušila, kde je vlakové nádraží, od kterého jsem se chtěla odpíchnout. Naštěstí jsem je po chvíli našla. Našla jsem i ulici, po které jezdily trolejbusy. A pak jsem našla i správnou zastávku. A mohla jsem nasednout do posledního dopravního prostředku. Na hotel jsem dorazila ve tři čtvrtě na dvanáct. Stihla jsem se trochu ubytovat a šla jsem na oběd.
Po obědě jsem skočila do bazénu a šla na procházku do Štípy. Chtěla jsem vidět kostel ve Štípě. Vzala jsem to, jak je mým zvykem, pěkně lesem a houštinami. A občas jsem u toho nadávala. Hromada kopřiv, všude, nebo ostružin. Ale les to byl krásný. Kostel byl přímo nádherný, na můj vkus trochu přeplácanější. No jo, baroko.
Ze Štípy jsem to pak vzala už skoro po silnici. spíše po cyklostezce. A teplo bylo.
Po večeři jsem strávila celý večer na terase hotelu a zaposlouchala se do živé hudby. Spíše do živého hudebníka. Hrál na kytaru a zpíval. A hrál i na přání. Vzpomněla jsem si na Anděla od Karla Kryla. Zahrál a já si i zazpívala. Prý mě i slyšel, snad nebyl moc v šoku. Spát jsem šla až po desáté hodině. 
Ve čtvrtek dopoledne jsem měla zábal. Pěkně bahýnkem z Mrtvého moře. Byla jsem jako prasátko. Docela dost to smrdělo, ale dalo se to přežít. Pak jsem měla příjemný pocit na těle. Do oběda jsem odpočívala v pokoji a četla si. Odpoledne po vydatném a výborném obědě jsem vyrazila do přírody. Šla jsem klasicky cestou necestou, udělala jsem si krásný lesní okruh a našla nádherný výhled na Zlín.



Nebyla nouze ani na krásné západy slunce. Tento je první večer na terase hotelu.
Po procházce jsem si na terase dala malé kafe s mlékem. U toho jsem dokonce něco málo napsala. Po dlouhé době.
A pak jsem skočila do bazénu. Když jsem se nekoupala, tak jsem si četla.
Zaklínač mě celé tři dny opouštěl jen při procházkách a procedurách. Celý večer jsem pak strávila se Zaklínačem na terase hotelu. Četla jsem, dokud jsem měla na stole vodu a viděla na text. Pak jsem ještě v pokoji koukla na konec filmu Indianna Jones a Poslední křížová výprava. Jen kvůli skalnímu městu Petra. Jen kvůli tomu.
No a pak už nastal pátek. Snídaně v hotelu, balení a druhá procedura, tentokrát koupel se solí z Mrtvého moře a následně zábal. U toho jsem skoro usnula. Ani se mi potom nechtělo to toho strašného kopce. Člověk byl tak příjemně unavený. Ale do kopce jsem musela. Na pokoji jsem se převlékla, odevzdala jsem klíče, pokecala s recepčním a šla na kafe a oběd do hotelové restaurace. To kafe jsem si dávat neměla. Pak mi bylo ve Zlíně špatně.
Ve dvanáct jsem seděla v trolejbuse a jela směr Zlín. Ve Zlíně jsem se prošla až ke kostelu sv. Filipa a Jakuba. Našla jsem tam i obchod s náboženskými předměty. Hned jsem si musela koupit tři knihy. Pak jsem pokračovala dál a hledala Tesco. Našla jsem je po chvíli bloudění. Tam jsem si koupila pití a svačinu. Následně jsem se vrátila ke kostelu a podívala se dovnitř. Při modlitbě se mi tam udělalo lehce nevolno. Asi půl hodiny jsem pak seděla v parku kousek od autobusáku. Zvládla jsem najít i zámek. Ten jsem si prohlédla jen zvenku a pak jsem šla odevzdaně čekat na bus do Přerova.
Cesta byla překvapivě v pohodě. Poslouchala jsem audioknihu a odpočítávala minuty cesty. Z Přerova jsem jela vlakem. A ten měl překvapivě zpoždění. Do Brna to natáhl na patnáct minut. Na přestup na další vlak jsem měla dost času. Domů jsem přijela po půl sedmé. Musela jsem všechno vybalit, roztřídit a uklidit. Prostě spousta práce. Taky jsem poreferovala jaké to bylo a přemýšlela, že se tam zase někdy podívám. A do noci jsem si četla.
V sobotu se mi nechtělo z postele. Budíček o půl osmé jsem odsunula a pak jsem ho vypla. Do osmi jsem si užívala postele. Dopoledne klasická práce a četba Zaklínače. Odpoledne jsem ho dočetla. Vytáhla jsem tedy poslední díl Paní jezera. Nezapomněla jsem ani na kocoura. Řádně podrbat a odvést domů. Hodně mňoukal, asi měl hlad. Dostal starší nakrájenou šunku a trochu granulí k tomu. Z té menší misky jsem vyhnala skoro celou mravenčí kolonii. Učila jsem je lítat.
Odpoledne jsem si dala zmrzlinu a kafe. Nahrála jsem fotky na diskové pole a mamka je hned musela vidět. Do noci jsem si pak četla.
V neděli ráno jsem krmila kocoura a pak jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Do oběda jsem stihla udělat salát a přečíst kus posledního Zaklínače. Po obědě jsem v četbě chvíli pokračovala a pak jsem vyrazila ven. Foukal vítr, bylo pod mrakem a celkově chladno. Nevadilo mi to, aspoň jsem se nepotila, jako posledně. Na procházce jsem prozkoumala zase neznámou oblast a vyplašila jednu ještěrku.
Procházku jsem zakončila adorací a požehnáním v kostele. Doma jsem si potom dala kafe a zmrzlinu a taky jsem zakousla ještě kus bábovky. U pojídání jsem koukala na sedmý díl Eternal Love of Dream. Do večera jsem četla Zaklínače a u večeře jsem koukala na Hvězdnou bránu.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další týden roku 2022. Můj poslední dovolenkový. Takže si jdu ještě užívat. Jen nevím, jak. Něco už vymyslím.
Vaše Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené